33 ICdo 123/2025

Plný text

MSPH 78 INS 22963/2020 206 ICm 1648/2021 33 ICdo 123/2025-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a/ V. D. a b/ I. D., zastoupených Mgr. Bc. Radkem Tupcem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované saluka v.o.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), insolvenční správkyni majetkové podstaty dlužnice Energy Option s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), zastoupené Mgr. Kateřinou Goldsteinovou, advokátkou se sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované LEXICO, a.s., se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem [adresa] o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ICm 1648/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 102 VSPH 602/2024-278 (MSPH 78 INS 22963/2020), takto:

Dovolání se odmítá. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Žalobci jsou povinni zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 070 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Zemana, advokáta.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 206 ICm 1648/2021-211, zamítl žalobu, jíž se Mgr. M. S., insolvenční správce majetkové podstaty dlužníka M. D., a žalobci domáhali vyloučení pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, z majetkové podstaty dlužnice (Energy Option s.r.o.) v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 22963/2020, a rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 102 VSPH 602/2024-278, Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že s ohledem na obvyklou cenu nemovitých věci k 19. 3. 2018 (14 000 000 Kč) je plnění, jehož se M. D. a žalobcům (prodávajícím) dostalo od kupující (5 500 000 Kč spolu s úhradou dluhů prodávajících vůči věřitelce /Craneus a.s./), v hrubém nepoměru. Kupující (Energy Option s.r.o.) ovšem nemohla při uzavření kupní smlouvy zneužít tíseň žalobců, neboť prodávající v tísni nejednali; kupní smlouva proto není neplatným právním jednáním ve smyslu § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „o. z.“). Po zhodnocení provedených důkazů odvolací soud uzavřel, že účelem prodeje nemovitostí bylo splatit dluhy prodávajících vůči věřitelce Craneus a.s., vyhnout se tak exekuční dražbě, v níž by obdrželi vyšší částku než 5 500 000 Kč, a následně vlastnictví k nemovitostem získat zpět smluvně zajištěným odkupem za stejnou kupní cenu. Problém nastal, když žalobci nezískali včas hypoteční úvěr na smluvně zajištěný zpětný odkup nemovitostí, jejichž vlastnicí zůstala Energy Option s.r.o. Skutečnost, že peníze na zpětný odkup nemovitostí neměli, tíseň v době uzavření kupní smlouvy nemůže založit. Za takové situace – argumentuje odvolací soud – nelze dovozovat jednání v tísni (naopak, žalobci v představě, že vyřeší své finanční problémy a opět nemovitosti koupí, jednali ve svůj prospěch), a to bez ohledu na to, že prodej motivovaný důvody shora uvedenými, které všechny strany smluv z 19. 3. 2018 odsouhlasily, byl za výrazně nižší než tržní cenu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu – v rozsahu týkajícím se jejich spoluvlastnických podílů na nemovitostech – podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v posouzení (ne)platnosti smlouvy podle § 1796 o. z. Tzv. „dílčí otázky“, jejichž základem je skutkový stav odlišný od toho, který byl zjištěn v procesu dokazování, a které by měly být vyřešeny jinak, než jak je vyřešil odvolací soud, z obsahu dovolání nelze extrahovat. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil v jejich prospěch, popř. zrušil a věc vrátil odvolacímu případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vedlejší účastnice se ve vyjádření s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Kupní smlouvou z 19. 3. 2018, jejímž předmětem byly pozemek parc. č. XY (zahrada) a pozemek parc. č. XY (zastavěná plocha, nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. XY (objekt bydlení), vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY (dále jen „nemovitosti“), převedli M. D. (v rozsahu ¼), žalobce (v rozsahu ½) a žalobkyně (v rozsahu ¼) za 5 500 000 Kč vlastnické právo Energy Option s.r.o. (kupující). Strany ujednaly, že kupující po převodu vlastnictví zaplatí 5 300 000 Kč Craneus a.s. (věřitelce prodávajících) s tím, že platbou bude uhrazen dluh prodávajících vůči věřitelce, a prohlásily, že prodávající nemají žádné další nároky vůči kupující. Do šesti měsíců od uzavření kupní smlouvy se kupující zavázala zaplatit za prodávající 200 000 Kč jejich finanční poradkyni.

Vlastnické právo kupující (Energy Option s.r.o.) bylo do katastru nemovitostí zapsáno s účinky zápisu k 20. 4. 2018. Pro vedlejší účastnici bylo do katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo k nemovitostem (se zákazem zcizení a zatížení po dobu jeho trvání) zajišťující její pohledávku ve výši 8 650 000 Kč s příslušenstvím.

Ve smlouvě o úhradě dluhu z 19. 3. 2018, kterou uzavřeli M. D., žalobce, žalobkyně (dlužníci), Craneus a.s. (věřitelka) a Energy Option s.r.o., strany vymezily co do výše a právního důvodu pohledávky věřitelky vůči M. D. a žalovaným. M. D. dlužil 1 763 366 Kč, 1 480 000 Kč a 800 000 Kč (celkem 4 043 366 Kč na jistině a příslušenství) a náklady exekuce vyčíslené částkou 255 600 Kč. K peněžitému závazku – dluhu M. D. vůči původnímu věřiteli J. Š. ve výši 1 480 000 Kč – přistoupili podle exekutorského zápisu z 8. 10. 2012, sp. zn. 140 EZ 85/2012 (§ 40 odst. 1 písm. d/, § 78 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů /v rozhodném znění/), žalobci, kteří dluh uznali co do důvodu i výše a zavázali se uhradit ho solidárně s M. D. (§ 533, § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Dlužníci se zavázali prodat nemovitosti za kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě Energy Option s.r.o., která se zavázala zaplatit z kupní ceny částku 5 300 000 Kč namísto dlužníků přímo věřitelce (Craneus a.s.) s tím, že peněžní částka „se považuje za plnění dlužníků na pohledávky věřitelky“, které jsou ve smlouvě vymezené. Věřitelka se zavázala podat návrh na zastavení exekuce vedené proti dlužníkům. Zaplatí-li kupující (Energy Option s.r.o.) 5 300 000 Kč a bude-li zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice nemovitostí, vzdala se věřitelka jakýchkoli dalších nároků vůči dlužníkům vyplývajících z pohledávek ve smlouvě vymezených, včetně jejich příslušenství a souvisejících nároků.

Smlouvou o smlouvě budoucí kupní z 19. 3. 2018 se strany – žalobkyně jako budoucí kupující a Energy Option s.r.o. jako budoucí prodávající – zavázaly uzavřít kupní smlouvu, na jejímž základě dojde k převodu vlastnictví k nemovitostem na žalobkyni, a to do šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy. Podmínkou převodu bylo, že žalobkyně nebo jiný subjekt (např. banka) zaplatí budoucí prodávající na její bankovní nebo na „úschovní/jistotní“ účet kupní cenu 5 500 000 Kč. Strany se dohodly, že závazek budoucího prodávajícího převést vlastnictví nemovitostí zanikne, jestliže žalobkyně do šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy neprokáže zajištění financování kupní ceny (např. předložením úvěrové smlouvy) nebo nezaplatí ve stejné lhůtě kupní cenu budoucí prodávající.

Ve lhůtě – šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní – nebyla podmínka splněna a závazek Energy Option s.r.o. zanikl.

Insolvenční řízení na Energy Option s.r.o. bylo zahájeno na základě vyhlášky Městského soudu v Praze z 3. 11. 2020, č. j. MSPH 78 INS 22963/2020-A-3; účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly 3. 11. 2020 v 10:49 hodin. Usnesením Městského soudu v Praze z 22. 3. 2021, č. j. MSPH 78 INS 22963/2020-A-14, bylo rozhodnuto o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka; účinky tohoto rozhodnutí nastaly 22. 3. 2021 v 11:03 hodin.

Nemovitosti byly zapsány do majetkové podstaty insolvenční dlužnice 10. 5. 2021 (MSPH 78 INS 22963/2020-B-5) a oceněny částkou 18 000 000 Kč (posudek z 12. 6. 2020 č. 1781/26/2020, vypracovaný znalkyní RNDr. Irenou Šajnovou).

Podle posudku z 25. 5. 2020 č. 4564-9-2020, vypracovaného znalcem J. Č., byla obvyklá (tržní) cena nemovitostí v roce 2018 stanovena porovnávací metodou ve výši 14 840 000 Kč.

Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

Dovolací soud se ztotožňuje s tím, jak odvolací soud vymezil tíseň: stav vyvolaný objektivními nepříznivými důvody či okolnostmi (hospodářskými, sociálními, osobními, zdravotními apod.), z něhož se postižená osoba nemůže dostat bez cizí pomoci a který takovým způsobem a takovou intenzitou subjektivně doléhá na osobu uzavírající smlouvu (stává se dominantní pohnutkou pro její jednání), že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že právně jedná ve svůj neprospěch způsobem, kterým by běžně jinak nejednala. Jde o stav vyvolaný změnou vnějších okolností, který omezuje schopnost osoby svobodně se rozhodovat v důsledku určitého nedostatku (finanční, zdravotní, časová či jiná tíseň).

To, že v projednávaném případě byla majetková hodnota (předmět převodu - nemovitosti) v hrubém nepoměru ke sjednané kupní ceně, je nesporná.

Ustanovení § 1796 o. z. nesměřuje primárně k ochraně majetkové sféry, nýbrž směřuje k ochraně svobody vyjednávání o smlouvě (viz např. Janoušek, M. § 1796 Lichva. In: Petrov, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1874).

Přestože je lichevní smlouva charakterizována i některými ze subjektivních znaků podpůrně vymezitelných z trestného činu lichvy ve smyslu § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 940/2022), nelze s ohledem na zásadu subsidiarity trestního práva vyjádřenou v § 12 odst. 2 cit. zákona zcela převzít trestněprávní hlediska (trestní právo sankcionuje nikoli každou, ale jen dostatečně závažnou protiprávnost). Pro posouzení, zda jde v konkrétním případě o lichevní smlouvu, která je neplatná, je třeba zohlednit všechny právně významné skutečnosti.

Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu – usnesení ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 3 Tdo 225/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2013, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 7 Tdo 64/2016, ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1256/2012, a rozsudek ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 940/2022 – vychází z toho, že neplatnost smlouvy podle § 1796 o. z. není založena již tím, že smluvní strana jednala pod tlakem jí nepříznivých objektivních okolností. Sankce neplatnosti vyžaduje, aby – bez ohledu na to, zda o nepříznivých objektivních okolnostech věděla či nevěděla – druhá strana smlouvy tísně (nebo nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti) zneužila, tj. využila ve svůj prospěch.

V projednávaném případě odvolací soud po zhodnocení provedených důkazů (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění, že účelem uzavření všech smluv dne 19. 3. 2018 bylo vyhnout se dražbě nemovitostí v exekuci a za přispění smluvních stran (i kupující insolvenční dlužnice) dosáhnout zpětného odkupu nemovitostí po úhradě dluhů M. D. a žalobců. Kupní smlouvu lze charakterizovat jako odvážnou (aleatorní), to však bez zneužití stavu, v němž k jejímu uzavření došlo, neplatnost nezakládá.

Výtky směřující proti procesnímu postupu soudů obou stupňů – absence poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a nenařízení odvolacího jednání (§ 214 o. s. ř.) – představují vady, ke kterým (pokud by jimi řízení bylo skutečně postiženo) dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací nezabýval.

Právní otázka, jejíž řešení žalobci zpochybnili, byla již dovolacím soudem vyřešena (viz výklad výše) a napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu; Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 druhé věty o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může vedlejší účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně dne 28. 4. 2026

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Plný text

MSPH 78 INS 22963/2020 206 ICm 1648/2021 33 ICdo 123/2025-324

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. D., b) V. D., c) I. D., žalobci b) a c) zastoupeni Mgr. Bc. Radkem Tupcem, advokátem se sídlem [adresa] PSČ 180 00, proti žalované saluka v.o.s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka Energy Option s.r.o., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Kateřinou Goldsteinovou, advokátkou se sídlem [adresa] PSČ 460 14, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované LEXICO, a.s., se sídlem [adresa] PSČ 779 00, IČO [IČO], zastoupené Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem [adresa] b, PSČ 779 00, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 206 ICm 1648/2021 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Energy Option s.r.o. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 22963/2020, o dovolání žalobců b) a c) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 206 ICm 1648/2021, 102 VSPH 602/2024-278 (MSPH 78 INS 22963/2020), takto:

I. Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 206 ICm 1648/2021, 102 VSPH 602/2024-278 (MSPH 78 INS 22963/2020), v rozsahu první věty výroku pod bodem I se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 206 ICm 1648/2021, 102 VSPH 602/2024-278 (MSPH 78 INS 22963/2020) v rozsahu druhé věty výroku pod bodem I a v rozsahu výroků pod body II a III se zamítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 206 ICm 1648/2021-211 (MSPH 78 INS 22963/2020) zamítl žalobu s návrhem na vyloučení majetku sepsaného v majetkové podstatě dlužníka Energy Option s.r.o., IČO [IČO], v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 22963/2020, a to pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, to vše v k. ú. XY, obec XY (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II až V).

K odvolání žalobců a žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 206 ICm 1648/2021, 102 VSPH 602/2024-278 (MSPH 78 INS 22963/2020), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I a změnil tento rozsudek ve výrocích pod body II až V jen tak, že se povinnost žalobců k náhradě nákladů řízení stanoví společně a nerozdílně všem žalobcům (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body II a III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci b) a c) dovolání. Podáním ze dne 4. 8. 2025 žalobci b) a c) navrhli, aby Nejvyšší soud odložil právní moc rozsudku odvolacího soudu v části výroku pod bodem I, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, jímž byla zamítnuta žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty. Dále navrhli, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu ve výrocích pod body II a III o náhradě nákladů řízení a vykonatelnost rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III o náhradě nákladů řízení ve znění po jejich změně podle části výroku pod bodem I rozsudku odvolacího soudu.

Žalobci b) a c) svůj návrh na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu odůvodnili tím, že pravomocné zamítnutí žaloby o vyloučení rodinného domu z majetkové podstaty dlužníka Energie Option s.r.o. umožnilo pokračování v řízeních o žalobách na určení pohledávek popřených insolvenčním správcem co do pravosti, výše i pořadí, o kterých věřitelé tvrdí, že jsou zajištěny právě rodinným domem. Tímto zajištěním je zástavní právo zřízené dlužníkem. Pro způsob posouzení existence zajištění pak bude samozřejmě základní otázkou, zda zástavní právo zřídil vlastník, či nevlastník. Insolvenční soud bude za nynějšího stavu vycházet z toho, že dlužník byl vlastníkem. Insolvenční správce se dále již neúspěšně pokusil rodinný dům zpeněžit v dražbě, přičemž dovolatel V. D. stále doufá, že by v rodinném domě mohl zase jednou žít. Obecně pak právní mocí zamítnutí žaloby o vyloučení rodinného domu z majetkové podstaty dlužníka z právního hlediska končí důvody, jak a proč by se měli dovolatelé v insolvenčním řízení dlužníka jakkoliv dále angažovat a úspěšně bránit svoje práva. S ohledem na výše uvedené tak dovolatelé považují za zřejmé, že právní mocí zamítnutí žaloby o vyloučení rodinného domu z majetkové podstaty dlužníka jsou závažně ohroženi na svých právech.

Podle § 243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Poměřováno důvody uváděnými dovolateli a kritérii nastavenými pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu především v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněném pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek., jsou splněny předpoklady pro odklad právní moci, neboť žalobci jsou závažně ohroženi ve svých právech a odklad právní moci se nedotkne jiných osob, než účastníků řízení [srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, podle něhož nejsou věřitelé insolvenčního dlužníka (poměřováno teleologickým výkladem ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř.)] „jinými osobami“, jejichž právních poměrů by se odklad právní moci dotkl. Nejvyšší soud proto návrhu na odklad vyhověl a podle § 243 písm. b) o. s. ř. a § 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. [podle § 91 odst. 2 o. s. ř. a § 1116 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jsou všichni žalobci jsou nerozlučnými společníky, přičemž žalobce a) se v důsledku zrušení konkursu na jeho majetek, k čemuž došlo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2025, č. j. MSPH 57 INS 12525/2022-B-32, jež bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 11. 8. 2025, stal opět účastníkem řízení] odložil právní moc napadeného rozhodnutí v rozsahu první věty výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I.

Nejvyšší soud však zamítl návrh na odklad vykonatelnosti výroků odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, resp. o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť v tomto rozsahu žalobci b) a c) netvrdí ničeho o tom, že by jim neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila závažná újma a taková skutečnost se nepodává ani ze spisu.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2025

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu