Plný text
33 Nd 417/2024-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně CDS s. r. o. Náchod, se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené advokátem JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem [adresa] a, proti žalovanému P. H. o 420 € s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 62 C 7/2023, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 62 C 7/2023, projedná a rozhodne Okresní soud ve Svitavách.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhá žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě zaplacení 420 € s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny mezinárodní přepravy zásilky.
Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 2. 11. 2023, č. j. 62 C 7/2023-20, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu.
Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobkyně vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání;
u jiných soudů nemůže žalobkyně spor vést.
Česká republika je smluvním státem Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení občanského soudního řádu (srov. § 84 až § 89a o. s. ř.). Aplikace čl. 5 nařízení Brusel I, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I).
Z obsahu spisu a odůvodnění usnesení Okresního soudu v Náchodě se podává, že žalobkyně provedla pro žalovanou mezinárodní přepravu zásilky z města Linz v Rakousku do města Polička v České republice, cena přepravného měla být uhrazena na základě vystavené faktury. Žalobkyně má sídlo v obvodu Okresního soudu v Náchodě. Nebylo zjištěno, že by žalovaný byl občanem České republiky, ani že by měl na území České republiky majetek, bydliště nebo evidovaný trvalý pobyt, sídlo, případně závod či organizační složku nebo se na území České republiky zdržoval. Nejde ani o žádný z případů výlučné místní příslušnosti dle § 88 o. s. ř.
Nejvyšší soud postupoval podle § 11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc předloženou Okresním soudem v Náchodě projedná a rozhodne Okresní soud ve Svitavách, v jehož obvodu se podle tvrzení žalobkyně nachází místo určené k vydání přepravované zásilky (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Nd 91/2015, a ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 30 Nd 261/2015).
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne procesní soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu