Plný text
33 Cdo 1689/2026-512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobců a) M. M., b) J. T., obou zastoupených JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] a c) J. M., zastoupeného Mgr. Šimonem Machem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) J. K. a 2) M. K., zastoupeným JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem [adresa] c, o určení vlastnického práva k bytové jednotce a pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 141/2020-377, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2026, č. j. 58 Co 8/2026-434, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2026, č. j. 58 Co 8/2026-434, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 8. 2025, č. j. 39 C 141/2020-377, určil, že bytová jednotka č. XY, vymezená v budově č. p. XY stojící na pozemku p. č. XY, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 2065/21193 na společných částech této budovy a pozemku, zapsaná na LV XY a LV XY a dále spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k pozemku parc. č. XY zapsaném na LV XY, vše v katastrálním území XY, obec XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), byly ke dni úmrtí ve vlastnictví V. M., narozeného XY a zemřelého 26. 4. 2016, posledně bytem v XY, XY (výrok I). Současně žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení (výroky II a III).
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací poté k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil, přičemž v jeho výrocích o nákladech řízení jej změnil pouze co do výše v nich uvedených částek, jinak i v těchto výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání, v němž navrhli jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Součástí tohoto podání byl též návrh žalovaných na odklad právní moci výroku I tohoto rozsudku (dle obsahu tohoto podání však pouze v části týkající se rozhodnutí o určení vlastnického práva), který odůvodnili obavou ze závažného a obtížně reparovatelného ohrožení svých práv. Právní moc výroku o určení vlastnického práva zůstavitele k předmětným nemovitostem ke dni jeho úmrtí totiž umožňuje žalobcům jako jeho dědicům požadovat v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví (pozůstalosti) jejich zahrnutí do aktiv pozůstalosti. Žalovaní přitom nejsou účastníky tohoto řízení, pročež jeho průběh nemohou nijak ovlivnit. Pravomocné rozhodnutí, v jehož vydání může toto řízení vyústit, pak povede ke změně zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobců, což jim následně umožní převést je na třetí osobu.
4. Žalobci a) a b) se k podanému návrhu nevyjádřili. Žalovaný c) se ve svém vyjádření vyslovil pro zamítnutí tohoto návrhu, neboť napadené rozhodnutí nemůže být podkladem pro vyklizení předmětných nemovitostí a samo o sobě nemůže ani umožnit změnu zápisu vlastnického práva k nim v katastru nemovitostí ve prospěch žalobců.
5. Nejvyšší soud, který o návrhu žalovaných rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dospěl k závěru, že tento návrh je důvodný.
6. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
7. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem, jenž toto dovolání sepsal (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou taxativně vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – shledáno ať už zcela nebo i jen zčásti přípustným a v návaznosti na to i důvodným. Z tohoto pohledu lze tedy podmínky pro vyhovění návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí považovat za splněné.
8. Splněný je však dle Nejvyššího soudu též požadavek spočívající v možnosti závažného ohrožení práv dovolatelů, k němuž by napadené rozhodnutí mohlo bez odkladu jeho právní moci aktuálně vést. Přestože úvahy žalovaných o možném převodu předmětných nemovitostí po vydání rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví na třetí osobu vyznívají ryze hypoteticky a spekulativně, neboť nevychází ze žádných konkrétních skutečností, jež by existenci této hrozby odůvodňovaly (v této souvislosti srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3069/2024), nelze pominout skutečnost, že vážnou komplikací pro žalované z hlediska prosazení jejich tvrzeného vlastnického práva k předmětným nemovitostem může představovat již samotný výsledek dodatečného projednání dědictví po zůstaviteli V. M., do něhož budou tyto nemovitosti na podkladě napadeného rozsudku velmi pravděpodobně zahrnuty a který následně povede k další změně zápisu vlastnických práv k těmto nemovitostem v katastru nemovitostí.
9. Za současného konstatování, že se odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nedotkne právních vztahů jiných osob než účastníků řízení, proto Nejvyšší soud z uvedených důvodů (aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jež bylo proti napadenému rozhodnutí podáno) návrhu žalovaných vyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2026
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu