Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníZrušenoKategorie D - omezený významObčanské5× citováno

Spisová značka

29 Cdo 1366/2015

Téma · generováno AIOmluva neúčasti účastníka při soudním jednání

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 28. 5. 2015Zpravodaj: JUDr. Jiří ZavázalECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1366.2015.1
Další údaje
Předmět řízení: Jednání souduSenát: JUDr. Jiřího Zavázala (předseda), JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Heleny Myškové

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal toho, zda soud prvního stupně mohl projednat námitky proti směnečným platebním rozkazům bez účasti jednoho ze žalovaných. Odvolací soud rozsudek zrušil, protože omluvu pro nemoc považoval za včasnou a důležitou. Nejvyšší soud dovolání odmítl, jelikož tento postup odpovídal jeho ustálené judikatuře.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. se k důvodnosti omluvy neúčasti účastníka u jednání nevyžaduje prokázání uváděného důvodu. Postačí tvrdit skutečnosti, které svou povahou znemožňují účast a jsou omluvitelné; takovým důležitým důvodem je zpravidla nemoc. Projednání věci v nepřítomnosti účastníka při splnění těchto podmínek mu nesmí znemožnit realizaci procesních práv.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • K otázce důvodnosti omluvy neúčasti účastníka u jednání Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti vysvětlil, že se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 1366/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně KONFIN, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Jiřím Lukášem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) AUTODOPRAVA JÍRA, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO] a 2) M. J., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 Cm 317/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2014, č. j. 2 Cmo 374/2014-131, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. prosince 2011, č. j. 52 Cm 317/2010-39, ponechal ve vztahu ke druhému žalovanému v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 16. prosince 2010, č. j. 52 Cm 317/2010-12, č. j. 52 Cm 318/2010-12, č. j. 52 Cm 319/2010-12, č. j. 52 Cm 320/2010-12 a č. j. 52 Cm 324/2010-12 a rozhodl o nákladech námitkového řízení.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, který věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti druhého žalovaného [odkazuje potud na ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žádost o odročení jednání, doručená soudu prvního stupně čtyři dny před nařízeným termínem jednání, není včasná a – se zřetelem k tomu, že druhý žalovaný tvrzený důvod omluvy (dlouhodobá nemoc) nedoložil – ani důvodná], uzavřel, že v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné podmínky umožňující věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti druhého žalovaného. Druhý žalovaný totiž včas požádal o odročení nařízeného jednání, přičemž „vzhledem ke všem okolnostem projednávané věci“ je třeba mít také důvod, pro který žádal o odročení jednání, za důležitý.

Jelikož soud prvního stupně uvedeným postupem (tím, že projednal námitky druhého žalovaného v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti) znemožnil druhému žalovanému „realizovat jeho procesní práva, zejména vyjádřit se k provedenému dokazování a právní stránce projednávané věci“, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním předestřené otázky (posouzení splnění podmínek, za nichž může soud podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

K otázce důvodnosti omluvy neúčasti účastníka u jednání Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti vysvětlil, že se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné, přičemž důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury (zpravidla) také jeho nemoc (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2001, pod číslem 124, popř. rozsudek ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013).

Dovolání přípustným nečiní ani výhrady dovolatele, podle nichž měl odvolací soud posoudit – ve shodě se soudem prvního stupně – omluvu druhého žalovaného „jako nedůvodnou z obstrukčních důvodů“. Potud dovolatel přehlíží, že ani soud prvního stupně, ani soud odvolací neměly postup druhého žalovaného (omluvu jeho neúčasti na nařízeném jednání) za obstrukční, nýbrž se lišily (jen) v názoru na včasnost omluvy a doložení tvrzeného důvodu, pro který druhý žalovaný žádal o odročení jednání. Jinak řečeno, důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně nebyl – oproti mínění dovolatelky – odlišný náhled odvolacího soudu na to, zda druhý žalovaný svým postupem sleduje procesní obstrukce.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2015

JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací