Plný text
30 Cdo 675/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o 20.150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 83/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. června 2016, č. j. 19 C 83/2015-21, a dále proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2016, č. j. 12 Co 242/2015-25, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalobce (dále též „dovolatel“) napadl dovoláním i v záhlaví označené usnesení soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř., řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. června 2016, č. j. 19 C 83/2015-21, zastavil.
Řízení o dovolání žalobce proti rovněž v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze Nejvyšší soud ve smyslu § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. rovněž zastavil, jelikož dovolatel – s přihlédnutím k závěrům vztahujícím se k poměrům dovolatele, k nimž Nejvyšší soud dospěl ve věcech sp. zn. 30 Cdo 673/2017 a sp. zn. 674/2017 – stále nesplňuje podmínky pro soudní poplatkovou liberaci a tedy i ustanovení zástupce z řad advokátů. Není-li dovolatel v dané věci zastoupen advokátem, není zde splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení ve smyslu § 241 o. s. ř., pročež v tomto dovolacím řízení nelze dále pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu