Plný text
29 Cdo 5214/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného Mgr. Klárou Francovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 500 02, proti žalovanému P. F., o zaplacení částky 7.780.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 104/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2016, č. j. 12 Cmo 260/2015-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též jen „soud prvního stupně“) dne 26. května 2015 se žalobce (L. Š.) domáhá vůči žalovanému (P. F.), aby označený soud směnečným platebním rozkazem uložil žalovaného zaplatit směnečný peníz ve výši 7.780.000,- Kč s 6% úrokem od 3. června 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 25.933,- Kč. Současně požádal o osvobození od soudního poplatku a „přidělení právního zástupce formou ex-offo“.
Usnesením ze dne 1. července 2015, č. j. 39 Cm 104/2015-34, soud prvního stupně žalobci přiznal „částečné osvobození od soudního poplatku za žalobu“ ve výši 50 %.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. února 2016, č. j. 12 Cmo 260/2015-88, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud − cituje ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − zdůraznil, že úplné osvobození od soudních poplatků lze přiznat zcela výjimečně, jsou-li tu zvlášť závažné důvody. Přitom žalobce – pokračoval odvolací soud – jednak není osobou nemajetnou, když vlastní nemovitosti a cenné papíry, jednak neuvedl úplné a pravdivé informace o svém majetku, čímž znemožnil odvolacímu soudu objektivně posoudit jeho majetkové poměry.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, a to, zda lze „nemajetnost z výše uvedených důvodů a v kontextu s reálnou nemožností disponovat svým majetkem z důvodu jeho obstavení v exekučních řízeních“ (kdy příjmy z pronájmu exekucí zatížených nemovitostí jsou „ve správě správkyně JUDr. V.“ a příjem žalobce a jeho manželky tvoří jen jejich starobní důchody) považovat za zvlášť závažný důvod pro úplné osvobození od soudních poplatků. Dovolatel poukazuje i na to, že na „jednání žalovaného podal oznámení na možnou trestnou činnost“.
Dovolání žalobce, které může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak – jsa vázán vymezeným důvodem dovolání (§ 241a odst. 3 a § 242 odst. 3 o. s. ř.) – proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá (v obecné poloze) závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v důvodech usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; úvahu odvolacího soudu, podle níž žalobce nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu vyšším než 50 %, pak Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenou (k tomu srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14) ani na základě argumentů žalobce obsažených v dovolání. Dále též viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 3369/2015 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 17. února 2016, sp. zn. II. ÚS 316/2016) a ze dne 8. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013.
Dále Nejvyšší soud doplňuje, že v usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněném pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sice dospěl k závěru, podle něhož skutečnost, že se žalobce dostal do nepříznivé finanční situace v důsledku trestného činu žalovaného, kterým mu byla způsobena škoda, a u soudu se domáhá náhrady této škody, je zásadně podstatnou okolností svědčící pro naplnění podmínky existence zvlášť závažných důvodů pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř., nicméně nezakládá naplnění této podmínky bez dalšího a vždy záleží na dalších okolnostech konkrétního případu. V poměrech dané věci je přitom zjevné, že předmětem řízení není nárok žalobce na náhradu škody způsobené trestným činem žalovaného; ostatně z obsahu spisu ani neplyne, že by žalovaný byl (byť jen nepravomocně) uznán vinným ze spáchání trestného činu.
Srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 14/2016, přijatého ve věci týchž účastníků řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2016
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu