Plný text
Cdo 3206/2025-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 160 000 Kč s příslušenstvím a o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 2/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 51 Co 12/2025-122, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I dovoláním napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2024, č. j. 42 C 2/2024-76, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím a o poskytnutí omluvy ze strany žalované jednak ve formě dopisu adresovaného žalobci, jednak ve formě veřejné omluvy na internetových stránkách žalované www.justice.cz (výrok I), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Uvedených nároků se žalobce domáhal jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 305/2020 (dále též jen „posuzované řízení“).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně stran písemné a veřejné omluvy a stran relutární náhrady, nicméně ohledně posledně uvedeného nároku jen co do 100 000 Kč s příslušenstvím.
V řízení o dovolání Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Soud prvního stupně po podání dovolání vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 5. 2025, č. j. 42 C 2/2024-149, k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 7 000 Kč, a to podle položky č. 23 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků coby přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZoSP“). Žalobce uvedené výzvě vyhověl a na účet soudu prvního stupně dne 23. 5. 2025 zaplatil 7 000 Kč (viz č. l. 152).
V daném případě je však nutno si uvědomit, že žalobce nepodal dovolání jen proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (tedy ohledně nároku na relutární satisfakci omezené dovolatelem na 100 000 Kč), nýbrž i proti výroku, jímž bylo rozhodnuto odvolacím soudem o nároku na písemnou a veřejnou omluvu. Předmětem dovolacího řízení tak žalobce učinil nejen peněžité plnění nepřesahující 100 000 Kč ve smyslu Položky 23 bodu 1 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků, ale i další nárok spočívající v požadavku na poskytnutí příslušných omluv. Tudíž s podáním takového dovolání vznikla žalobci povinnost uhradit poplatek podle Položky 23 odst. 1 písm. d/ Sazebníku soudních poplatků, tedy ve výši 14 000 Kč (viz obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 759/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. II. ÚS 2296/24, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu pak na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz).
Z tohoto důvodu Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 1. 2026, č. j. 30 Cdo 3206/2025−165, vyzval dovolatele k doplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 7 000 Kč a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě v soudem stanovené lhůtě 15 dní od doručení usnesení. Uvedené usnesení bylo zástupci dovolatele doručeno dne 22. 1. 2026, přičemž žalobce na něj reagoval pouze přípisem chybně datovaným dne 25. 5. 2025 (doručeným Nejvyššímu soudu dne 22. 1. 2026), v němž vyjádřil svůj postoj odmítající doplatek soudního poplatku k výzvě Nejvyššího soudu zaplatit.
Jelikož nebyl doplatek soudního poplatku za dovolání ani v dodatečné lhůtě 15 dní stanovené ve výzvě Nejvyššího soudu dovolatelem zaplacen, postupoval Nejvyšší soud podle § 9 odst. 2 (věta třetí) ZoSP a dovolací řízení pověřeným členem senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2026
JUDr. Jan Kolba pověřený člen senátu