Plný text
30 Cdo 2673/2026-350
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobce L. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v [adresa] Vyšehradská 16, o upuštění od neoprávněných zásahů do práv žalobce, odstranění následků zásahu a o nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 34/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2025, č. j. 21 Co 328/2022-292, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 22. 4. 2025, č. j. 21 Co 328/2022-292, byl zamítnut návrh žalobce na vydání doplňujícího rozsudku odvolacího soudu (jímž mělo být rozhodnuto o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost).
Usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním (posléze ještě podstatně doplněném), které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval včasností dovolání, nicméně s ohledem ke skutečnosti, že v době vydání napadeného usnesení již bylo řízení pravomocně skončeno, zanikla tím podle § 28 odst. 6 o. s. ř. procesní plná moc udělená dřívější zástupkyni (zmocněnkyni) žalobce Mgr. M. C., proto počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání se neváže na okamžik doručení napadeného usnesení této (bývalé) zmocněnkyni, ale až ke dni, kdy bylo takové usnesení doručeno přímo (již nezastoupenému) žalobci, to je k 1. 5. 2025 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1436/98). Bylo-li dovolání podáno prostřednictvím datové schránky žalobce dne 26. 6. 2025, stalo se tak ve stanovené lhůtě.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Uvedené ustanovení vylučuje dovolání proti rozhodnutím v části „týkající se výroku o nákladech řízení“, a jeho působnost proto nelze omezovat pouze na výroky, jimiž bylo přímo rozhodnuto o povinnosti k náhradě těchto nákladů. Jak vyplývá z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. 31 Cdo 3205/2025, zejména z bodů 14–18 jeho odůvodnění, při výkladu této výluky je třeba přihlížet k širšímu okruhu rozhodování o nákladech řízení a ke smyslu a účelu právní úpravy, jímž je též odbřemenění dovolacího soudu. Rozhoduje-li soud o návrhu na doplnění rozsudku výhradně o nákladový výrok, zůstává předmět jeho rozhodování omezen na náklady řízení; okolnost, že posuzuje procesní podmínky pro dodatečné vydání takového výroku, na této povaze rozhodnutí nic nemění.
Opačný výklad by vedl k neodůvodněnému rozdílu, kdy by dovolání proti doplněnému nákladovému výroku bylo vyloučeno, zatímco zamítnutí návrhu na vydání téhož výroku by dovolacímu přezkumu podléhalo. Takový závěr neodpovídá předmětu ani účelu uvedené výluky. Obecná možnost dovolacího přezkumu rozhodnutí o návrhu podle § 166 o. s. ř. přitom nevylučuje uplatnění omezení podle § 238 odst. 1 o. s. ř., spadá-li napadené rozhodnutí svou povahou pod některý z tam vymezených případů (srov. v obdobných souvislostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 20 Cdo 142/2026). Jelikož se v rámci dovolacího řízení požadované doplnění rozsudku týkalo nákladů řízení, vztahuje se výluka podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i na rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu.
Nejvyšší soud již jen pro úplnost doplňuje, že původní požadavek na doplnění druhého rozsudku odvolacího soudu o poučení o opravných prostředcích, nejenže nebyl předmětem dovolacího řízení, ale navíc institut doplňujícího rozsudku (§ 166 ve spojení s § 211 o. s. ř.) se vztahuje jen na rozhodování o věci samé, popřípadě na vedlejší výroky rozsudku, lze proto jeho prostřednictvím doplnit výlučně výrokovou část rozhodnutí, nikoliv jeho jiné obsahové části, pasáž obsahující poučení o opravných prostředcích nevyjímaje.
Zbývá dodat, že nepřesné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení o tom, že dovolání je přípustné, přestože tomu tak objektivně není, přípustnost dovolání nezakládá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sb. rozh. obč., a usnesení ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1137/2021).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2026
JUDr. David Vláčil předseda senátu