Plný text
30 Nd 99/2020-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné České republiky – Úřadu práce České republiky, se sídlem [adresa] krajská pobočka v Brně, se sídlem [adresa] pracoviště Hustopeče, proti povinnému T. P., narozenému XY, neznámého pobytu, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 239/2020 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
V projednávané věci podal soudní exekutor Mgr. J. H. u Okresního soudu v Břeclavi žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci shora uvedených účastníků, kdy exekučními tituly jsou dvě rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 5. 2. 2019, která obě nabyla vykonatelnosti dnem 1. 5. 2019, a jsou vedena pod č. j. 27453/19/BV a 27455/19/BV.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. 53 EXE 239/2020-13, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky (výrok II).
Podle odůvodnění nelze zjistit podmínky místní příslušnosti soudu, neboť povinný neprochází registrem obyvatel, přičemž oprávněná označila povinného jako osobu bytem ve Slovenské republice.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný nemá na území České republiky místo trvalého pobytu. Skutečnost, zda má povinný na území České republiky exekučně postižitelný majetek, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Nd 186/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Nd 27/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Nd 361/2017).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud v Břeclavi, u něhož již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno exekuční řízení, přičemž není v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u něhož bylo řízení zahájeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
Mgr. Vít Bičák předseda senátu