Plný text
33 Cdo 3530/2017
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce R. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované BREDLEY AND SMITH, s.r.o. (dříve Prolux Consulting Int. s.r.o.) se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO], o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 58/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2013, č. j. 17 Co 492/2012-73, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2013, č. j. 17 Co 492/2012-73, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 20. března 2012, č. j. 40 C 58/2010-45, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. února 2013, č. j. 17 Co 492/2012-73, potvrdil rozsudek ze dne 20. března 2012, č. j. 40 C 58/2010-45, ve výroku, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že „Smlouva o podpoře prodeje nemovitosti č. A013142“ uzavřená mezi ním a žalovanou, je neplatná; ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
Usnesení ze dne 30. ledna 2014, č. j. 33 Cdo 3877/2013-107, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 11. července 2017, sp. zn. I. ÚS 1440/14, zrušil s odůvodněním, že jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy v posuzované věci posoudily zákonný postulát naléhavého právního zájmu na určovací žalobě flagrantně nesprávným způsobem, jestliže uzavřely, že žalobce nemá na požadovaném určení neplatnosti „Smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí“ naléhavý právní zájem. Dovodil, že žaloba o určení neplatnosti smlouvy v posuzovaném případě plní preventivní funkci, rozhodnutí o ní je objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení žalobce a vyřešit sporné vztahy mezi stranami tak, aby se předešlo případným budoucím sporům. Při respektu převažující zdrženlivost obecných soudů vůči meritornímu projednávání určovacích žalob, pramenící z jejich implicitní kolize se žalobou na plnění a též z jejich potencionální „nevykonatelnosti“, Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy nepřijatelně striktně, bez náležité reflexe hmotněprávního stavu, posoudily procesní podmínky zakotvené v § 80 o. s. ř. Ne vždy totiž postačí k ochraně práv žaloba na plnění; někdy je nevyhnutelné postavit právo či právní vztah najisto, a to i cestou negativní určovací žaloby. Nadto je zapotřebí ad hoc reflektovat slabší pozici žalobce v dané fázi smluvního vztahu založeného smlouvou příkazního typu se spotřebitelským akcentem.
Vázán právním názorem Ústavního soudu, dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu