Plný text
33 Nd 248/2025-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně MTM Transport a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované INNOFILM s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o 43 560 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 13/2025, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 13/2025 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 3 je pod sp. zn. 4 C 13/2025 vedeno řízení o zaplacení částky 43 560 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené dohodnuté ceny za mezinárodní přepravu zboží z České republiky do Švédska. Podáním ze dne 24. 3. 2025 požádala žalovaná o přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně, v jehož působnosti se nachází její provozovna a faktické těžiště výkonu její podnikatelské činnosti, zatímco své sídlo v Praze považuje pouze za formální. Usuzuje, že občanský soudní řád je vybudován na principu stanovení místně příslušného soudu tak, aby bylo maximálně vyhověno žalovanému, do jehož práv je podáním žaloby zasahováno. V případě změny místní příslušnosti soudu na Okresní soud ve Zlíně by přitom žalované vznikaly podstatně nižší náklady řízení.
Žalobkyně s přikázáním věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasí. Návrh žalované na delegaci vhodnou považuje za její procesní taktiku směřující k oddálení projednání věci. Vyjadřuje podiv nad hodnocením sídla žalované jako pouze formálního, je-li zapsáno v obchodním rejstříku.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu z 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností.
Přitom obecně platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, z 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, z 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a z 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Žalovaná žádné mimořádné okolnosti, pro které by měla být věc přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, neuvádí (tvrzená formálnost zapsaného sídla žalované ve veřejném rejstříku, existence její provozovny a faktický výkon podnikatelské činnosti v obvodu Okresního soudu ve Zlíně takovými skutečnostmi samy o sobě nejsou).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc mu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu