Plný text
30 Cdo 1251/2026-472
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. P. Wincorové a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 81/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 10. 2025, č. j. 15 C 81/2017-398, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2026, č. j. 16 Co 403/2025-404, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 10. 2025, č. j. 15 C 81/2017-398, se zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 10. 2025, č. j. 15 C 81/2017-398, rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci.
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 1. 2026, č. j. 16 Co 403/2025-404, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím (po částečném odmítnutí žaloby) se žalobce domáhal po žalované jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 205/16. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18. 11. 2020, č. j. 15 C 81/2017-133, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2021, č. j. 16 Co 313/2021-175, byla žaloba zamítnuta. Dne 13. 12. 2021 pak podal žalobce žalobu na obnovu řízení, v jejímž rámci požádal o osvobození od soudních poplatků. O této žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
4. Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, a to v celém jejich rozsahu, a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
6. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Ve zbylém rozsahu, v němž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
8. Dovolání žalobce, které směřuje proti potvrzení rozhodnutí o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků žalobci, tedy proti rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků, není totiž dle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, jak byl žalobce v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen.
9. Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Stejně je tomu i ve vztahu k jeho nerozhodnuté žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle § 241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle § 238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. přednost.
10. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé (o obnově řízení) nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
11. Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
12. Žalobce v dovolání vznesl žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení částečně zastaveno a částečně bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2026
JUDr. H. P. Wincorová předsedkyně senátu