Plný text
29 Cdo 2641/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci dlužníka HORA HOLDING, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 370 01, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, PSČ 256 01, o návrhu věřitelů a/ J. S., zastoupeného JUDr. J. T., b/ Mgr. L. Z., c/ C - LEASING Turnov, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], d/ Československé obchodní banky, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 150 57, identifikační číslo osoby [IČO], e/ M. D., a f/ Z. Š., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 229/2007, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2015, č. j. 2 Ko 18/2015-777, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. září 2014, č. j. 12 K 229/2007-743, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „konkursní soud“) návrh věřitelů b/, d/, e/ a f/ na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (bod I. výroku), zastavil řízení o návrhu věřitelů a/ a b/ na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (bod II. výroku) a uložil věřitelům b/, d/, e/ a f/ zaplatit dlužníkovi společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 3.400 Kč (bod III. výroku).
K odvolání věřitele b/ Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení konkursního soudu v bodech I. a III. výroku a v bodě II. výroku vůči věřiteli b/ a věc potud vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř., jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (především nejde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího soudu, čemuž ostatně odpovídalo i přiléhavé poučení o dovolání v napadeném usnesení). Obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, jakož i (z pozdější doby) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3509/2013, ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 3083/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3352/14), či ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2739/2014.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) přitom plyne z ustanovení § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu