Plný text
29 Cdo 937/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J. B, zastoupeného JUDr. Josefem Cupkou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, proti žalovanému E. P., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 111/2006, o „dovolání“ žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 45 Cm 111/2006-111, takto:
Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 45 Cm 111/2006-111, se zastavuje.
Odůvodnění
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 45 Cm 111/2006-111, uložil žalovanému (E. P. – navrhovateli obnovy řízení), aby do 14 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu plnou moc svého právního zástupce pro podání dovolání a dovolání tímto zástupcem sepsané s tím, že „pokud výše uvedená povinnost nebude v určené lhůtě splněna, může být dovolací řízení zastaveno“.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný (podáním ze dne 22. prosince 2008, došlým Krajskému soudu v Plzni dne 29. prosince 2008 – viz č. l. 116) dovolání.
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2016
JUDr. Petr Gemmel