Plný text
29 Cdo 70/2025-302
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Ing. M. M., se sídlem v [adresa] jako insolvenční správkyně dlužníka ZITA DEL ROZZ, spol. s r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Václavem Žaludem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 186 00, proti žalovanému LUXOS spol. s r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Richardem Merkunem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, za účasti C.M.B. COMMERCIAL LTD, se sídlem v Londýně, 29 Harbour Exchange Square, E14 9GE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 09043782, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o zaplacení částky 12 036 843,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 269/2021, o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2024, č. j. 15 Co 180/2024-268, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 12. června 2024, č. j. 40 C 269/2021-252, Okresní soud v Ostravě připustil vedlejší účastenství společnosti C.M.B. COMMERCIAL LTD (dále též jen „společnost C“) v řízení na straně žalobkyně.
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Odvolací soud – cituje § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že společnost C má, jako přihlášený věřitel v insolvenčním řízení dlužníka (ZITA DEL ROZZ, spol. s r. o. v likvidaci), právní zájem na výsledku řízení. Výsledek řízení totiž bude mít vliv na rozsah uspokojení jeho pohledávky v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka. K námitkám žalovaného odvolací soud uvedl, že pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství není podstatné, že žalovaný zpochybňuje důvody, které vedly společnost C ke vstupu do insolvenčního řízení. Významné není ani to, že tato společnost má za dlužníkem pohledávku pouze v bagatelní výši.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o přípustnosti vedlejšího účastenství společnosti C. Má totiž za to, že v daném případě by otázka existence naléhavého právního zájmu společnosti C na výsledku sporu měla být s ohledem na výjimečnost situace posouzena odlišně, než jak se podává z obecných závěrů dosavadní judikatury Nejvyššího soudu. Domáhá se tak, aby dovolací soud posoudil otázku existence právního zájmu věřitele dlužníka na výsledku řízení o žalobě, kterou insolvenční správce vymáhá do majetkové podstaty pohledávku dlužníka, jinak, než jak to učinil ve svém usnesení ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 970/2017. V daném případě se totiž postavení vedlejšího účastníka domáhá věřitel, který nabyl pohledávku až v průběhu insolvenčního řízení, a to za úplatu, a navíc následně nevyužil možnosti plného uspokojení své pohledávky v průběhu insolvenčního řízení.
6. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
7. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
8. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na jejichž závěrech pak Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
9. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura k výkladu § 93 o. s. ř. je ustálena v závěru, že předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
10. Z judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že zájem na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je především zájmem majetkovým. Nicméně současně platí, že rozsah (míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 119/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2018, pod číslem 36, či usnesení sp. zn. 29 Cdo 970/2017].
11. Nejvyšší soud rovněž opakovaně dovodil, že přihlášený věřitel zásadně má jako vedlejší účastník řízení na straně insolvenčního správce (žalobce či žalovaného) právní zájem na výsledku řízení ve sporu o pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky jiného přihlášeného věřitele, či řízení o žalobě, kterou insolvenční správce vymáhá do majetkové podstaty pohledávku dlužníka vůči jeho dlužníku. K tomu srov. usnesení ze dne 21. března 2019, sen. zn. 29 ICdo 65/2017, uveřejněné pod číslem 14/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 970/2017.
12. Uvedené ustálené judikaturní závěry napadené rozhodnutí respektuje. Vedlejší účastník je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení, přičemž pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství je nepodstatné, že dovolatel zpochybňuje důvody vedlejšího účastníka pro vstup do insolvenčního řízení a způsob, jakým vedlejší účastník vstoupil do insolvenčního řízení. K tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, sp. zn. 29 Cdo 677/2024.
13. Jak správně poznamenal odvolací soud, případný úspěch žalobkyně bude (může) mít vliv na rozsah uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka (§ 306 insolvenčního zákona). Rozsah (míra) uspokojení těchto pohledávek se přitom bezprostředně dotýká práv a povinností vedlejšího účastníka plynoucích z hmotného práva. Především určí, v jakém rozsahu přihlášené pohledávky věřitelů zaniknou splněním.
14. Nejvyšší soud proto stejně jako v usnesení ze dne 29. února 2024, sen. zn. 29 ICdo 78/2023, či v usnesení sp. zn. 29 Cdo 677/2024 [jimiž odmítl dovolání téhož dovolatele v obdobných věcech týkajících se téhož dlužníka a týchž účastníků (jen v jiném procesním postavení)] neshledává skutkové poměry projednávané věci natolik specifickými, aby výjimečně odůvodňovaly přijetí závěru o neexistenci právního zájmu společnosti C na výsledku sporu.
15. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu