Plný text
30 Cdo 5245/2017-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobců a) H. K., narozené XY, bytem XY, b) V. B., narozeného XY, bytem XY, c) T. V., narozeného XY, bytem XY, d) J. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Hanou Kordovou Marvanovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 419/2014, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, č. j. 70 Co 405/2016-178, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Každý z žalobců se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 251 018 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 14/2001, v němž vystupovali v procesním postavení poškozených.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2016, č. j. 31 C 419/2014-152, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 15 181,80 Kč s příslušenstvím, žalobcům b) a c) každému 12 631,80 Kč s příslušenstvím, žalobci d) 14 544,30 Kč s příslušenstvím, jinak jej v zamítajícím výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1974/2017.
Posledně citované rozhodnutí bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2500/17.
Žalobci podáními ze dne 10. 1. 2019 a 23. 1. 2019 vzali dovolání proti napadenému rozsudku berou zpět.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. dovolací řízení vůči žalobcům zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 2. 2019
JUDr. B. D. pověřený člen senátu