Plný text
29 Cdo 3222/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně MARKET & TRADING s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1/ Mgr. L. R., advokátu, se sídlem [adresa] PSČ 709 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Union banky, a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo [IČO], zastoupenému Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] sídlem [adresa] PSČ 186 00, identifikační číslo [IČO], o určení práva na plnění ze závazkového vztahu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 137/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2009, č. j. 9 Cmo 274/2008-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 9. září 2008, č. j. 32 Cm 137/2006-44, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že pohledávka blíže specifikovaná ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporná pohledávka“) „náleží“ úpadkyni.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
V rovině právních argumentů je totiž judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu.
Tak v rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005, uveřejněném v časopise Soudní Judikatura č. 11, ročník 2007, pod číslem 160, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (k němuž se přihlásil i v rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 867/2006, či v usnesení ze dne 30. června 2008, sp. zn. 29 Odo 922/2006), podle něhož konkursní věřitel není aktivně věcně legitimován k podání žaloby proti správci konkursní podstaty o určení, že úpadce je vlastníkem konkrétní věci.
Je tomu tak obecně proto, že konkursní věřitel, který má za to, že do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce měl správce konkursní podstaty zahrnout i další majetek, který by byl následně zpeněžen a výtěžek zpeněžení byl použit k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů, má k dispozici jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle, než žalobu na určení vlastnického práva úpadce k takové věci.
Tento závěr se obdobně prosadí i v případě, kdy má být určeno, že úpadce je vlastníkem (věřitelem) pohledávky.
Namítá-li v projednávané věci dovolatelka, že předchůdkyně prvního žalovaného (neplatně) zpeněžila spornou pohledávku, aniž by ji řádně pojala do soupisu majetku konkursní podstaty, může především navrhnout konkursnímu soudu, aby při výkonu své dohlédací činnosti (§ 12 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., konkursu a vyrovnání; dále jen „ZKV“) uložil prvnímu žalovanému zapsat do soupisu majetku spornou pohledávku.
Dále může požádat věřitelský výbor, aby se k otázce soupisu sporné pohledávky vyjádřil (§ 12 a § 18 ZKV) a konečně - v situaci, kdy by jejím návrhům konkursní soud, popř. první žalovaný v rozporu se zákonem nevyhověli - má k dispozici i žalobu na náhradu škody.
Kromě uvedeného nelze přehlédnout, že případné určení vlastnictví úpadkyně ke sporné pohledávce nemá (samo o sobě) účinky soupisu podstaty ve smyslu § 18 ZKV.
Pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou pak bez právního významu námitky, týkající se okolností, za nichž byla sporná pohledávka zpeněžena. Závěr odvolacího soudu, podle něhož byly zákonné podmínky prodeje mimo dražbu (zejména souhlas konkursního soudu a vyjádření věřitelského výboru) v daném případě splněny, nadto Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanovením § 27 odst. 2 ZKV).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu