Plný text
32 Cdo 4767/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., se sídlem [adresa] PSČ 140 92, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému R. V. zastoupenému Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 68 617,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 50 C 819/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 54 Co 119/2014-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označené usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil zamítavé usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2013, č. j. 50 C 819/2011-68, tak, že řízení o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků zastavil. Odvolací soud tak (i s odkazem na ustálenou soudní praxi) rozhodl na základě závěru, že žalovaný – po neúspěšné první žádosti – v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků netvrdí žádnou novou skutečnost svědčící o změně jeho poměrů.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál. Zastává-li dovolatel názor, že právní posouzení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) není správné, neboť z jeho strany o totožnou žádost o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení nešlo, nevymezuje žádnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením § 237 o. s. ř.).
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání pro vady (srov. ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 3. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu