Plný text
28 Nd 454/2025-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: D. V., zastoupená Mgr. Ing. Ondřejem Omelkou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 55, o zaplacení 91 944,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 97/2025, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 97/2025 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 29. 8. 2024 se žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhá po žalované zaplacení částky 91 944,65 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Podáním ze dne 14. 2. 2025 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu Brno-venkov. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tím, že v obvodu Okresního soudu Brno-venkov došlo k odškodňované dopravní nehodě, nachází se zde její bydliště i bydliště případných svědků nehody.
2. Žalovaná s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu Brno-venkov nesouhlasí.
3. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. § 12 odst. 3, větu první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.
4. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
5. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Zásadně pak okolnost toho druhu, že účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí cestou k soudu překonat větší vzdálenost, je spíše běžná a nemůže sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009). Výslech svědků, kteří nemají bydliště v obvodu místně příslušného soudu, lze pak realizovat též prostřednictvím soudu dožádaného (§ 39 o. s. ř.).
7. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že okolnosti akcentované žalobkyní důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. nejsou.
8. Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 9. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu