Plný text
33 Cdo 52/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně CAPITALIA s. r. o. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným 1/ K. M. C., zastoupenému JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem Pardubice, náměstí Republiky 53, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 124 C 50/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-224, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, č. j. 124 C 50/2013-157, zamítl žalobu, jíž se původní žalobce F. P. (dále též „původní žalobce“) domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1.500.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. a III.) a státu (výrok IV.).
Poté, co původní žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, navrhl, aby na jeho místo vstoupila do řízení CAPITALIA s.r.o., s níž dne 19. 2. 2016 uzavřel smlouvu o postoupení žalované pohledávky.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187, připustil, aby na místo původního žalobce vstoupila do řízení společnost CAPITALIA s. r. o. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO] (§ 107a o. s. ř.). Usnesení, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2016, napadl žalovaný dovoláním.
Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-224, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výrocích II., III. a IV. jej změnil tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení uložil žalobkyni CAPITALIA s. r. o.; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v mezidobí byl dovoláním napadený rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 49/2017, v řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187 (jako rozhodnutí závislé na zrušeném usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187; srov. § 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Za popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) žalobkyně stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011).
O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2017
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu