Plný text
29 Cdo 362/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci úpadce A. Š., o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty a o předběžném opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. K 28/93, o dovolání JUDr. Z. A., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2014, č. j. 2 Ko 42/2013-1117, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. října 2013, č. j. K 28/93-1088, Krajský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“):
1/ Zprostil JUDr. Z. A. (dále jen „Z. A.“) výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku).
2/ Ustavil novým správcem konkursní podstaty úpadce Mgr. J. P. (dále jen „J. P.“) [bod II. výroku].
3/ Nařídil předběžné opatření, jímž Z. A. uložil:
- zdržet se ve výroku popsaných jednání (bod III. písm. a/ výroku),
- poskytnout J. P. součinnost při předání funkce ve výroku popsaným způsobem (bod III. písm. b/ výroku).
4/ Uložil další povinnosti J. P. (body IV. a V. výroku).
K odvolání Z. A. Vrchní soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným usnesením usnesení konkursního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Z. A. dovolání.
Dovolání není objektivně přípustné (srov. i přiléhavé poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení). Nejde (totiž) o žádný z případů popsaných v ustanoveních § 237 až § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
K přípustnosti dovolání proti té části usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech I. a II. výroku (jimiž konkursní soud zprostil Z. A. výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce a novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil J. P.), srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v témže časopise v čísle 9 téhož ročníku, pod číslem 155, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 29 Cdo 4805/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 128/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1358/2014 (usnesení jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
K přípustnosti dovolání proti té části usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu III. výroku (jímž konkursní soud nařídil předběžné opatření), srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1694/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1695/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1736/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 4166/2013.
V obou případech totiž není splněna podmínka, aby šlo o usnesení „ve věci samé“.
Totéž platí o přípustnosti dovolání proti té části usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech IV. a V. výroku (jimiž konkursní soud uložil povinnosti novému správci konkursní podstaty), kde nadto není splněna ani podmínka subjektivní přípustnosti dovolání (dotčené výroky se dovolatele netýkají).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. (co do závěru o objektivní nepřípustnosti dovolání) a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o. s. ř. (co do závěru o subjektivní nepřípustnosti dovolání).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2015
JUDr. Z. K. senátu