Plný text
33 Nd 325/2026-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy v exekuční věci oprávněné Allianz pojišťovna, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému M. I. S., vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 EXE 659/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 EXE 659/2026 projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 22. 5. 2026, č. j. 30 EXE 659/2026-10, vyslovil svou místní nepříslušnost ve shora označené věci a předložil ji podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti soudu nelze zjistit.
2. V dané věci byl Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi doručen dne 8. 5. 2026 exekuční návrh oprávněné spolu se žádostí o pověření a nařízení exekuce zaslanou soudní exekutorkou Mgr. Z. G., Exekutorský úřad Praha 6, s tím, že navrhovaná exekuce má vést k vymožení povinnosti k zaplacení částky 3 963 Kč s příslušenstvím, jež byla povinnému uložena rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. 2. 2026, č. j. 13 C 250/2025-46. V tomto návrhu bylo uvedeno bydliště povinného na adrese XY, která figuruje i ve zmíněném exekučním titulu. Okresní soud v Mladé Boleslavi však z provedeného šetření zjistil, že povinný, jenž je státním občanem XY republiky, měl v České republice evidován pobyt pouze do 25. 8. 2023. Za této situace okresní soud uzavřel, že nelze zjistit, který soud je dle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro danou věc místně příslušný.
3. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
4. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
5. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
6. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
7. Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. plyne, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá. Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi povinný v současné době nemá v České republice trvalý pobyt a ani se zde nenachází jeho místo pobytu podle druhu pobytu cizince. Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením existenci majetku povinného nezjišťuje. Předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti soudu jsou tedy splněny.
9. Nejvyšší soud proto určil, že soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Mladé Boleslavi, když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení zakotvený v § 6 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud než ten, u kterého soudní exekutorka podala žádost o pověření a nařízení exekuce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2026
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu