Plný text
29 Cdo 2619/2025-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hany Ptáčkové v exekuční věci oprávněného Vysoká škola ekonomie a managementu, a. s., se sídlem [adresa] a, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Martinem Zástěrou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 130 00, proti povinné M. P., pro částku 83 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 1470/2022, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. srpna 2025, č. j. 24 Co 1159/2025-172, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2025, č. j. 43 EXE 1470/2022-143, v bodech II., III. a IV. výroku, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. II. Ve zbytku se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 25. dubna 2025, č. j. 43 EXE 1470/2022-143, Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. srpna 2022, č. j. 43 EXE 1470/2022-23 (bod I. výroku), oprávněnému (Vysoké škole ekonomie a managementu, a. s.) uložil povinnost nahradit povinné (M. P.) náklady řízení ve výši 900 Kč (bod II. výroku), soudní exekutorce (Mgr. M. H., Exekutorský úřad Praha 10) nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (bod III. výroku) a uložil jí povinnost zaplatit povinné deponovanou částku ve výši 1 320,60 Kč vymoženou na nákladech exekuce (bod IV. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Dle pověření Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. srpna 2022 byla nařízena exekuce. Exekučním titulem je vykonatelný elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. června 2022, č. j. EPR 143598/2022-6, kterým bylo povinné uloženo zaplatit oprávněnému 83 000 Kč a náklady řízení ve výši 20 454 Kč.
2/ Dne 30. července 2020 uzavřel oprávněný s povinnou smlouvu o vysokoškolském studiu (dále jen „smlouva o studiu”), dne 1. září 2020 podepsala povinná listinu označenou jako prohlášení o platbách. U Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též jen „insolvenční soud”) probíhá pod sp. zn. KSCB 26 INS 5712/2021 insolvenční řízení vedené na majetek povinné, usnesením ze dne 26. března 2021 byl zjištěn její úpadek. V průběhu insolvenčního řízení byla insolvenčním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 31 ICm 3491/2023 (dále jen „incidenční spor”) rozsudkem ze dne 15. ledna 2024, č. j. 31 ICm 3491/2023-41, zamítnuta žaloba, kterou se oprávněný domáhal určení, že jeho pohledávka přiznaná elektronickým platebním rozkazem je pohledávkou za majetkovou podstatou; rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2024, č. j. 31 ICm 3491/2023, 106 VSPH 149/2024-61 (KSCB 26 INS 5712/2021). Soudy obou stupňů dospěly v incidenčním sporu k závěru, že nároky oprávněného vyplývají ze smlouvy o studiu uzavřené před zahájením insolvenčního řízení.
3/ Povinná navrhla zastavení exekuce s odůvodněním, že probíhá její insolvenční řízení a pohledávka oprávněného vznikla před jeho zahájením; odkázala na závěry přijaté soudy v incidenčním sporu.
4/ Oprávněný nesouhlas s návrhem povinné odůvodnil tím, že jeho pohledávky nejméně ve výši 79 000 Kč vznikly v průběhu studia povinné, tedy až po zjištění jejího úpadku (po 26. březnu 2021).
3. Na tomto základě – vycházeje především z § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), § 109 odst. 1 písm. a/, § 110 a § 168 odst. 2 písm. f/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům:
1/ Z rozhodnutí vydaných v incidenčním sporu vyplývá, že jistina pohledávky oprávněného vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek povinné (před rozhodnutím o úpadku), v němž měla být v celé výši uplatněna.
2/ Skutečnost, že nárok byl oprávněnému následně v průběhu insolvenčního řízení přiznán elektronickým platebním rozkazem, není pro posouzení okamžiku jeho vzniku rozhodná.
3/ Jsou splněny podmínky pro zastavení exekučního řízení, které nelze vést ani pro přiznané příslušenství (náklady nalézacího řízení), sdílející osud jistiny.
4. K odvolání oprávněného Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud vycházeje ze shodných ustanovení občanského soudního řádu a z § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že důvod pro zastavení exekuce je dán. Na základě předložených listin, a to smlouvy o studiu, prohlášení o platbách ze dne 1. září 2020 a studijního a zkušebního řádu a administrativního ceníku oprávněného, dospěl ke stejným závěrům jako soudy v incidenčním sporu, tedy že pohledávka oprávněného vznikla dne 30. července 2020 na základě smlouvy o studiu; již k tomuto datu byl stranám smlouvy znám obsah a rozsah vzájemných práv a povinností. Nejedná se o soubor jednotlivých dílčích pohledávek, pohledávka oprávněného vznikla před zahájením insolvenčního řízení na majetek povinné dne 26. března 2021 (kdy bylo zároveň rozhodnuto o jejím úpadku), do kterého měla být přihlášena, a k jejímu vymožení nelze vést exekuci na majetek povinné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti oběma výrokům, podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (otázky č. 1, 2 a 5) nebo při jejíchž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázky č. 3, 4 a 6), konkrétně otázek:
[1] Je při posuzování vzniku pohledávky nutno přihlížet k datu platnosti a účinnosti právního jednání (titulu), z něhož pohledávka – byť později – vznikla, a k tomuto datu vztahovat vznik všech v úvahu přicházejících pohledávek, nebo je třeba brát v potaz i specifické okolnosti případu?
[2] Jaká jsou obecná kritéria k určení doby vzniku pohledávky?
[3] Lze po věřiteli v rámci insolvenčního řízení spravedlivě požadovat, aby do tohoto řízení přihlašoval pohledávky, jež v době zahájení insolvenčního řízení ani v době prohlášení úpadku právně neexistují a jejichž vznik je založen na budoucí nejisté okolnosti, která nemusí nastat?
[4] Uzná-li dlužník vůči věřiteli dluh, je pro potřeby insolvenčního řízení třeba na toto uznání pohlížet jako na učiněné nejen ve vztahu ke smluvně definovaným pohledávkám specifikovaným v uznání dluhu, ale i vůči všem případným nárokům ze smlouvy? Je věřitel povinen přihlásit do insolvenčního řízení veškeré takto myslitelné a v budoucnu potencionálně vznikající nároky?
[5] V jakém rozsahu je věřitel povinen své nesplatné či podmíněné pohledávky přihlásit? Existuje správný postup definovaný zákonem?
[6] Je nutné pohlížet na smluvní ujednání o vzniku nároku oprávněného na administrativní poplatek v případě nesplnění studijních povinností povinnou jako na podmínku, a na tomu odpovídající pohledávku jako na podmíněnou pohledávku ve smyslu § 173 odst. 3 insolvenčního zákona?
7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť na projednávanou věc nedopadají § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. a § 140e odst. 1 insolvenčního zákona. Požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se exekuce nezastavuje.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně:
K otázce č. 1, č. 2 a č. 6 (k okamžiku vzniku pohledávky)
9. Podpisem smlouvy o studiu vznikl oprávněnému pouze nárok na plnění v podobě studijního poplatku za standardní dobu studia, nikoli na další platby vázané na případné nesplnění studijních povinností. Z povahy věci je vyloučeno, aby veškeré nároky potencionálně vyplývající z právního titulu vznikly současně s ním.
10. Je nutno samostatně hodnotit jednání, z něhož ta či ona pohledávka pramení. Akademický rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího roku, administrativní poplatky sankčního charakteru za nesplnění studijních povinností vznikají až uplynutím akademického roku (v projednávané věci tedy po 1. září 2021).
11. Ujednání mezi smluvními stranami představuje smluvený předpoklad pro vznik nároku, nikoliv odkládací podmínku. Pohledávka dovolatele přinejmenším v části, jejíž vznik souvisel s neplněním studijních povinností povinnou, proto musela vzniknout až po zahájení insolvenčního řízení; v této části se odvolací soud odchýlil od závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002.
K otázce č. 3 a č. 5 (k uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení)
12. Pohledávky vznikly po zahájení insolvenčního řízení, některé dílčí pohledávky neexistovaly, a to ani ve formě pohledávky vázané na podmínku, k jejímuž splnění může teprve v budoucnu dojít. Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od závěrů přijatých v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněném pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
13. Věřitele nelze nutit k přihlašování nároků v budoucnu potencionálně vznikajících a během lhůty k podání přihlášek neexistujících.
K otázce č. 4 (k uznání dluhu)
14. Uznat lze pouze existující dluh, nikoliv dluhy, které by mohly věřiteli vzniknout. Neexistující dluh nemůže být z povahy věci předmětem uznání (viz závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2002, sp. zn. 29 Cdo 1584/2000).
III. Přípustnost dovolání
15. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním v celém jeho rozsahu, tedy v prvním výroku i v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil body II. a III. výroku usnesení soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech exekučního řízení, a bod IV. výroku, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti soudního exekutora zaplatit povinné vymoženou částku 1 320,60 Kč, a ve druhém výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k těmto výrokům však přípustnost dovolání vylučuje § 238 odst. 1 písm. c/ a h/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
K dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu.
16. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek č. 1, č. 2 a č. 6 jde v daných souvislostech o věc dovolacím soudem dosud neřešenou.
17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Pro insolvenční řízení je rozhodný (s ohledem na zahájení insolvenčního řízení povinné dne 25. března 2021) insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění insolvenční zákon ve znění pozdějších předpisů, o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
18. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodující následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
[1] Oprávněný je akreditován k poskytování vysokoškolského studia jako soukromá vysoká škola, na kterou byla povinná přijata ke studiu bakalářského studijního programu. Dne 30. července 2020 povinná podepsala smluvní prohlášení, ve kterém se zavázala v průběhu studia dodržovat práva a povinnosti spojené se studiem, včetně závazku hradit „školné” (ve výši 60 000 Kč dle cenové úrovně „Klasik”), jež mohlo být v průběhu studia navyšováno v závislosti na míře (ne)plnění studijních povinností o „poplatky” a „administrativní poplatky”.
[2] Dne 25. března 2021 podala povinná insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, usnesením insolvenčního soudu ze dne 26. března 2021 byl zjištěn její úpadek a povoleno řešení úpadku oddlužením, usnesením ze dne 27. července 2021 bylo povolené oddlužení schváleno plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty; rozhodnutí o schválení oddlužení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne.
[3] Oprávněný se prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti povinné na základě smlouvy o studiu zaplacení části studijního poplatku za akademický rok 2020/2021 ve výši 4 000 Kč, studijního poplatku za akademický rok 2021/2022 ve výši 20 000 Kč, neuhrazeného doplatku do cenové úrovně „Premium“ za akademický rok 2020/2021 ve výši 40 000 Kč, a administrativních poplatků 10 000 Kč a 9 000 Kč. Nárok byl oprávněnému přiznán elektronickým platebním rozkazem, k jeho vymožení bylo zahájeno exekuční řízení.
[4] V insolvenčním řízení byla pravomocně zamítnuta žaloba, kterou se oprávněný domáhal určení, že jeho pohledávka (přiznaná elektronickým platebním rozkazem) je pohledávkou za majetkovou podstatou.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), občanského soudního řádu a insolvenčního zákona:
§ 548 (občanského zákoníku)
(1) Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.
(2) Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.
(3) Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.
§ 1721 (občanského zákoníku)
Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
§ 1723 (občanského zákoníku)
(1) Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
(…)
§ 1725 (občanského zákoníku)
Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.
§ 140e (insolvenčního zákona)
(1) V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5.
(…)
§ 173 (insolvenčního zákona)
(1) Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.
(…)
(3) Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.
(…)
§ 409 (insolvenčního zákona)
(…)
(3) Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, s výjimkou toho majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění nebo který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.
(…)
§ 268 (o. s. ř.)
(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
h/ výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
(…)
20. V dané věci dovolatel předestírá Nejvyššímu soudu otázku, zda nároky vyplývající ze smlouvy o studiu uzavřené před zahájením insolvenčního řízení, vzniklé až v průběhu studia povinné (poté, co nastanou účinky schválení oddlužení), měly být do insolvenčního řízení přihlášeny jako podmíněné, nebo zda se jedná o pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a lze pro ně vést exekuční řízení dle § 409 odst. 3 insolvenčního zákona.
21. Smlouva o studiu uzavřená mezi spotřebitelem (fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo povolání) a podnikatelem (akciovou společností, předmětem jejíž podnikatelské činnosti je poskytování vysokoškolského vzdělání, které je z podstatné části hrazeno ze školného, přičemž uzavření smlouvy se stalo v rámci její podnikatelské činnosti a sledovalo podnikatelský záměr spočívající v poskytování vysokoškolského vzdělání za úplatu) je smlouvou spotřebitelskou (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. února 2025, sp. zn. IV. ÚS 2093/24 a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2026, sp. zn. 31 Cdo 1737/2025).
22. Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k definici odkládací podmínky ustálena v následujících závěrech:
23. Výraz „podmínka“ nemá v soukromém právu jednotný význam. Užívá se jednak pro označení tzv. skutečných podmínek ve smyslu (sjednaných) rozhodujících skutečností (okolností) významných pro účinnost samotného právního jednání závislých na vůli jednajících stran. Význam těchto podmínek vyložil Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 [dle § 36 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“)], například ve svém rozsudku ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněném pod číslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zde uzavřel, že podmínka je vedlejším ustanovením v právním jednání (tzv. accidentalia negotii), kterým se účinnost právního jednání, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních soukromých práv a povinností (resp. vznik samotného právního poměru), činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního jednání neznámá (je pro ně nejistá). V případě odkládací podmínky spočívá její význam v tom, že účinky právního jednání nastanou až jejím splněním. Do splnění, nesplnění či zmaření podmínky existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda učiněné právní jednání, které je jinak platné a závazné, avšak není ještě účinné, nabude vůbec právní účinky. Splněním odkládací podmínky nabude právní jednání právní účinky, a to od doby splnění podmínky (nebylo-li stranami dohodnuto něco jiného). Tehdy je teprve naplněna vůle zamýšlená stranami právního jednání. Naproti tomu nesplnění odkládací podmínky znamená, že dosud neúčinné právní jednání účinnosti nenabude.
K tomuto významu výrazu „podmínky“ se hlásí rozhodovací praxe dovolacího soudu i při výkladu účinné právní úpravy podle § 548 a násl. o. z. [srov. již např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2020, sp. zn. 24 Cdo 2393/2020; srov. též důvodovou zprávu k o. z., podle které se při návrhu úpravy podmínek vychází z úpravy v § 36 obč. zák., v odborné literatuře srov. obdobně např. DOBROVOLNÁ, E. § 548. In LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 303-654). Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022, str.1744, ZUKLÍNOVÁ, M. § 548. In Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I., Praha: Wolters Kluwer, 2014, str. 1247; BERAN, V. § 548. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. 2. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 1]. Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2024, sp. zn. 23 Cdo 1694/2023, uveřejněný pod číslem 24/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
24. Smlouvu je nutné vykládat podle výkladových pravidel formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ke kterým se přihlásil například i v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. května 2026, sp. zn. 31 Cdo 213/2026. Při respektování těchto pravidel je zjevné, že v projednávané věci se strany smlouvy o studiu shodly jak na minimální výši školného (60 000 Kč dle cenové úrovně „Klasik“), tak na podmínkách, za jakých a v jakém rozsahu vznikne oprávněnému nárok na školné vyšší (v cenové úrovni „Standard“ nebo „Premium“), poplatky a administrativní poplatky. Skutečností, na kterou je vznik nároku oprávněného na vyšší školné a administrativní poplatky vázán, je neplnění studijních podmínek sjednané cenové úrovně („Klasik“) povinnou.
25. Předmětné ujednání týkající se nároku na vyšší školné (v jiné cenové úrovni) a nároku na poplatky a na administrativní poplatky je vázáno na skutečnosti v době sjednání smlouvy o studiu stranám neznámé a pro ně nejisté. Naplňuje tak pojmové znaky odkládací podmínky ve smyslu § 548 o. z., neboť jím byla v tomto rozsahu odložena účinnost smlouvy o studiu. Jinak řečeno, při plnění studijních povinností dle sjednané cenové úrovně povinnou by oprávněnému nárok na vyšší školné a administrativní poplatky (vyplývající ze smlouvy o studiu) nevznikl.
26. Podmínka související s plněním studijních povinností povinnou odkládá účinnost platně a závazně sjednaného práva oprávněného na vyšší školné a administrativní poplatky, ujednání proto nemůže být smluveným předpokladem (náležitostí) pro vznik smluvního nároku a dovoláním napadené rozhodnutí není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 894/2002.
27. Úprava obsažená v ustanovení § 173 odst. 3 insolvenčního zákona, jež dovoluje přihlásit do insolvenčního řízení i pohledávku vázanou na podmínku, předjímá typové uplatnění těch pohledávek, jejichž vznik podmínili účastníci závazkového právního vztahu (zpravidla účastníci smlouvy) tím, že nastane skutečnost, která je jim v době, kdy činí právní jednání, neznámá a je pro ně nejistá, tedy pohledávek zpravidla vázaných na splnění odkládací podmínky (srov. § 548 a § 549 o. z.).
28. Pohledávky z titulu smlouvy o studiu mohl oprávněný přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinné již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 odst. 1 insolvenčního zákona), nejpozději však do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku, jako vázanou na splnění odkládací podmínky spočívající v tom, že povinná nebude plnil studijní povinnosti dle sjednané cenové úrovně. Měla-li být pohledávka oprávněného uplatněna přihláškou, nejedná se o pohledávku, která nemá být uspokojena v oddlužení (§ 409 odst. 3 insolvenčního zákona) a nelze pro ni za trvání insolvenčního řízení exekuci vést (§ 140e insolvenčního zákona); podmínky pro zastavení exekučního řízení byly splněny. Správné jsou rovněž závěry, týkající se nemožnosti vést exekuci pro příslušenství pohledávky (náklady řízení; viz závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněném pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
29. Nejvyšší soud nepřehlédl, že usnesením ze dne 27. července 2026 bylo povinné v insolvenčním řízení přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, které se vztahuje i na pohledávky věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (§ 414 odst. 1 a 5 insolvenčního zákona); v poměrech posuzované věci byla ale řešena otázka odlišná, a to zda bylo možno vést exekuci pro pohledávku oprávněného na majetek povinné za trvání oddlužení.
30. Právně bezcenné (jelikož vybočují z rámce toho, co lze zkoumat ve sporu o zastavení exekučního řízení) jsou námitky dovolatele týkající se způsobu uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení a uznání dluhu povinnou (ve výši 60 000 Kč dle prohlášení o platbách) [otázky č. 3, č. 4 a č. 5]. Na těchto otázkách rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (ani záviset nemá) a dovolací soud se jimi pro nadbytečnost nezabýval.
31. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl jako neopodstatněné (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
32. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání oprávněného bylo zamítnuto a u povinného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2026
Mgr. Milan Polášek předseda senátu