Plný text
33 Cdo 872/2026-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Annou Citterbergovou, LL.M., Ph.D., advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované NN Penzijní společnost, a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o 19 073 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 329/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2025, č. j. 72 Co 195/2025-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, č. j. 26 C 329/2024-126, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 19 073 Kč (výrok I) a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 566 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 9. 2025, č. j. 72 Co 195/2025-155, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Namítl nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena otázka, zda peněžní prostředky uhrazené účastníkem penzijního připojištění nad rámec sjednaného měsíčního příspěvku, označované jako tzv. zálohy na budoucí příspěvky (předplatné), představují bez dalšího účastnické prostředky podléhající výlučně režimu dávek penzijního připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb. a penzijního plánu, anebo zda jde o samostatné majetkové hodnoty účastníka, s nimiž je penzijní společnost povinna nakládat na základě obecné soukromoprávní úpravy a které je účastník oprávněn požadovat k vyplacení mimo režim dávek penzijního připojištění. Dovolatel odkázal na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a Ústavního soudu, poukázal na své postavení spotřebitele a akcentoval povinnost výkladu ve prospěch spotřebitele. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Ač dovolatel uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu, ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Dovolací soud proto s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelem ohlášený rozsah dovolání toliko vyjadřuje akcesorickou povahu rozhodnutí o nákladech řízení. Ostatně podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
10. Dovolatel jím předestřenou otázku zakládá na předpokladu, že výše příspěvků dovolatele byla ve smlouvě o penzijním připojištění dohodnuta. Dovolatel dle smlouvy platil jednak příspěvky, jednak tzv. předplatné. Předplatné nebylo součástí příspěvků účastníka, zůstávalo „ve vlastnictví“ dovolatele a žalované bylo pouze „svěřeno“. Odvolací soud naproti tomu rozhodnutí založil na zjištění, že nedílnou součástí smlouvy o penzijním připojištění ze dne 22. 10. 2022 byl penzijní plán, podle kterého zaplatil-li účastník příspěvek na připojištění ve vyšší než sjednané výši, byl takto vzniklý rozdíl považován za zálohu na příspěvek připadající do následujícího platebního období. Uzavřel, že podle smluvního ujednání předem poskytnuté platby patřily mezi příspěvky účastníka a nemohlo s nimi být nakládáno jinak než s příspěvky. Dovolatel tak ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost skutkových závěrů o obsahu smlouvy o penzijním připojištění mezi účastníky uzavřené, na nichž odvolací soud své právní posouzení založil. Takovým způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení nelze zpochybňovat. Skutkový stav věci nemůže být v dovolacím řízení úspěšně zpochybněn a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015).
11. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že se odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16, v otázce aplikace § 1812 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Odvolací soud o obsahu smlouvy o penzijním připojištění ze dne 22. 10. 2022 včetně penzijního plánu, který byl její součástí, učinil jednoznačný závěr, neměl pochybnosti o významu obsahu smlouvy a žádnou jinou výkladovou alternativu nezvažoval. Na řešení otázky výkladu ve prospěch spotřebitele dle § 1812 odst. 1 o. z. napadený rozsudek nespočívá. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
12. Obdobně přípustnost dovolání nezakládá námitka, že se odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16, v otázce výkladu právního předpisu ve prospěch spotřebitele, neboť odvolací soud své rozhodnutí založil na výkladu smlouvy o penzijním připojištění ze dne 22. 10. 2022 včetně penzijního plánu a žádné pochybnosti o výkladu některého ustanovení zákona neměl. Ostatně dovolatel ani neuvádí, které ustanovení odvolací soud vyložil nikoli ve prospěch spotřebitele. Jím zmiňovaná ustanovení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), čl. 36 odst. 1 LZPS, § 1812 o. z., § 1959 o. z. a § 2991 o. z. odvolací soud (přímo) neaplikoval a dovolatel ani neupřesňuje, jakou výkladovou variantu odvolací soud zvolil a jakou zvolit měl.
13. Poukazuje-li dovolatel ve vztahu ke stanovení výše úroků na rozsudek ESLP ze dne 29. 11. 1991, Pine Valley Developments Ltd a ostatní proti Irsku, č. 12731/87 (správně č. 12742/87 – pozn. dovolacího soudu), a ve vztahu ke zohlednění poměrů dovolatele na rozsudek ESLP ze dne 12. 11. 2013, Pyrantienė proti Litvě, č. 45092/07, míjí se jeho argumentace s posouzením odvolacího soudu, který neměl důvod tyto otázky řešit, založil-li rozhodnutí na tom, že postup žalované odpovídal smluvním ujednáním. Prostřednictvím těchto námitek nepředkládá dovolacímu soudu otázku, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, pročež nemohou přípustnost dovolání založit.
14. Otázku, pro jejíž řešení by bylo dovolání přípustné, nelze seznat ani z odkazů dovolatele na rozsudky ESLP ze dne 5. 1. 2000, Beyeler proti Itálii, č. 33202/96; ze dne 22. 6. 2004, Broniowski proti Polsku, č. 31443/96; ze dne 25. 7. 2002, Sovtransavto Holding proti Ukrajině, č. 48553/99; ze dne 26. 5. 1994, Keegan proti Irsku, č.16969/90; ze dne 27. 10. 1994, Kroon a ostatní proti Nizozemsku, č. 18535/91; ze dne 16. 7. 2014, Ališić a další proti Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Srbsku, Slovinsku a bývalé jugoslávské republice Makedonii, č. 60642/08; ze dne 1. 10. 2013, Likvidējamā p/s Selga a Lūcija Vasiļevska proti Lotyšsku, č. 17126/02; ze dne 26. 11. 2024, Kotov proti Rusku, č. 49282/19; ze dne 11. 1. 2007, Anheuser-Busch Inc. Proti Portugalsku, č. 73049/01; ze dne 19. 7. 2007, Freitag proti Německu, č. 71440/01; ze dne 20. 9. 2011, Shesti Mai Engineering OOD a ostatní proti Bulharsku, č. 17854/04; ze dne 7. 7. 2009, Plechanov proti Polsku, č. 22279/04; ze dne 22. 11. 2007, Ukraine-Tyumen proti Ukrajině, č. 22603/02. Citované rozsudky se týkají skutkově i právně odlišných situací a z obecných závěrů, které z nich dovolatel dovozuje, nelze dovodit, řešení které konkrétní otázky odvolacím soudem je s nimi v rozporu.
15. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 10. 2026
JUDr. Václav Duda předseda senátu