Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně ENERGOAQUA, a.s., se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, 1. máje 823 (identifikační číslo 155 03 461), zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 213/10, proti žalovanému Vojtěchu Šmýdovi, podnikateli podle živnostenského zákona, (identifikační číslo 182 01 351), zastoupenému Mgr. Tomášem Šperkou, LL.M., advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 2923/18, o 236 186,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 15/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2024, č. j. 4 Cmo 77/2022-612, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 16. 9. 2021, č. j. 36 Cm 15/2014-512, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 2. 2023, č. j. 36 Cm 15/2014-565, Krajský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 236 186,18 Kč s úroky z prodlení (výrok I), žalobu v rozsahu 164 554,20 Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok II) a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 23 716 Kč (výrok III).
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 4 Cmo 77/2022-612, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I, ve výrocích II a III je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce vod a odvádění odpadních a srážkových vod, jíž určitým způsobem vymezili předmět svých závazků (§ 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „obch. zák.“). Žalobkyně byla povinna poskytovat žalovanému – mimo jiné – plnění v podobě odvodu srážkových vod a žalovaný se za to zavázal platit žalobkyni sjednanou cenu. Na podkladě výpočtů odvolací soud uzavřel, že požadavek žalobkyně – provozovatelky kanalizace – na úhradu ceny za odvádění srážkových vod je co do částky 236 186,18 Kč včetně příslušenství (§ 369 obch. zák.) oprávněný. Otázkou vlastnictví pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pod nímž je kanalizace vedena, se odvolací soud nezabýval.
V dovolání, jímž napadl potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaný vymezil tři otázky hmotného práva, které podle jeho názoru nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu řešeny: 1) Zda absence povolení provozovat kanalizaci v době uzavření smlouvy mezi odběratelem a provozovatelem či vlastníkem kanalizace má vliv na její platnost a zda lze případnou neplatnost zhojit následným rozhodnutím správního orgánu; 2) Zda je smlouva o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod uzavřená s odběratelem platná, jestliže provozovatel nebyl vlastníkem kanalizace zmocněn k jejímu uzavření; 3) Zda provozovatel kanalizace má právo na stočné, neobsahuje-li smlouva mezi provozovatelem a vlastníkem kanalizace ujednání o tom, že stočné se hradí provozovateli. Navrhl, aby dovolací soud v napadeném rozsahu zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Předmětem smlouvy o dodávce vod a odvádění odpadních a srážkových vod
č. V-006/2003, kterou 1. 10. 2003 uzavřeli žalobkyně (dodavatelka) a žalovaný (odběratel), byla dodávka pitné vody a odvádění odpadních splaškových a srážkových vod. Obecně technické podmínky, ceník pro příslušný rok a výpočet množství srážkových vod byly přílohami smlouvy. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni smluvenou cenu za odvod srážkových vod stanovenou vždy pro každý rok v ceníku dodavatelky. V příloze č. 6 z 26. 1. 2004 („Výpočet množství odváděných srážkových vod“) je uvedena parcela č. XY v katastrálním území XY, z níž byla žalobkyně povinna odvádět srážkové vody a žalovaný byl povinen platit za odvod cenu. Množství odvedených srážkových vod po celé období žalobkyně účtovala na základě podkladů dodaných žalovaným v souladu se zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů /zákon o vodovodech a kanalizacích/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 274/2001 Sb.“), a přílohou č. 16 prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb., stanovující vzorec pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace.
Držitelkou povolení k provozování vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu se žalobkyně stala na základě rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje č. 127 ze dne 5. 10. 2007, č. j. KUZL 62431/2007 (§ 6 zákona č. 274/2001 Sb.).
K otázce 1).
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona, tj. v daném případě otázka následků porušení veřejnoprávních povinností ve sféře soukromého práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 803/2019, ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2063/2021). Ustanovení I hlavy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se použijí i na práva a povinnosti, které se posuzují podle dosavadních právních předpisů (§ 3030 o. z.). Podle § 1 odst. 1 věty druhé o. z. je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Jednal-li ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána, nelze proti vůli dotčené osoby zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání (srov. § 5 odst. 2 o. z.). Ke stejnému závěru ve vztahu soukromoprávní smlouvy a rozhodnutí orgánu veřejné správy ve stavebním řízení dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2080/2013 (dále srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4427/2008, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3512/2013, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3537/2013, ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3060/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2864/2024).
Smlouva o dodávce vod a odvádění odpadních a srážkových vod z 1. 10. 2003 neodporuje zákonu (§ 39 obč. zák.), byla-li uzavřena před vydáním rozhodnutí správního orgánu o povolení žalobkyně provozovat vodovod a kanalizaci pro veřejnou potřebu.
K otázkám 2) a 3).
Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelem vymezených právních otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016, ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015). Zmocnění žalobkyně jako provozovatelky kanalizace uzavřít s žalovaným smlouvu o dodávce vod a odvádění odpadních a srážkových vod (§ 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb.) a obsah veřejnoprávní smlouvy o provozování vodovodu a kanalizace (§ 8 odst. 2, odst. 14 zákona č. 274/2001 Sb.) nebyly v řízení před soudy obou stupňů předmětem dokazování, neboť pro právní posouzení žalobkyní uplatněného nároku založeného na soukromoprávní smlouvě jsou bezvýznamné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 817/2021, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 1904/21).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. 5. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu