Plný text
31 Cdo 736/2026-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Marka Doležala, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Petry Kubáčové, Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci navrhovatele S. V., zastoupeného Mgr. Jakubem Reitschmiedem, advokátem se sídlem [adresa] za účasti DŘEVO - PRODUKT SV, spol. s r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Lumírem Schejbalem, advokátem se sídlem [adresa] o určení, že usnesení valné hromady bylo přijato, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 72/2021, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2024, č. j. 8 Cmo 267/2023-372, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Navrhovatelka I. V. se návrhem došlým Krajskému soudu v Brně dne 22. 4. 2021 domáhala určení, že valná hromada společnosti DŘEVO - PRODUKT SV, spol. s r. o. (dále též jen „společnost“), konaná dne 18. 11. 2020 přijala usnesení o odvolání Ing. O. V. (dále též jen „O. V.“) z funkce jednatele z důvodu porušování péče řádného hospodáře.
[2] Navrhovatelka má za to, že O. V. byl odvolán z funkce jednatele, neboť měl jako společník společnosti při hlasování o přijetí usnesení sistovaná hlasovací práva a navrhovatelka jako druhá společnice společnosti hlasovala pro přijetí usnesení. Usnesení proto bylo přijato 100 % hlasů. Společnost však tuto skutečnost nerespektovala a O. V. nadále vystupuje jako jednatel společnosti.
[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 50 Cm 72/2021-324, zamítl „žalobu“ o určení, že usnesení valné hromady společnosti konané dne 18. 11. 2020 o odvolání O. V. z funkce jednatele bylo přijato (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1. Společnost má jednoho jednatele, kterým je O. V.
2. Společníky společnosti jsou navrhovatelka a O. V., každý s podílem ve výši 50 %.
3. Dne 16. 9. 2020 zaslal zástupce navrhovatelky žádost o svolání valné hromady společnosti jednateli O. V., jejímž programem mělo být mimo jiné i odvolání O. V. z funkce jednatele z důvodu porušování péče řádného hospodáře. O. V. totiž podle navrhovatelky výkonem funkce sledoval pouze své vlastní zájmy, odmítal informovat navrhovatelku o záležitostech společnosti a neumožnil jí realizaci práva na informace. Dále úmyslně neplnil závazky společnosti vůči navrhovatelce a jejímu manželovi, nedůvodně zatěžoval navrhovatelku pracovními úkoly v době její pracovní neschopnosti, záměrně snižoval hodnotu společnosti, neuváděl přesné a úplné informace při jednání s finančními institucemi a uzavíral pro společnost nepřiměřeně rizikové závazky.
4. Jednatel O. V. svolal valnou hromadu společnosti na žádost navrhovatelky pozvánkou ze dne 1. 10. 2020 na den 18. 11. 2020. Jedním z bodů programu valné hromady bylo i hlasování o odvolání O. V. z funkce jednatele.
5. Valná hromada dne 18. 11. 2020 hlasovala pod bodem V. o odvolání jednatele společnosti O. V. Podle zápisu z valné hromady upozornil zástupce navrhovatelky na zákonnou sistaci hlasovacích práv společníka O. V., avšak s tímto právním názorem zástupce O. V. nesouhlasil. Pro přijetí usnesení hlasovala navrhovatelka (50 hlasů), proti jeho přijetí hlasoval O. V. (50 hlasů). Podle zápisu z valné hromady nebyl návrh na odvolání jednatele valnou hromadou přijat.
[5] Na tomto základu soud prvního stupně, považuje návrh za určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že navrhovatelka „neprokázala právní zájem“ na podaném návrhu, neboť došlo-li by k odvolání jednatele, „společnost by zůstala bez statutárního orgánu“. Jelikož jsou vztahy mezi společníky „vyhrocené“, není zde předpoklad, že by mohlo dojít ke shodě a k volbě nového jednatele.
[6] Podle soudu navrhovatelka věděla o důvodech, pro které následně podala návrh na zahájení řízení, již od 18. 11. 2020, tj. ode dne, kdy se konala valná hromada společnosti, na níž byl projednán návrh na odvolání O. V. z funkce jednatele. Navrhovatelka se valné hromady zúčastnila prostřednictvím svého zástupce.
[7] Současně nebylo podle soudu prokázáno, že O. V. porušil při výkonu funkce „pravidla odborné péče ve smyslu § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen ‚z. o. k.‘], a měla být sistována jeho hlasovací práva“. Naopak to podle soudu byla navrhovatelka, která „porušovala povinnosti společníka“.
[8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[9] Odvolací soud považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, avšak z jiných důvodů. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, měl oproti soudu prvního stupně za to, že navrhovatelka má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a to především s ohledem na „nemožnost jiného procesního postupu“, jelikož „návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nelze napadnout výsledek hlasování o nepřijetí usnesení“.
[10] Odvolací soud se proto dále zabýval předpoklady pro možné „meritorní posouzení uplatněného nároku“, přičemž dospěl k závěru, že navrhovatelka podala návrh opožděně. Podle odvolacího soudu je třeba na návrh na určení, že usnesení valné hromady bylo přijato, aplikovat analogicky právní úpravu návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a to včetně prekluzivní lhůty pro podání takového návrhu upravené v § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). V projednávané věci se valná hromada konala dne 18. 11. 2020, navrhovatelka se valné hromady účastnila, avšak návrh podala až 22. 4. 2021, tj. po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 259 o. z. a v § 191 z. o. k.
[11] Nadto odvolací soud uvedl, že „dalším důvodem, pro který nemohlo být nároku uplatněnému v tomto řízení vyhověno“, je „nedostatečný obsah zápisu“ z jednání valné hromady. Podle odvolacího soudu totiž za situace, kdy je odvoláván jednatel z funkce pro porušení povinností při jejím výkonu, musí být ze zápisu z valné hromady zjevné i to, „v jakých skutečnostech je porušení spatřováno“. Pouze v zápisu uvedené skutečnosti by následně byly předmětem soudního přezkumu. V zápisu z valné hromady konané dne 18. 11. 2020 však popis konkrétních pochybení jednatele O. V. není uveden.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která „nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena“. Jde o otázku, „zda má být lhůta pro podání návrhu na určení, že bylo určité usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným přijato, dovozena analogickou aplikací § 191 z. o. k.“.
[13] Dovolatelka namítá, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a překvapivé. Odvolací soud totiž nijak neosvětlil, proč se ztotožnil s názorem formulovaným v jím vybrané komentářové literatuře, a nepředestřel žádnou vlastní úvahu, z jakého důvodu je v projednávané věci přípustná analogie. Překvapivost rozhodnutí shledává dovolatelka v tom, že předmětem jednání před odvolacím soudem byla otázka obsahu pozvánky na valnou hromadu, nikoli otázka včasného podání samotného návrhu.
[14] Dovolatelka se domnívá, že „analogická aplikace práva provedená odvolacím soudem je v rozporu s principy, za kterých lze k analogické aplikaci práva přistoupit“. Jednak nejde o nevědomou mezeru v právu, neboť lhůta pro podání návrhu na určení, že usnesení valné hromady bylo přijato, je problematikou zákonodárci známou, dlouhodobě neupravenou jak v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, tak ani v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku. Jelikož změnu nepřinesla ani velká rekodifikace těchto zákonů, domnívá se dovolatelka, že zákonodárce nemá vůli tuto problematiku upravit.
[15] Právní řád navíc nabízí jiné možné řešení, aniž by bylo „nezbytně nutné užít analogie“, neboť návrh dovolatelky je určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř. Takovému návrhu lze vyhovět pouze v případě, že navrhovatel osvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Právě „naléhavost právního zájmu je … kategorií úzce související s během času“, jak dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, v souvislosti s návrhem na určení nicotnosti usnesení valné hromady.
[16] Dále dovolatelka namítá, že prekluzivní lhůta nemůže být aplikována analogicky už jen vzhledem k její úpravě v § 654 o. z., který „pro nastoupení prekluzivních účinků marného průběhu lhůty vyžaduje výslovné stanovení takového následku v zákoně“. Rovněž Ústavní soud ve svých rozhodnutích (např. v nálezu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. IV ÚS 167/05) zdůrazňuje „nutnost zužujícího výkladu a aplikace institutu prekluze“, když uzavírá, že „adresát právních norem by neměl být státem … postihován za nedokonalost právního řádu způsobem, který znamená bez dalšího a nenávratně zánik jím uplatňovaného práva“.
[17] V případě, že by byl závěr odvolacího soudu shledán správným, se dovolatelka domnívá, že dovolání je přípustné pro řešení otázky počátku běhu prekluzivní lhůty pro podání návrhu. Počátek běhu lhůty by měl být určen tak, aby chránil „oprávněné zájmy a legitimní očekávání dovolatelky, a naopak nebude favorizovat zcela otevřenou ignoraci a nedodržování právních předpisů“. V projednávané věci dovolatelka oprávněně spoléhala na to, že při hlasování o odvolání O. V. z funkce jednatele došlo k sistaci jeho hlasovacích práv ze zákona. Teprve až při konání následné valné hromady dne 28. 1. 2021 se dovolatelka „hodnověrně seznámila se skutečností, že O. V. nehodlá zákonnou sistaci respektovat“. Současně je nezbytné zohlednit aktivitu dovolatelky „směřující k odstranění sporu před tím, než je přistoupeno k žádosti o soudní ochranu“. Dovolatelka se tudíž domnívá, že případná prekluzivní lhůta počala běžet nejdříve ode dne konání následné valné hromady, tj. od 28. 1. 2021.
[18] Konečně se dovolatelka vyjadřuje i k úvaze odvolacího soudu, že její návrh nemůže být úspěšný, neboť zápis z valné hromady neobsahuje, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno porušení povinností O. V. při výkonu funkce jednatele. Dovolatelka namítá, že je zcela logické, že požadované skutečnosti v zápisu chybí, když jeho znění si prosadil O. V., a tudíž v něm není uvedeno ani přijaté usnesení o odvolání O. V. z funkce jednatele. Tato skutečnost proto nemůže být připisována dovolatelce k tíži.
[19] Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[20] Společnost se k dovolání nevyjádřila.
[21] V průběhu dovolacího řízení dovolatelka zemřela. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. 27 Cdo 3120/2024-421, rozhodl, že v dovolacím řízení bude na straně navrhovatele pokračováno s S. V. jako procesním nástupcem zemřelé navrhovatelky I. V.
III. Přípustnost dovolání
[22] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[23] Tříčlenný senát č. 27, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při posouzení předestřené právní otázky k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023.
[24] V označeném usnesení tříčlenný senát č. 26 dovodil, že sejde-li se shromáždění společenství vlastníků jednotek, je-li usnášeníschopné, ale pro přijetí návrhu rozhodnutí (které je na programu) nehlasuje požadovaná většina (tj. návrh na přijetí rozhodnutí byl zamítnut), nejde o situaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (a proto nemohlo být soudem přezkoumáno), neboť rozhodnuto je, jen nikoli s kladným výsledkem. Přehlasovaný vlastník se tak může domáhat přezkoumání platnosti „negativních“ rozhodnutí podle § 1209 odst. 1 a 2 o. z. v tříměsíční prekluzivní lhůtě, přičemž podle § 1221 odst. 1 o. z. se na právní úpravu společenství vlastníků jednotek přiměřeně použijí ustanovení o spolku, a to zejména ustanovení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku (§ 258 a násl. o. z.).
[25] Oproti tomu má tříčlenný senát č. 27 za to, že v případě, kdy společníci o určité otázce hlasovali, avšak pro přijetí návrhu usnesení nebyla odevzdána potřebná většina hlasů, nelze dospět k závěru, že valná hromada přijala „negativní“ usnesení. Usnesení valné hromady jako projev vůle přičitatelný společnosti zcela absentuje a nelze přezkoumávat jeho platnost podle § 258 a násl. o. z. Tento názor ostatně formuloval již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, v němž současně uvedl, že způsobilým prostředkem právní ochrany v takovém případě je návrh na určení, že valná hromada přijala určité usnesení, podaný podle § 80 o. s. ř., případně návrh na zahájení řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z.
[26] Proto tříčlenný senát č. 27 rozhodl o postoupení věci podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“).
[27] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda a za jakých podmínek může soud rozhodnout o tom, že kolektivní (nejvyšší) orgán korporace (v projednávané věci valná hromada společnosti s ručením omezeným) přijal určité usnesení, nebyl-li podle stanoviska předsedy kolektivního (nejvyššího) orgánu (obsaženého v zápisu ze zasedání orgánu) odevzdán pro návrh usnesení dostatečný počet hlasů; tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
IV. Důvodnost dovolání
a) Právní úprava
[28] Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.
[29] Podle § 156 odst. 1 o. z. je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů a rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů.
[30] Podle § 158 odst. 3 o. z. zakladatelské právní jednání může určit, že v případě dosažení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího.
[31] Podle § 253 o. z. kdo zasedání zahájí, ověří, zda je členská schůze schopna se usnášet. Poté zajistí volbu předsedy zasedání a případně i dalších činovníků, vyžadují-li jejich volbu stanovy (odstavec první). Předseda vede zasedání tak, jak byl jeho pořad ohlášen, ledaže se členská schůze usnese na předčasném ukončení zasedání (odstavec druhý).
[32] Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
[33] Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.
[34] Podle § 1206 odst. 2 o. z. shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek, ledaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší počet hlasů.
[35] Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.
[36] Podle § 44 odst. 3 z. o. k. kolektivní orgán zvolí předsedu, jehož hlas je v případě rovnosti hlasů rozhodující, ledaže společenská smlouva pro tento případ určí jinak; to neplatí pro osobní společnosti.
[37] Podle § 45 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům (první odstavec). Na rozhodnutí orgánu obchodní korporace se hledí, jako by nebylo přijato, také tehdy, je-li jeho obsah neurčitý nebo nesrozumitelný anebo zavazuje-li k nemožnému plnění (druhý odstavec). Ustanovení občanského zákoníku o zdánlivém právním jednání, o neplatnosti právních jednání, omylu a následcích neplatnosti právního jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním nepoužijí (čtvrtý odstavec).
[38] Podle § 170 z. o. k. valná hromada rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak.
[39] Podle § 188 odst. 1 z. o. k. valná hromada zvolí svého předsedu a zapisovatele; do doby zvolení předsedy a v případě, že předseda zvolen nebyl, řídí valnou hromadu její svolavatel. Nebyl-li zvolen zapisovatel, určí jej svolavatel valné hromady.
[40] Podle 191 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník (první odstavec). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (druhý odstavec).
[41] Podle § 192 odst. 1 z. o. k. nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.
b) Dosavadní rozhodovací praxe tříčlenných senátů Nejvyššího soudu
[42] Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, nelze v situaci, kdy pro návrh usnesení valné hromady akciové společnosti na odvolání člena představenstva z funkce nebyl (podle zápisu ze zasedání valné hromady) odevzdán potřebný počet hlasů, dovozovat, že by valná hromada přijala usnesení „o neodvolání člena představenstva“, jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. a § 258 a násl. o. z. Nepřijetí návrhu usnesení o odvolání člena představenstva z funkce nezakládá „existenci“ usnesení opačného (o tom, že nebyl odvolán). Případné (hypotetické) vyslovení neplatnosti tvrzeného „negativního“ usnesení valné hromady o tom, že určitý člen představenstva nebyl z funkce odvolán, by ostatně nemělo za následek jeho odvolání a nijak by se nepromítlo do vnitřních poměrů akciové společnosti.
[43] Má-li některý z akcionářů za to, že pro návrh usnesení byl ve skutečnosti odevzdán dostatečný počet hlasů, je způsobilým prostředkem ochrany práva buď návrh na určení (podle § 80 o. s. ř.), že valná hromada přijala určité usnesení (má-li za to, že někteří akcionáři měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze přihlížet), anebo řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že někteří akcionáři zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich hlasům nemělo přihlížet).
[44] Oproti tomu v usnesení ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023, Nejvyšší soud dovodil, že sejde-li se shromáždění společenství vlastníků jednotek, je-li usnášeníschopné, ale pro přijetí rozhodnutí (které je na programu) nehlasuje požadovaná většina (tj. návrh na přijetí rozhodnutí byl zamítnut), nejde o situaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (a proto nemohlo být soudem přezkoumáno), neboť rozhodnuto je, jen nikoli s kladným výsledkem. Přehlasovaný vlastník se tak může domáhat přezkoumání platnosti „negativních“ rozhodnutí podle § 1209 odst. 1 a 2 o. z. v tříměsíční prekluzivní lhůtě, přičemž podle § 1221 odst. 1 o. z. se na právní úpravu společenství vlastníků jednotek přiměřeně použijí ustanovení o spolku, a to zejména ustanovení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku (§ 258 a násl. o. z.).
c) Vlastní posouzení věci velkým senátem
[45] Kolektivní orgán korporace rozhoduje o záležitostech korporace zpravidla (k odchylkám viz § 156 odst. 2 o. z.) ve sboru; rozhodnutí přitom přijímá (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů svých členů (srov. § 156 odst. 1 o. z., pro poměry společenství vlastníků jednotek dále § 1206 odst. 2 o. z. a pro poměry valné hromady společnosti s ručením omezeným dále § 170 a 171 z. o. k.).
[46] Rozhodnutí kolektivního orgánu korporace je právním jednáním přičitatelným dotčené korporaci; srov. v právní úpravě § 151 odst. 1 o. z. či § 45 odst. 4 z. o. k., v odborné literatuře Janů, P. § 151 [Způsob a rozsah jednání]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 234, marg. č. 4, Lasák, J. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 562, Eichlerová, K. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 344, Štenglová, I. In: Štenglová, I., Dědič, J., Lasák, J., Pihera, V., Lála, D., Josková, L. Akciové společnosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 503, anebo Lasák, J. in: Lasák, J., Dědič, J., Pokorná, J., Čáp, Z., a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 314, a v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, odst. 21, či usnesení ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3352/2021, uveřejněné pod č. 43/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
[47] Vzniká zásadně tak, že o návrhu rozhodnutí hlasují členové kolektivního orgánu na zasedání tohoto orgánu. Návrh rozhodnutí (obsažený typicky v pozvánce na zasedání orgánu) je právním jednáním svolavatele (zpravidla dotčené korporace jednající osobou, jež svolává zasedání), popř. jiné osoby oprávněné takový návrh učinit; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, odst. 26, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2026, sp. zn. 27 Cdo 306/2025, odst. 30. Hlasování člena orgánu je pak jeho právním jednáním, adresovaným korporaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 27 Cdo 2325/2024, odst. 21).
[48] Je-li pro návrh rozhodnutí odevzdána zákonem či zakladatelským právním jednáním určená většina hlasů členů dotčeného kolektivního orgánu, je vůle přičitatelná korporaci utvořena (návrh přijat). Takto vytvořená vůle pak musí být i projevena navenek. To je zpravidla úkolem osoby předsedající zasedání kolektivního orgánu (srov. § 158 odst. 3 a § 253 o. z., a dále § 44 odst. 3 z. o. k., či specificky pro valnou hromadu společnosti s ručením omezeným § 188 odst. 1 z. o. k.); stvrdí-li, že návrh usnesení byl přijat potřebnou většinou usnášeníschopného kolektivního orgánu, je vůle přičitatelná korporaci projevena a rozhodnutí kolektivního orgánu korporace (coby právní jednání) učiněno.
[49] Naopak, uzavře-li předseda kolektivního orgánu, že návrh rozhodnutí nebyl přijat (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu, vůle (přičitatelná korporaci) není navenek projevena a není zde tudíž ani rozhodnutí orgánu korporace coby právní jednání přičitatelné této korporaci.
[50] Stvrdí-li předseda kolektivního orgánu, že návrh usnesení byl přijat potřebnou většinou usnášeníschopného kolektivního orgánu, je (zásadně) rozhodnutí přijato (právní jednání přičitatelné korporaci učiněno) i tehdy, mýlí-li se v úsudku o usnášeníschopnosti kolektivního orgánu či o odevzdání potřebné většiny hlasů.
[51] Právě proto dospívá odborná literatura i judikatura k závěru, podle něhož případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady kapitálové společnosti či případný nedostatečný počet hlasů, odevzdaných pro přijetí návrhu usnesení valné hromady kapitálové společnosti, představuje toliko důvod pro (konstitutivní) vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv vadu, pro kterou se na takové rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato [srov. v odborné literatuře např. Štenglová, I.: Souhlas všech společníků či členů – co tím zákon myslí? Právní rozhledy, 2015, č. 6, s. 202-206, či Eichlerová, K. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 345, a v judikatuře Nejvyššího soudu usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod č. 62/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 62/2018“), či usnesení ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 27 Cdo 635/2024].
[52] Vice versa pak řečené platí i v případě, kdy předseda (zasedání) kolektivního orgánu v důsledku omylu v úsudku o usnášeníschopnosti kolektivního orgánu či o odevzdání potřebné většiny hlasů uzavře, že návrh rozhodnutí nebyl přijat (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu. V takovém případě platí, že vůle (přičitatelná korporaci) není navenek projevena, a není zde tudíž ani rozhodnutí orgánu korporace coby právní jednání přičitatelné této korporaci.
[53] Pro posuzování výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace upravují občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích zvláštní režim. Soulad přijatých rozhodnutí se zákonem či zakladatelským právním jednáním může být posouzen (nevylučuje-li to zákon – viz např. § 193 odst. 1 či § 430 odst. 1 z o. k.) nikoliv podle obecných pravidel (viz výslovně pro rozhodnutí orgánu obchodní korporace ustanovení § 45 odst. 4 z. o. k.), ale zásadně toliko ve zvláštním řízení podle § 258 a násl. o. z., § 1209 o. z., či § 191, § 428 a § 663 z. o. k.
[54] Účinky neplatnosti nastupují teprve okamžikem právní moci právotvorného (konstitutivního) rozhodnutí soudu, kterým se neplatnost vyslovuje. Nevyslovil-li dosud soud (z jakéhokoli důvodu) neplatnost rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace pravomocným rozhodnutím, je dotčené rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace platné a vyvolává právní účinky, byť by proces jeho přijímání či usnesení samo byly zatíženy rozporem se zákonem či zakladatelským právním jednáním, které by k vyslovení neplatnosti mohly vést (kdyby byla platnost rozhodnutí napadena), resp. vadami, které k vyslovení neplatnosti povedou (vyhoví-li soud návrhu na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu korporace). Výjimku představují toliko vady, pro něž se (s ohledem na jejich závažnost) na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato (viz zejm. § 245 o. z. a § 45 odst. 1 až 3 z. o. k.).
[55] V odborné literatuře srov. Ruban, R. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 955, či Flídr, J. K pravomocem předsedy zasedání valné hromady vyhlásit výsledek hlasování a posoudit splnění podmínek pro preventivní sistaci hlasovacích práv. Právní rozhledy 1-2/2024, s. 24, a v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí) R 62/2018, usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2805/2021, či ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2064/2023.
[56] Právní úprava předpokladů, za nichž soud může (konstitutivně) vyslovit neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, vychází (mimo jiné) z principu proporcionality a principu minimalizace zásahů státu do vnitřních poměrů soukromoprávních korporací.
[57] Tato úprava na straně jedné zajišťuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace (a současně je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech korporace, respektive souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelském právním jednání), na straně druhé se v ní však promítá zájem na stabilitě vnitřních poměrů (obchodní) korporace. Právě proto zákon (taxativně) vypočítává okruh osob, jimž svědčí právo podat návrh na vyslovení neplatnosti orgánu (obchodní) korporace (omezení osobní), upravuje prekluzivní lhůty, v nichž musí být toto právo vykonáno (omezení časové), jakož i důvody, pro které lze neplatnost vyslovit (v případě kapitálových společností včetně povinnosti tyto důvody předem společnosti sdělit formou protestu), a konečně i okolnosti, za nichž naopak soud neplatnost nevysloví (omezení věcná).
[58] Smyslem a účelem popsaných omezení práva podat návrh na (konstitutivní) vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace je posílit právní jistotu této korporace, jejích členů a dalších dotčených osob; není-li ve lhůtách a za podmínek upravených zákonem návrh podán, může se korporace (její členové, případně další dotčené osoby) spolehnout na to, že rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace již nebude zpochybněno a lze z něj vycházet.
[59] Srov. v odborné literatuře např. Eichlerová, K. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 344 a 345, Hrabánek, D. § 258 [Žaloba o neplatnost rozhodnutí]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 357, marg. č. 12, a v judikatuře Nejvyššího soudu např. shora odkazované usnesení sp. zn. 27 Cdo 2064/2023 či usnesení ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 27 Cdo 3205/2024.
[60] Jazykový výklad ustanovení § 258 o. z. či § 191, § 428 a § 663 z. o. k. může nasvědčovat závěru, podle něhož je tomuto zvláštnímu režimu podřízen toliko přezkum platnosti rozhodnutí orgánu korporace stricto sensu, jakožto právního jednání přičitatelného korporaci. Tedy rozhodnutí, jež bylo podle prohlášení předsedajícího přijato potřebnou většinou hlasů členů usnášeníschopného kolektivního orgánu.
[61] Nicméně jazykový výklad představuje pouhé prvotní přiblížení se právní normě obsažené v textu právního předpisu. Výklad systematický i teleologický vedou k odlišnému závěru, resp. k širšímu pojetí výrazu „rozhodnutí“ („usnesení“) orgánu korporace, užitému v citovaných ustanoveních.
[62] Shora popsaný smysl a účel zvláštní úpravy posuzování platnosti rozhodnutí přijatých (nejvyššími) orgány korporace plně dopadá i na přezkum takového výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, kdy předseda tohoto kolektivního orgánu uzavře, že návrh rozhodnutí nebyl přijat, neboť kolektivní orgán nebyl usnášeníschopný a/nebo pro návrh usnesení nebyla odevzdána zákonem či zakladatelským právním jednáním určená většina hlasů členů tohoto orgánu.
[63] Opačný závěr by znamenal, že osoby aktivně věcně legitimované domáhat se přezkumu výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace nemají žádný účinný právní nástroj, jak se domoci ochrany svých práv dotčených nesprávným postupem předsedy kolektivního orgánu. Takový závěr považuje velký senát za nepřijatelný.
[64] Jinak řečeno, pojmy „rozhodnutí“ či „usnesení“ užité v ustanoveních § 258 a § 1209 o. z., či § 191, § 428 a § 663 z. o. k., je třeba vykládat tak, že zahrnují i takový výsledek rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, kdy předseda dotčeného kolektivního orgánu korporace uzavře, že návrh rozhodnutí nebyl přijat (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu.
[65] Domáhá-li se aktivně věcně legitimovaná osoba přezkoumání takového výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, činí tak proto, aby dosáhla autoritativního určení, že návrh rozhodnutí byl přijat (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu, k čemuž nevede pouhé vyslovení „neplatnosti“ výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace. Je-li postupem podle výše citovaných ustanovení napaden takový výsledek rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, soud – dospěje-li k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady pro vyhovění návrhu – vysloví, že kolektivní orgán korporace přijal určité usnesení.
[66] Návrh na určení, že kolektivní orgán (obchodní) korporace přijal určité usnesení, je (stejně jako návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu korporace) návrhem na zahájení řízení ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). Narozdíl od výroku soudního rozhodnutí o návrhu na určení podle § 80 o. s. ř. je výrok, kterým se určuje, že rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace bylo přijato (stejně jako výrok, kterým se vyslovuje neplatnost takového rozhodnutí), právotvorné (konstitutivní) povahy, a je podle § 27 z. ř. s. závazný pro každého.
[67] Právo podat tento návrh svědčí toliko osobám vymezeným zákonem (srov. obecně § 258 o. z. a pro poměry společnosti s ručením omezeným § 191 odst. 1 z. o. k.) a lze je vykonat pouze v prekluzivních lhůtách určených zákonem (srov. § 259 o. z. a dále pro poměry společnosti s ručením omezeným § 191 odst. 1 z. o. k.). Stejně tak se pro něj uplatní – vedle zmíněného omezení osobního a časového – i (v úvahu připadající) věcná omezení upravená zákonem pro přezkum výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace (srov. výše odst. 57).
[68] Jelikož je až právní mocí soudního rozhodnutí o tom, že kolektivní orgán (obchodní) korporace přijal určité usnesení, najisto postaveno, že usnesení bylo přijato, počíná (až) od tohoto dne běžet oprávněným osobám roční objektivní prekluzivní lhůta k dovolání se jeho neplatnosti určená ustanoveními § 259 a § 1209 o. z., či § 191, § 428 a § 663 z. o. k. Tříměsíční nepravá subjektivní prekluzivní lhůta pak může začít běžet nejdříve tohoto dne.
[69] Závaznost pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že kolektivní orgán (obchodní) korporace přijal určité usnesení, brání tomu, aby soud v následném (závislém) řízení o vyslovení neplatnosti přijatého usnesení odchylně posoudil právní následek, o kterém již bylo rozhodnuto (ve výroku) v řízení o určení, že usnesení bylo přijato, a který má v probíhajícím řízení povahu prejudiciální otázky (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř., k tomu srov. Dvořák, B. Právní moc civilních soudních rozhodnutí, 1. vydání, Praha 2008, s. 62 až 69). Půjde zejména o soudem závazně vyřešené otázky usnášeníschopnosti a dosažení potřebné většiny hlasů, jejichž nesprávné posouzení předsedou kolektivního orgánu bylo důvodem, pro který předseda kolektivního orgánu dospěl k závěru, že usnesení nebylo přijato.
[70] Z povahy věci zároveň plyne, že konstituování usnesení valné hromady (až) soudním rozhodnutím představuje v poměrech kapitálových společností závažný důvod pro nepodání protestu proti usnesení valné hromady nejpozději do skončení zasedání valné hromady ve smyslu § 192 odst. 2 a § 424 odst. 1 z. o. k. (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3364/2020).
[71] Pouze pro úplnost pak velký senát dodává, že závěry citované výše nevylučují právo přehlasovaného vlastníka jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl za podmínek uvedených v § 1209 o. z.
d) Promítnutí právních závěrů velkého senátu do projednávané věci
[72] V poměrech projednávané věci předseda valné hromady na zasedání konaném dne 18. 11. 2020 po hlasování o návrhu dovolatelky na odvolání O. V. učinil závěr, podle něhož návrh nebyl valnou hromadou přijat, jak vyplývá ze zápisu z jednání valné hromady. Zástupce dovolatelky na zasedání přítomný s tímto výsledkem nesouhlasil. Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka se (prostřednictvím svého zástupce) dozvěděla o tom, že předseda valné hromady považuje návrh za nepřijatý již dne 18. 11. 2020.
[73] Z řečeného plyne, že tříměsíční nepravá subjektivní prekluzivní lhůta k podání návrhu na určení, že usnesení valné hromady bylo přijato, dovolatelce marně uplynula dne 18. 2. 2021 (§ 259 o. z. ve spojení s § 605 odst. 2 o. z.).
[74] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka podala návrh opožděně, je proto správný.
[75] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostním vadám řízení), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
[76] Dovolatelka v dovolání namítá nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu.
[77] Z protokolu o jednání před odvolacím soudem se podává, že odvolací soud „v rámci předvídatelnosti“ upozornil přítomné zástupce účastníků mj. na „skutečnost, že před přezkumem průběhu valné hromady se soud musí zabývat předpokladem meritorního posouzení uplatněného nároku, mezi něž mj. náleží i otázka lhůty k uplatnění nároku u soudu“. Námitka dovolatelky, že předmětem jednání před odvolacím soudem nebyla otázka včasného podání návrhu, je tudíž neopodstatněná.
[78] Nepřezkoumatelností rozhodnutí odvolacího soudu netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč.). Z obsahu dovolání se ostatně podává, že dovolatelka byla schopna vymezit důvod dovolání, tj. uvést právní posouzení věci odvolacím soudem, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem tato nesprávnost spočívá.
[79] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl, aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami dovolatelky týkajícími se následků absence důvodů pro odvolání jednatele v zápisu z jednání valné hromady.
[80] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatele Nejvyšší soud zamítl a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2026
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu