Plný text
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 180 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 25/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 8. 2024, č. j. 35 Co 173/2024-27, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 18 C 142/2024-18, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích (výrok II).
2. Usnesením ze dne 12. 8. 2024, č. j. 35 Co 173/2024-27, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací potvrdil výrok I usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a výrok II tohoto usnesení změnil tak, že po právní moci usnesení soudu prvního stupně bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16. 9. 2024 včasné dovolání, a to v celém jeho rozsahu. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Vzhledem k nedostatku povinného zastoupení při podání dovolání byl žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2024, č. j. 18 C 142/2024-34, které bylo žalobci doručeno dne 26. 9. 2024, poučen, že dovolání musí sepsat advokát nebo musí mít dovolatel právnické vzdělání, a vyzván k doplnění dovolaní tak, že předloží dovolání sepsané advokátem nebo doloží své právnické vzdělání, a rovněž byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, bude dovolání „jako vadné odmítnuto“. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, doručenou soudu prvního stupně dne 24. 10. 2024, kterou soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 12. 2024, č. j. 18 C 142/2024-43, zamítl. Usnesením ze dne 20. 1. 2025, č. j. 35 Co 18/2025-50, doručeným žalobci dne 25. 3. 2025, však odvolací soud toto usnesení zrušil z důvodu, že rozhodoval chybně obsazený soud, neboť věc měla být po právní moci napadeného usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Soud prvního stupně tedy věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 postoupil a ten ji bez rozhodnutí o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů postoupil Nejvyššímu soudu.
9. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
10. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
11. Žalobce nebyl při podání dovolání právně zastoupen, ani netvrdil, že má právnické vzdělání. Tento nedostatek povinného zastoupení žalobce neodstranil ani poté, co byl ke zvolení zástupce pro dovolací řízení soudem prvního stupně vyzván s poučením o následku neuposlechnutí této výzvy. Navíc o povinnosti zastoupení advokátem v dovolacím řízení a následku jejího nerespektování byl žalobce mnohokráte poučován i v dalších řízeních (např. v řízení vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 296/2021, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 61 C 156/2018 nebo v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 82/2021), takovou výzvu tudíž ani nebylo třeba v případě žalobce opakovat (k tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). Nejsou tedy splněny podmínky pro pokračování v řízení o dovolání žalobce. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
12. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno již výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).
13. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Hana Polášková Wincorová
pověřená členka senátu