Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

29 ICdo 185/2026

Téma · generováno AINepřípustnost dovolání v odpůrčím insolvenčním sporu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:29.ICDO.185.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Neúčinnost právního jednání Úpadek Dovolání

Shrnutí · generováno AI

Insolvenční správce uspěl se žalobou, podle níž byly platby dlužníka jednomu věřiteli neúčinné a věřitel je musí vydat do majetkové podstaty. Nejvyšší soud dovolání věřitele odmítl, protože nenapadl všechny samostatné důvody, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu stálo. O nákladech dovolacího řízení žádnému z účastníků náhradu nepřiznal.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Je-li rozhodnutí odvolacího soudu založeno na více samostatných právních závěrech, dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, nezpochybní-li dovolatel některý z nich, protože jeho přezkum nemůže ovlivnit výsledek sporu. Pro § 241 odst. 2 insolvenčního zákona postačí úpadek v jediné formě podle § 3 insolvenčního zákona. Výjimka dle § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona vyžaduje kumulativní splnění všech podmínek.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
    Zobrazit v textu
  • Všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

KSCB 46 INS [č.] 31 ICm 809/2025 29 ICdo 185/2026-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Insolvency Project v. o. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenční správce dlužníka M. H., zastoupeného Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem [adresa] proti žalovanému I. B., zastoupenému Mgr. Martinem Františkem Durajem, advokátem, se sídlem [adresa] o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 ICm 809/2025, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. H., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 46 INS [č.], o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2026, č. j. 31 ICm 809/2025, 104 VSPH [č.]-178 (KSCB 46 INS [č.]), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 22. října 2025, č. j. 31 ICm 809/2025-143, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané žalobcem (Insolvency Project v. o. s., jako insolvenčním správcem dlužníka M. H.) tak, že určil, že platby ze dne 21. listopadu 2022 ve výši 100 000 Kč, ze dne 13. prosince 2022 ve výši 50 000 Kč a ze dne 13. prosince 2022 ve výši 130 349 Kč bankovními převody ze strany dlužníka ve prospěch žalovaného (I. B.) jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinnými právními jednáními (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 280 349 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (výrok IV.).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2026, č. j. 31 ICm 809/2025, 104 VSPH [č.]-178 (KSCB 46 INS [č.]), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud vyšel shodně s insolvenčním soudem zejména z toho, že:

[1] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 13. listopadu 2023. Úpadek dlužníka byl zjištěn dne 27. března 2024 a odpůrčí žalobu podal insolvenční správce u insolvenčního soudu dne 11. března 2025, tj. ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku; žaloba je tak včasná.

[2] Žalobcem odporované právní jednání, tj. platby z běžného bankovního účtu vedeného pro dlužníka u Fio banky, a. s. učiněné ve prospěch žalovaného, byly uskutečněny dne 21. listopadu 2022 ve výši 100 000 Kč, 13. prosince 2022 ve výši 50 000 Kč a (rovněž)13. prosince 2022 ve výši 130 349 Kč.

[3] Dlužník měl v době uskutečnění plateb ve prospěch žalovaného více věřitelů (řádově stovky) přihlášených do insolvenčního řízení s objemem zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů přesahujících částku 2 miliardy Kč a majetek zapsaný posléze do majetkové podstaty beze změn od rozhodného okamžiku nepřesahující částku 27 milionů Kč. Výše finančních prostředků na účtech dlužníka dosahovala pouze nepatrné hodnoty v poměru k výši splatných závazků, přičemž dlužník nebyl schopen vůči věřitelům plnit své platební povinnosti.

[4] Závazky dlužníka (ke konci roku 2022 v poměru téměř 47:1) převyšovaly jeho majetek, přičemž dlužník nikdy nedosáhl zisku z investování, peníze spotřebovával, prodělával na burze a vyplácel jimi pohledávky věřitelů. Svěřené prostředky nepoužil ani na investici do trvale hodnotného majetku, tudíž je vyloučeno, aby dlužník při takto zvoleném modelu mohl v okamžiku, kdy byly provedeny předmětné platby, mít majetek, jehož hodnota by dosáhla výše závazků na vrácení vkladů a zhodnocení.

[5] Mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva ze dne 1. února 2021, sjednaná na dobu neurčitou, dle které se žalovaný v postavení zapůjčitele zavázal k zápůjčkám ve prospěch dlužníka v postavení vydlužitele s tím, že veškeré platby, které budou poskytovány zapůjčitelem za dobu trvání rámcové smlouvy, jsou bez dalšího považovány za zápůjčku dle podmínek rámcové smlouvy, vydlužitel se zavázal poskytnout zapůjčiteli úrok ze zápůjčky jako cenu peněz ve výši 1 % p. a. za dobu zápůjčky z každé dílčí poskytnuté zápůjčky, jenž dle uvážení mohl být navýšen, zápůjčky byly sjednány jako neúčelové a byl stanoven mechanismus pro platby dluhu.

4. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 3, § 235, § 237 odst. 1, § 239, § 240 a § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužník byl v rozhodné době sporného plnění, tedy v okamžiku uskutečnění plateb, v úpadku jak ve formě předlužení, tak ve formě platební neschopnosti. Žalovanému se současně dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, vzhledem k předpokládanému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů přibližně v míře 1 %, případně 2,83 % bude-li žalobce úspěšný se všemi odpůrčími žalobami. Sporným právním jednáním dlužníka tak byl žalovaný na úkor ostatních věřitelů zvýhodněn. Odvolací soud dále uzavřel, že v daném případě by bylo vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním nadbytečné zkoumat, jak vysoká byla záporná bilance ke každému jednotlivému okamžiku.

5. Odvolací soud rovněž dovodil, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci výjimky podle § 241 odst. 5 písm. b/ insolvenčního zákona, které musí být naplněny kumulativně. Shodně s insolvenčním soudem konstatoval, že zůstalo sporným, zda dlužník obdržel za platby přiměřené protiplnění. Oproti insolvenčnímu soudu dále odvolací soud uzavřel, že nebyl naplněn také předpoklad, podle něhož musí jít o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku. Dlužník totiž plněním nezajistil finanční prostředky využitelné k úhradě dalších svých závazků vůči věřitelům či k dalšímu pokračování v podnikatelské činnosti (k čemuž odkázal na rozsudek ze dne 5. června 2019, sp. zn. 29 Cdo 347/2017).

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje (posuzováno podle obsahu dovolání) podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel konkrétně předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky:

[1] Je možné učinit závěr o předlužení dlužníka, aniž by soud vyčíslil jeho přesnou míru, tj. rozdíl mezi souhrnem všech závazků dlužníka a hodnotou jeho majetku?

[2] Lze v případě, že právní jednání dlužníka spočívá v uhrazení sjednaných úroků ze zápůjčky, uzavřít, že jde o plnění bez přiměřeného protiplnění, ačkoli dlužník obdržel protiplnění „napřed“ jako zápůjčku?

8. Dovolatel především namítá, že odvolací soud pochybil, když neučinil právní hodnocení, ve kterém by jako podstatné zvažoval, zda dlužník byl v úpadku (ať již ve formě platební neschopnosti či ve formě předlužení) ke dni odporovaných plateb. Současně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, dle kterého není nutné přesně vyčíslit míru předlužení dlužníka v okamžiku, kdy učinil odporované právní jednání, neboť takový závěr nemá oporu v zákoně ani v rozhodovací praxi dovolacího soudu.

9. Dovolatel se rovněž neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, dle kterého nebyla naplněna jedna z podmínek aplikace výjimky podle § 241 odst. 5 písm. b/ insolvenčního zákona, tedy že dlužník neobdržel za sporné platby od žalovaného přiměřené protiplnění. Dovozuje, že potud se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, podle které v případě, kdy dlužník v souladu se smlouvou o zápůjčce uhradí zapůjčiteli sjednané úroky ze zápůjčky, jde o plnění, za které ve smyslu citovaného ustanovení obdržel („napřed“) přiměřené protiplnění (zápůjčku ve formě peněžité částky).

10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

11. Dovolání směřuje výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení a o soudním poplatku (body III. a IV. výroku rozsudku insolvenčního soudu), a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné dle § 238 odst. 1 písm. h/ a i/ o. s. ř.

12. Nejvyšší soud dovolání odmítl i ve zbylé části, v níž směřuje proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, a to jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Dovolatel totiž předložil označené otázky dovolacímu soudu způsobem, jenž činí odpovědi na ně pro výsledek sporu nevýznamnými.

13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

14. Předpoklad, aby ve smyslu § 241 odst. 2 insolvenčního zákona šlo o právní jednání, které dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, je splněn, i když jde o úpadek jen v jedné z jeho forem (o předlužení dle § 3 odst. 4 insolvenčního zákona nebo platební neschopnost dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Odvolací soud přitakal v napadeném rozhodnutí insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužník v rozhodné době byl jak v úpadku ve formě předlužení, tak v úpadku ve formě platební neschopnosti (srov. reprodukci napadeného rozhodnutí v odstavci 4 odůvodnění shora a odstavec 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dovolatel však prostřednictvím otázky č. 1 brojí pouze proti závěru o předlužení dlužníka (závěr, že dlužník byl rovněž v úpadku ve formě platební neschopnosti, argumentačně nezpochybňuje). Za této situace nemá odpověď na otázku č. 1 pro výsledek sporu význam, neboť úsudek odvolacího soudu, že dlužník činil právní jednání v době, kdy byl v úpadku, i tak obstojí pro úpadek ve formě platební neschopnosti dlužníka.

15. Dovolací argumentace k platbám, jež odvolací soud měl za zvýhodňující právní jednání dlužníka dle § 241 insolvenčního zákona, cílí prostřednictvím otázky č. 2 k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro uplatnění výjimky formulované v § 241 odst. 5 písm. b/ insolvenčního zákona, konkrétně ke zpochybnění závěru odvolacího soudu, že dlužník neobdržel za platby přiměřené protiplnění.

16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu jde o výjimku dle § 241 odst. 5 písm. b/ insolvenčního zákona tehdy, jestliže:

[1] Nešlo o právní jednání, které dlužník učinil ve prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, která s ním tvoří koncern.

[2] Šlo o právní jednání, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch.

[3] Šlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku.

[4] Osoba, v jejíž prospěch dlužník učinil právní jednání, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by toto právní jednání mohlo vést k úpadku dlužníka.

Všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Břemeno tvrzení a odtud plynoucí důkazní břemeno nese ohledně těchto skutečností osoba, v jejíž prospěch dlužník učinil odporované právní jednání (jelikož jde o skutečnosti v její prospěch).

Srov. shodně např. odstavec 63 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2026, sen. zn. 29 ICdo 100/2024, nebo odstavec 49 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2026, sen. zn. 29 ICdo 145/2024.

17. V poměrech dané věci dovodil odvolací soud nesplnění výjimky dle označeného ustanovení nejen prostřednictvím závěru o absenci přiměřeného protiplnění, ale i proto, že nešlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku. Závěr odvolacího soudu, že nešlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, však dovolání argumentačně nezpochybňuje. Za této situace nemá pro výsledek sporu význam ani odpověď na otázku č. 2 (k absenci přiměřeného protiplnění), neboť závěr odvolacího soudu, že nešlo o výjimku dle § 241 odst. 5 písm. b/ insolvenčního zákona, i tak obstojí prostřednictvím dovoláním nezpochybněného závěru, že nešlo o jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku.

18. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu mu však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2026

Mgr. Milan Polášek předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací