Plný text
5 Tdo 495/2026-6666
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2026 o dovoláních, která podali obvinění 1. prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., a 2. JUDr. J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 4 To 37/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 9/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh trestního řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2025, sp. zn. 3 T 9/2018, byli obvinění prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng. [bod A) 1. výroku o vině], a JUDr. J. K. [bod A) 2.] uznáni vinnými přečinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 2012 (dále jen „tr. zákoník“), za což byl každý z nich podle § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3, § 53 odst. 2 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 100 Kč, tj. v celkové výši 2 000 Kč. Současně byl tímto rozsudkem obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., pod bodem B) výroku o vině podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a jednak zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění a v jejich neprospěch také státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který je směřoval jen proti výroku o trestu ohledně obou obviněných. Vrchní soud v Praze rozhodl z podnětu odvolání státního zástupce rozsudkem ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 4 To 37/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině každému z obviněných uložil podle § 256 odst. 1, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest, a to obviněnému prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., ve výměře 40 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 40 000 Kč, a obviněnému JUDr. J. K. ve výměře 20 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 20 000 Kč. Zároveň Vrchní soud v Praze zamítl odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.
3. Procesní strany jsou obeznámeny se skutky, které se staly podkladem odsuzujícího výroku o vině, proto Nejvyšší soud jen stručně připomene jejich podstatu. Do poměrně obsáhlého popisu skutkových okolností ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zahrnuto i zapojení dalších původně ve věci spoluobviněných osob, o jejichž vině a trestu již bylo pravomocně rozhodnuto. Bod A) 1. se týká protiprávního jednání obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., jež spáchal spolu s již pravomocně odsouzenými Ing. J. P., zástupcem obchodní společnosti Stavitelství KOMA, s. r. o., administrátora veřejné zakázky „České Budějovice, protipovodňová ochrana Jiráskovo nábřeží úsek ul. Budivojova – Nový most“ (dále též jen jako „veřejná zakázka České Budějovice, protipovodňová ochrana“) zadavatele Povodí Vltavy, státní podnik, a Ing. J. Š., obchodním ředitelem obchodní společnosti BETVAR, a. s., s nimiž obviněný v období od 13. 6. 2011 do 24. 10. 2011 v Českých Budějovicích, v Praze a na jiných místech v České republice domlouval v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který byl od 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016 Sb., zákonem o zadávání veřejných zakázek (dále jen jako „ZVZ“), naplnění cíle opatřit neoprávněný prospěch obchodní společnosti Rovina, a. s. (dále jen jako „uchazeč Rovina, a. s.“), jíž měla být označená veřejná zakázka v souladu se zákulisní dohodou zadána, a také obchodní společnosti BETVAR, a. s., která měla předmět zakázky následně jako subdodavatel realizovat. Obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., se na žádost Ing. J. Š. podílel v období od 11. 8. 2011 do 19. 8. 2011 na vypracování plánu organizace výstavby, který měl být součástí nabídky uchazeče Rovina, a. s., v zadávacím řízení na označenou veřejnou zakázku, přestože obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., byl současně poradcem administrátora téhož zadávacího řízení, pro něhož měl zpracovat hodnocení všech uchazeči předložených plánů organizace výstavby, jež mělo následně sloužit jako podklad při rozhodování hodnotící komise o podaných nabídkách. Poté, co byly po předchozí vzájemné dohodě podány čtyřmi uchazeči nabídky s předem dohodnutými cenami, prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., dne 30. 8. 2011 vypracoval v listinné podobě odborné posouzení plánů organizace výstavby jednotlivých nabídek do zadávacího řízení s tím závěrem, že jako nejlepší vyhodnotil plán organizace výstavby z nabídky uchazeče Rovina, a. s., na jehož vypracování se předtím sám podílel, což hodnotící komisi zamlčel. V důsledku mj. i tohoto jednání veřejný zadavatel rozhodl dne 1. 9. 2011 o přidělení veřejné zakázky uchazeči Rovina, a. s., s nímž uzavřel dne 22. 9. 2011 smlouvu o dílo s cenou díla ve znění dodatku č. 1 a č. 2 ve výši 69 5615 321,60 Kč bez DPH, přičemž faktickým zhotovitelem díla se stala obchodní společnost BETVAR, a. s., za cenu díla ve výši 64 590 335 Kč.
4. Obviněný JUDr. J. K. se podle skutkového zjištění dopustil přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě popsaném pod bodem A) 2. výroku o vině v podstatě tím, že jako společník obchodní společnosti K., s. r. o. (dále jen jako „uchazeč K., s. r. o.“), společně s již pravomocně odsouzenými Ing. J. Š. a Ing. K. M. od konce března 2012 do 4. 6. 2012 v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „Zákolanský potok ř. km 15,1 – 17,1 Číčovice – odstranění sedimentů, údržba břeh. porostů“ (dále též jako „veřejná zakázka Zákolanský potok“) zadavatele Povodí Vltavy, závod Dolní Vltava, státní podnik, v předpokládané výši 800 000 Kč, přebíral od Ing. J. Š. informace potřebné pro tvorbu nabídkové ceny, obdobné informace a pokyny dostával také od svého známého Ing. K. M., ředitele technické sekce generálního ředitelství Povodí Vltavy, na jejichž podkladě s vědomím, že zadávací řízení na tuto veřejnou zakázku neprobíhá řádně, zařídil zpracování nabídky uchazeče K., s. r. o., jehož nabídková cena ve výši 738 180 Kč byla nejnižší, technická komise zadavatele proto dne 4. 6. 2012 doporučila zadat veřejnou zakázku označenému uchazeči, k čemuž však pro zásah policejního orgánu nedošlo, namísto toho zadavatel rozhodnutím ze dne 15. 8. 2012 zadávací řízení zrušil.
5. V této trestní věci v rozsahu skutků týkajících se veřejných zakázek České Budějovice, protipovodňová ochrana a Zákolanský potok, rozhodovaly soudy obou stupňů, opakovaně. Obžalobu na spoluobviněné Ing. J. P., Ing. K. M., Ing. J. Š., prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., JUDr. J. K. a Ing. M. F. projednal Městský soud v Praze předběžně ve veřejném zasedání dne 28. 5. 2020 a usnesením z téhož dne, sp. zn. 3 T 9/2018, zastavil trestní stíhání všech obviněných podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že skutek není trestným činem a není důvod pro postoupení věci. Toto usnesení napadl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze stížností, o níž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 4 To 56/2020, tak, že napadené usnesení zrušil v celém rozsahu a Městskému soudu v Praze uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze zásadní pochybení soudu prvního stupně spatřoval v jeho závěru o nepoužitelnosti záznamů telekomunikačního provozu v tomto trestním řízení a udělil mu pokyn, aby věc projednal v hlavním líčení, v němž bude doplněno dokazování zejména o pořízené odposlechy či textové zprávy zasílané prostřednictvím telekomunikačního zařízení. Městský soud v Praze po projednání věci v hlavním líčení rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 3 T 9/2018, oba dovolatele zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., a to obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., ohledně skutků uvedených v bodech 1. a 2. obžaloby [týkaly se veřejné zakázky České Budějovice, protipovodňová ochrana, a veřejné zakázky „VD Suchomasty – zabezpečení VD před účinky velkých vod (dále jen jako „veřejná zakázka VD Suchomasty“)], a obviněného JUDr. J. K. ohledně skutku pod bodem 3. obžaloby (týkal se veřejné zakázky Zákolanský potok), dále soud zprostil obžaloby ještě spoluobviněného Ing. M. F.. Tímtéž rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných Ing. J. P., Ing. J. Š. a Ing. K. M.. Citovaný rozsudek však Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 4 To 56/2023, částečně zrušil v rozsahu zprošťujících výroků, tj. ohledně obviněných prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., JUDr. J. K. a Ing. M. F., protože důkazní řízení shledal neúplným, vytkl i vady v hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jeho zjištění nerespektovala vzájemné souvislosti vyplývající ze souhrnu provedených důkazů, skutky, za jejichž spáchání byly někteří původně spoluobvinění odsouzeni, se evidentně staly, tudíž právní závěr o důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. nemohl obstát. Věc obviněného JUDr. J. K. byla dne 16. 4. 2024 vyloučena k samostatnému řízení. Ohledně obviněných prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., a Ing. M. F. Městský soud v Praze opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 3 T 9/2018, tak, že je obžaloby zprostil podle § 226 písm. c) tr. ř., tedy proto, že nebylo prokázáno, že by dotčené skutky tito obvinění spáchali. K odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze byl ohledně obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., napadený rozsudek soudu prvního stupně opět částečně zrušen v rozsahu zproštění obžaloby ze skutku týkajícího se veřejné zakázky České Budějovice, protipovodňová ochrana, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 44/2024, jímž bylo současně zamítnuto odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství podané v neprospěch obviněného Ing. M. F.. Odvolací soud ve veřejném zasedání doplnil dokazování o listinné důkazy a dále přehráním vybraných záznamů telekomunikačního provozu, na základě čehož vyslovil závěr o aktivním zapojení obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., do vypracování plánu organizace výstavby uchazeče Rovina, a. s., jehož obhajobu považoval za vyvrácenou a zprošťující výrok z napadeného rozsudku soudu prvního stupně za neudržitelný. Usnesením ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 3 T 7/2024, poté Městský soud v Praze nejprve spojil věc obviněného JUDr. J. K. ke společnému řízení s věcí obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., vedené u označeného soudu pod sp. zn. 3 T 9/2018 a následně rozhodl o vině a trestech obviněných prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., a JUDr. J. K. rozsudkem, jak je blíže uvedeno v bodě 1. tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
II. Dovolání obviněných
6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 4 To 37/2025, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, jež opřeli shodně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., rovněž o důvod pod písm. l) téhož ustanovení.
a) Dovolání obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng.
7. Ačkoli obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., výslovně označil, že napadá rozsudky soudů obou stupňů v celém jejich rozsahu, z obsahu dovolání je evidentní, že nemínil uplatnit tento mimořádný opravný prostředek proti zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. úvodem konstatoval, že jej uplatňuje „ve vztahu k nesprávnému posouzení ustanovení týkajícího se především zásady in dubio pro reo. Poté uvedl, že ve věci existuje zásadní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení i řízení před soudy obou stupňů. Pod bodem III. dovolání ocitoval všechny tři varianty shora citovaného dovolacího důvodu, načež namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, což by však odpovídalo vadě zařazené v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., aniž by tento důvod obviněný v dovolání označil. Dále obviněný vytýkal, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí došlo k podstatnému porušení práva na spravedlivý proces a práva na presumpci neviny, znovu na tomto místě zopakoval porušení zásady in dubio pro reo. Nejvyšší soud záměrně reprodukuje obsah této úvodní části dovolání obviněného, neboť je z něho zřejmá určitá nekonzistentnost a rovněž nesprávné podřazení námitek zákonem taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů včetně otázky aktuálního znění trestního řádu. Tato skutečnost je zjevná při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je určen k nápravě neúplného nebo chybějícího výroku napadeného rozhodnutí, ačkoli obviněný v tomto ohledu neuplatnil žádnou námitku. Dovolací argumentace obviněného tak vyvolává dojem, že obviněný, resp. jeho obhájce, nezohlednil změnu procesní úpravy spočívající v přijetí zákona č. 220/2021 Sb., v němž s účinností ode dne 1. 1. 2022 došlo mj. k rozšíření taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů o nově formulovaný důvod pod písm. g), v němž byla v zásadě převzata rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně tří skupin procesních vad (včetně tzv. extrémního rozporu), k jejichž nápravě je tento důvod určen. Novelou tedy byly tehdejší dovolací důvody pod písm. g) až l) posunuty, nyní jim odpovídají důvody pod písm. h) až m). Nelze proto s jistotou určit, ze kterého znění trestního řádu obhájce obviněného vycházel, Nejvyšší soud tudíž přihlížel primárně k obsahu jednotlivých dovolacích námitek (viz níže).
8. Obviněný konkrétně namítl, že mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, které však blíže nijak nevymezil, existuje „zásadní nesoulad“ [správně „zjevný rozpor“ ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu v písm. g)]. Za opomenuté důkazy [třetí alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], s nimiž se soudy nevypořádaly a bezdůvodně k nim nepřihlížely, obviněný považoval svědecké výpovědi Bc. P. B., Ing. V. P. a O. Š., kteří potvrdili jeho obhajobu, že plán organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., obviněný nevypracoval. Soudy založily výrok o vině na záznamech telefonních hovorů, jež obviněný charakterizoval jako klíčový nepřímý důkaz, který se však vůbec netýkal předmětné veřejné zakázky. Jakýkoli přímý důkaz prokazující podíl obviněného na manipulaci s výběrovým řízením tedy soudy k dispozici neměly a veškeré nejasnosti ve zjištěném skutkovém průběhu byly vykládány v jeho neprospěch, čímž byla porušena zásada presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Současně došlo také k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, protože skutek nebyl dostatečně konkretizován.
9. Dále obviněný připomněl, že skutková podstata trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku předpokládá porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, jimiž jsou transparentnost, rovné zacházení, hospodárnost či ochrana majetku státu, avšak v posuzované věci takový následek nenastal. Tuto skutečnost potvrdilo Ministerstvo zemědělství ve stanovisku ze dne 14. 8. 2018, č. j. 45632/2018-MZE-15122, v němž vyjádřilo přesvědčení, že s realizací staveb „České Budějovice, protipovodňová ochrana Jiráskova nábřeží úsek ul. Budivojova – Nový most“ a „VD Suchomasty – zabezpečení VD před účinky velkých vod“ nevznikla žádná škoda. Jestliže tedy žalovaným skutkem nedošlo k majetkové škodě, obohacení, zvýhodnění či zjednání prospěchu, manipulaci s veřejnou zakázkou a ani k ohrožení chráněného zájmu, je vyloučena trestní odpovědnost obviněného pro nedostatek společenské škodlivosti takového jednání.
10. Před vyslovením závěrečného návrhu obviněný vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Poté, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a aby „přikázal soudům“ (zjevně měl na mysli Městskému soudu v Praze) věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Rovněž obviněný předložil alternativní návrh, aby Nejvyšší soud rozhodl sám rozsudkem a zprostil jej obžaloby.
b) Dovolání obviněného JUDr. J. K.
11. Obviněný JUDr. J. K. opřel své dovolaní o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť podle něj jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
12. Soudy obou stupňů nerespektovaly zásadu in dubio pro reo a skutečnost bez důkazního podkladu zkreslovaly v neprospěch obviněného. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky měl obviněnému sdělit Ing. J. Š., jehož však obviněný v té době vůbec neznal a nebyl zaznamenán jediný telefonický rozhovor mezi nimi. O veřejné zakázce nedostal jakoukoli informaci ani od Ing. K. M., s nímž telefonicky opakovaně komunikoval, neboť se osobně znají po delší dobu. Za případné ovlivňování zadávacího řízení během telefonických rozhovorů mezi účastníky Ing. K. M. a Ing. J. Š. obviněný nenese žádnou odpovědnost, na obsah jejich komunikace neměl sebemenší vliv. Obviněný dále odmítl, že by nabídka uchazeče K., s. r. o., představovala důkaz prokazující jeho trestné jednání. Šlo o zcela standardní postup v rámci zadávacího řízení na zakázku, o niž měla tato obchodní společnost zájem. V trestním řízení nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit vinu obviněného, a to ani v opakovaném řízení před soudem prvního stupně, který dovolatele nejprve obžaloby zprostil, avšak po kasačním zásahu odvolacího soudu ho uznal vinným bez provedení nových důkazů, tj. za stejné důkazní situace, za níž byl původně obžaloby zproštěn.
13. Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný JUDr. J. K. N. soudu navrhl zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovoláním a repliky obviněných
14. K dovoláním obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky obviněných, kteří formálně uplatnili shodně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., rovněž důvod pod písm. l) citovaného ustanovení. Podle státního zástupce však číselné označení dovolacích důvodů u obou obviněných působí v kontextu s jejich obsahovým vymezením nepřesně, resp. u obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., až chaoticky. Ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnil výhradně posledně jmenovaný dovolatel, dovolací argumentace neobsahuje jedinou námitku, jež by odpovídala označenému důvodu spočívajícímu v tom, že některý výrok chybí nebo je neúplný.
15. Dále se státní zástupce vyjádřil k námitkám obou obviněných podřazeným dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však ani jeden z obviněných vlastními argumenty nenaplnil. Svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů oba dovolatelé založili na všeobecně tvrzené neexistenci usvědčujících důkazů. Trvají na tom, že se vytýkaného jednání nedopustili, provádí pouze dílčí interpretaci důkazů a proklamují vlastní verzi skutkového děje, aniž by reflektovali výsledky hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Jejich výhrady tudíž státní zástupce ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu v písm. g) nepovažoval za relevantní. Bezpředmětná byla i námitka porušení zásady in dubio pro reo, jež najde uplatnění pouze v případech, v nichž nebyl skutkový stav zjištěn bez důvodných pochybností, což se v této věci nestalo, soudy po vyhodnocení provedených důkazů žádné relevantní pochybnosti neměly.
16. Pouze obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., namítl nedostatek následku trestného činu podle § 256 tr. zákoníku a nepoužití zásady subsidiarity trestní represe. Takové výhrady odpovídají důvodu spočívajícímu v nesprávném právním posouzení, který však obviněný v dovolání neuplatnil. Státní zástupce k tomu doplnil, že v základní skutkové podstatě přečin podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku nevyžaduje způsobení majetkové škody či obstarání prospěchu. Ve vztahu k použití ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku státní zástupce obviněnému nepřisvědčil, protože v posuzované věci neshledal jakékoli mimořádné okolnosti, které by zpochybňovaly spodní hranici trestní odpovědnosti tohoto dovolatele, který ostatně ani sám na žádné takové mimořádné okolnosti nepoukázal. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který však obvinění v dovoláních neoznačili, připadala v úvahu jeho druhá alternativa ve spojení s dovolacím důvodem pod písm. g), jemuž však námitky obviněných neodpovídaly.
17. Závěrem svého vyjádření státní zástupce ze všech shora rozvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jsou podána z jiných důvodů, než jaké jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. Zároveň vyslovil souhlas, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
18. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice dovolatelům, kteří svého práva využili. Obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., zejména oponoval názoru státního zástupce, podle něhož dovolací argumentace obviněného není způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na rozdíl od státního zástupce byl přesvědčen, že na podkladě jeho námitek je třeba napadená rozhodnutí v dovolacím řízení věcně přezkoumat. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, obviněný zdůraznil, že pro posouzení dovolání je rozhodující obsah konkrétních námitek, nikoli pouze formální označení dovolacích důvodů. V další části svého podání pak v podstatě jen zopakoval dovolací výhrady, jak byly stručně reprodukovány výše. Závěrem obviněný vyslovil názor o správnosti postupu, při němž by Nejvyšší soud nevyhověl návrhu státního zástupce a přezkoumal „dovolání v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů“ (pravděpodobně měl obviněný, resp. jeho obhájce, na mysli přezkum napadených rozhodnutí), a učinil shodný závěrečný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obviněný JUDr. J. K. reagoval na vyjádření státního zástupce velmi stručně, zejména se ohradil proti údajně dehonestujícímu způsobu hodnocení svých dovolacích námitek. Dále pak jen znovu poukazoval na nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které neměly podklad pro vyslovení jeho viny. Rovněž zopakoval svůj návrh na rozhodnutí dovolacího soudu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
19. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že u obou obviněných jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
20. Obecně lze konstatovat, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili oba dovolatelé, obsahuje tři alternativy vad, a to že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená pochybení se musí týkat pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Jen takové nesprávnosti by mohly naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Z dikce § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zároveň vyplývá, že popsané vady v každé ze tří variant se musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení o vadách, jež by se týkaly skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která však nejsou určující pro naplnění znaků trestného činu (viz rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).
21. Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který v dovolání odkázal výhradně obviněný prof. Ing. Č. J. DrSc., FEng., lze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Za chybějící výrok je považován takový výrok, který není v určitém rozhodnutí obsažen, ačkoli podle zákona měl být soudem do výrokové části zařazen. Neúplným je potom takový výrok, u něhož schází některá z podstatných náležitostí stanovených zákonem [náležitosti výrokové části rozsudku viz ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., § 121 až § 124 tr. ř. a náležitosti výrokové části usnesení viz ustanovení § 134 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že tento obviněný nevytýkal v dovolání žádný chybějící ani neúplný výrok v napadeném rozsudku ani v jiném rozhodnutí jemu předcházejícím, nebude se Nejvyšší soud dále tímto důvodem zabývat.
22. Nejvyšší soud připomíná, že není předmětem dovolacího řízení předpokládat či dokonce jen odhadovat, jakému z důvodů, či jeho variantám, obviněný hodlal podřadit konkrétní námitku, což aproboval ve své rozhodovací praxi i Ústavní soud (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2026, sp. zn. I. ÚS 1856/26). Přesto Nejvyšší soud s ohledem na nejednoznačnost uplatněných dovolacích důvodů obviněným prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., obecně připomene také podstatu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., jejichž uplatnění některé argumenty předpokládaly, ač se tak ve skutečnosti nestalo, formálně na ně obviněný nepoukázal. Dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, tudíž je určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě varianty vad, k jejichž nápravě je určen. Jednak bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý z důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V posuzované trestní věci měla být obviněnými uplatněna druhá varianta tohoto dovolacího důvodu, neboť odvolací soud projednal jejich odvolání, ale zamítl je jako nedůvodná, přičemž oba uplatnili také další z dovolacích důvodů, jimiž mělo být zatíženo řízení předcházející napadenému rozhodnutí, a to podle § 265b odst. 1 písm. g), resp. l) tr. ř. Neuplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ani jedním z dovolatelů však nemělo vůbec žádný vliv na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
b) Souhrnně k uplatněným námitkám obou obviněných
24. Nejprve je třeba uvést, že oba obvinění v tomto trestním řízení konstantně uplatňují shodnou obranu, jakou učinili obsahem svých dovolání. Soudy se s takovými opakovanými námitkami ve svých rozhodnutích již dostatečně srozumitelně a správně vypořádaly, takže je možno plně na odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat, nevyjímaje kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 4 To 56/2023, a ohledně obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., také ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 44/2024. Protože Nejvyšší soud se s vypořádáním námitek obviněných v rozsudcích soudů obou stupňů, jak jsou označeny v úvodní části tohoto usnesení zcela ztotožňuje, bylo by nadbytečné znovu opakovat jejich argumentaci, která je navíc oběma obviněným dobře známa. Nejvyšší soud rovněž souhlasí se stanoviskem státního zástupce ohledně povahy předložených námitek ze strany obou obviněných a stejně tak i formulacím jejich výhrad, které u obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., ani nekorespondují zákonnému vymezení uplatněných dovolacích důvodů, jak již avizoval Nejvyšší soud shora. Proto se Nejvyšší soud k uplatněným námitkám obviněných vyjádří jen stručně, jak předpokládá § 265i odst. 2 tr. ř., neboť neshledal důvody pro přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ani jemu předcházejícího řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Oba obvinění v dovoláních totiž předložili výhradně námitky, jejichž povaha neodpovídá vadám, k jejichž nápravě jsou určeny výše vyložené dovolací důvody, resp. ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.
c) K námitkám obviněného prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng.
25. Obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., v dovolání namítal zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, porušení procesních zásad in dubio pro reo, presumpce neviny, absenci přímých důkazů i následku trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, opomenuté svědecké výpovědi, nedostatek společenské škodlivosti svého jednání, nedostatečný popis skutku a dále napadal způsob, jakým soudy hodnotily odposlechy a svědecké výpovědi Bc. P. B., Ing. V. P. a O. Š. Z níže rozvedených důvodů však žádná z uvedených konkrétních výhrad neodpovídala jakémukoli dovolacímu důvodu, jak již bylo avizováno. V té části dovolání, jíž obviněný brojil proti výsledku trestního řízení týkajícího se veřejné zakázky „VD Suchomasty – zabezpečení VD před účinky velkých vod“, bylo dovolání nepřípustné, neboť dovolatel byl ze skutku spojeného s touto veřejnou zakázkou zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž tento zprošťující výrok nenapadl řádným opravným prostředkem. Již v rámci reprodukce dovolání obviněného Nejvyšší soud zmínil určitou zmatečnost jeho obsahu i povahy přednesených dovolacích námitek. Obviněný totiž v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., argumentoval v podstatě jen obecně slovním vyjádřením jeho tří variant, dokonce pak i výhradami nesprávného hmotněprávního posouzení skutku, což nepatří mezi vady, k jejichž nápravě je tento důvod určen, jak bylo rovněž uvedeno shora. Evidentně si obhájce obviněného neujasnil jak aktuální změnu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a to nejen ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tak ani výklad jednotlivých zákonných dovolacích důvodů.
26. V reakci na poněkud nepřehledně uspořádané dovolací výtky, navíc též nesprávně přiřazené ke zvoleným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud podotýká, že dovolání po obsahové stránce musí vedle označení dovolacího důvodu uvádět také konkrétní okolnosti, které jej naplňují, tj. konkrétní vady, k jejichž nápravě je uplatněný dovolací důvod určen a které jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Nestane-li se tak, Nejvyšší soud ani nemá, čím se blíže zabývat (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. II. ÚS 1799/24, dále též přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 11 Tdo 344/2002). Těmto zásadám pro dovolací řízení, jejichž naplnění by umožnilo přezkoumat napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř., však obě podaná dovolání neodpovídala, proto bylo nutné je odmítnout.
27. Obviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., přiřadil dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. určité výhrady, které Nejvyšší soud posuzoval jednotlivě se zřetelem k jejich věcnému obsahu, přitom však shledal, že veškeré neodpovídaly jak označenému důvodu pod písm. g), tak ani jinému z taxativně vymezených dovolacích důvodů, ani pod písm. h) a m), jejichž znění obviněný slovně vyjádřil, byť poukazem na důvod pod písm. g). Jak již bylo naznačeno, konkrétní výhrady obviněného představují v celém rozsahu pouhé opakování dosavadní obhajoby, rovněž tvořily součást podaného odvolání a jejich podstatou je vyjádření nesouhlasu se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Formulace jeho výhrad až dogmaticky odpovídá znění jeho odvolání, přičemž obviněný nijak nereaguje, resp. zcela pominul argumentaci obsaženou v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na niž navázal a podrobněji rozvedl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s logickými úvahami odvolacího soudu, které vyjádřil již ve svých předchozích rozhodnutích v této věci poté, co sám některé z důkazů provedl a důsledně je vyhodnotil se zřetelem k ostatním provedeným důkazům. K setrvalému odmítání obviněného přijmout závěr o svém zapojení do manipulace s výběrovým řízením na veřejnou zakázku České Budějovice, protipovodňová ochrana, lze v podrobnostech odkázat zejména na bod 11. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, dále na obsah záznamů o telefonické komunikaci shrnutý na str. 57 až 64 odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze, ale též na bod 13. kasačního usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 44/2024. V posledně citovaném usnesení odvolací soud po přehrání příslušných záznamů telekomunikačního provozu detailně vyložil okolnosti potvrzující aktivní účast obviněného na vypracování plánu organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., přestože si byl vědom možného střetu zájmů, jestliže současně následně hodnotil kvalitu zpracování téhož plánu organizace výstavby pro administrátora dotčeného zadávacího řízení na veřejnou zakázku České Budějovice, protipovodňová ochrana. Nejvyšší soud tedy nepovažuje za nutné znovu opakovat veškeré úvahy především odvolacího soudu, o něž opřel svůj závěr o vyvrácení obrany obviněného, neboť je posoudil jako správné, logické, dostatečně srozumitelné a přesvědčivé. Nad rámec dovolacího přezkumu tedy Nejvyšší soud jen shrne nepochybná skutková zjištění, jimž výsledky provedeného dokazování poskytly jasný podklad.
28. První alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající ve zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu obviněný založil na vlastní představě o výsledcích dokazování, z nichž podle něj nemohla být vyvozena jeho účast na manipulaci s výběrovým řízením. Obviněný tudíž poukázal na domnělé dílčí rozpory, aniž by však precizně konkretizoval, mezi kterým skutkovým zjištěním a kterým konkrétním důkazem existuje rozpor a navíc, proč jde o rozpor extrémní povahy, který by byl určující pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu, za který byl odsouzen. Obviněný pominul především zásadní záznamy telefonické komunikace, v nichž se on sám vyjadřoval zcela jednoznačně o svém zapojení do vypracování plánu organizace výstavby. Příkladem je možné zmínit hovor z 11. 8. 2011 v 11:50 hod. mezi obviněným a spoluobviněným Ing. J. Š., obchodním ředitelem obchodní společnosti BETVAR, a. s. (nabídku uchazeče Rovina, a. s., obstarával zástupce obchodní společnosti BETVAR, a. s., která se měla podle dohody stát subdodavatelem předmětu veřejné zakázky), v němž obviněný hovořil o nutnosti vyhotovit graf potřeby financí (který následně skutečně tvořil jednu z příloh Plánu organizace výstavby), pročež „…já budu potřebovat den předtím, než to odevzdám od Vás kompletní rozpočet, abych to mohl do toho nacpat“, a pro případ, že by rozpočet nebyl k dispozici, obviněný hovoří o alternativním řešení tak, že „…kdyby to nebylo, tak bych to mohl udělat v Excelu…“. V dalším telefonátu ze stejného dne opět mezi obviněným a Ing. J. Š. se mj. znovu vrátil k předběžné ceně předmětu zakázky, že by ji obviněný potřeboval co nejdřív, protože: „…já musím nejdřív udělat harmonogram, aby to potom Vašek mohl dimenzovat…“. Obsahem zmíněné konverzace byla i podmínka v zadávací dokumentaci, podle níž měl uchazeč předložit průkaz kvalifikované osoby k aktualizaci programu. Obviněný navrhl Bc. P. B., vzápětí však současně upozornil: „…Ale pozor, on má to školení ode mě, on tam bude mít moje razítko, to je blbý…Podle zákona to nevadí, no, aby to v někom nevzbudilo nějaký podezření, že jo…“. O rozpočet obviněný urgoval Ing. J. Š. telefonicky ještě 18. 8. 2011 v 11:49 hod. s tím, že „…já bych potřeboval ještě co nejdřív ten rozpočet mít“, přičemž společně domlouvali také nejzazší termín odevzdání plánu organizace výstavby obchodní společnosti BETVAR, a. s., a Ing. J. Š. slíbil, že jeho spolupracovník Ing. P. V. se ohledně zaslání rozpočtu ozve přímo obviněnému. Podrobněji se odposlechům věnoval zejména odvolací soud v bodě 13. usnesení ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 44/2024, v němž také zcela srozumitelně vyložil především s ohledem na časovou návaznost telefonátů probíhající fáze zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, k níž se zaznamenaná komunikace nepochybně vztahovala. Tyto skutečnosti však obviněný soustavně popíral a učinil tak i v dovolání, aniž by věcně reagoval na logické argumenty odvolacího soudu. Také z dalších odposlechů mezi Ing. V. P. a Ing. J. Š., vyplynulo, že Ing. V. P. jako spoluautor plánu organizace výstavby uchazeče Rovina, s. r. o., odkazoval na domluvu s obviněným, protože sám otázce technologických postupů (jedna z hodnocených částí plánu organizace výstavby) nerozumí. Ing. V. P. se dále dožadoval informace o umístění tzv. centrálního buňkoviště, a to na popud obviněného. Namátkou výše citované záznamy telekomunikačního provozu spolu s dalšími důkazy, na něž odkázaly soudy ve svých rozhodnutích, již samy o sobě zjevně potvrdily vyvrácení obhajoby obviněného, který popíral participaci na tvorbě plánu organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., jemuž nabídku do zadávacího řízení na dotčenou veřejnou zakázku zajišťovala obchodní společnost BETVAR, a. s., jako domluvený budoucí subdodavatel. Obviněný hovořil o práci na plánu organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., v 1. osobě jednotného čísla a někdy i v 1. osobě množného čísla, čímž jednoznačně potvrdil svůj aktivní podíl na tvorbě minimálně některých jeho částí, byť nebylo přesně zjištěno, které to byly, a v jakém čase a konkrétním místě se tak stalo. Vyjádření Ing. V. P. ve vztahu k prof. Ing. Čeňku J., DrSc., FEng., v zachycených hovorech dokonce svědčily nejen o tom, že tento obviněný byl jedním z aktivních zpracovatelů plánu organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., ale že byl rovněž koordinátorem ostatních kolegů vypracovávajících v součinnosti s ním tuto část nabídky označeného uchazeče, rovněž byl určitým prostředníkem mezi nimi a Ing. J. Š., který pro uchazeče Rovina, a. s., obstarával vypracování nabídky do zadávacího řízení. Provedené záznamy telefonické komunikace současně nepochybně svědčí o tom, že obviněný si byl velmi dobře vědom svého nepřípustného dvojího postavení v soutěžním prostředí jednak jako zpracovatele části nabídky jednoho z uchazečů a dále jako erudovaného hodnotitele kvality příslušného oddílu nabídek předkládaných všemi uchazeči v zadávacím řízení, jehož názoru administrátor i členové hodnotící komise budou přikládat významnou váhu, jinak by o jeho služby vůbec neprojevili zájem a spolehli by se na vlastní laický úsudek. Výstupem tohoto hodnocení byl závěr o vysoké odborné úrovni zpracování plánu organizace výstavby pouze u uchazeče Rovina, a. s., jenž získal nejvyšší bodové ohodnocení této části nabídky, a to ve výši 88,9 bodu z celkových 100 bodů (viz č. l. 2039 až 2054 tr. spisu). Následně mj. i za takových okolností (další významnou okolností byla koordinace výše cenových nabídek uchazečů, na čemž se však obviněný nepodílel) se uchazeč Rovina, a. s., stal vybraným uchazečem, s nímž zadavatel uzavřel smlouvu o dílo. Zmíněné skutečnosti jasně dokládají, že obviněný zjednal výhodnější podmínky tomuto vybranému uchazeči na úkor jiných uchazečů [resp. před podáním nabídek do zadávacího řízení šlo o dodavatele, uchazeči se ve smyslu ZVZ stali až po předložení svých nabídek, viz § 17 písm. a), j) ZVZ], jimž obviněný ani částečně neposkytl své služby při tvorbě plánu organizace výstavby a jejichž plány organizace výstavby ohodnotil nižším počtem bodů než plán organizace výstavby uchazeče Rovina, a. s. Uvedeným zjištěním odpovídá i znění tzv. právní věty výroku o vině, podle níž jednání obviněného odpovídalo té variantě objektivní stránky přečinu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž obviněný „společným jednáním v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v úmyslu opatřit jinému prospěch zjednal některému soutěžiteli výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů“. Stejně tak nelze pochybovat o vzniku následku v příčinné souvislosti s popsaným jednáním obviněného, jímž bylo významné narušení konkurenčního prostředí mezi uchazeči o veřejnou zakázku, byť v posuzované věci nešlo o jediný aspekt, který se vymykal pravidlům řádné hospodářské soutěže, dalším byla rovněž zákulisní vyjednávání o výši cenových nabídek, což však nebylo kladeno za vinu obviněnému, nýbrž jeho spolupachatelům (srov. závěr bodu 5. napadeného rozsudku odvolacího soudu). K tomu lze poznamenat, že způsobení škody nebylo obviněnému vůbec vytýkáno, přičemž tento následek není znakem základní skutkové podstaty ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku.
29. Žádnou relevanci nejen k naplnění dovolacích důvodů, ale zejména k výslednému skutkovému zjištění nebylo možné přiznat ani námitce obviněného o absenci přímých důkazů a nedostatečnému rozsahu dokazování. Nejvyšší soud připomíná zejména výklad soudní praxe, podle něhož pro vyslovení viny pachatele není třeba vždy opatřit a provést výlučně přímé důkazy, obecně postačuje i řetězec nepřímých důkazů, které tvoří do té míry ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující souhrn důkazů, které po jejich řádném vyhodnocení vylučují pochybnost o vině obviněného a zcela jej usvědčují (např. rozhodnutí č. 38/1970 a č. 29/1971 Sb. rozh. tr., nebo nález Ústavního soudu z 16. 6. 2011, sp. zn. I.ÚS 3622/10). V posuzované věci však orgány činné v trestním řízení opatřily kromě listin (např. „Vyhodnocení projektu organizace výstavby jako součástí nabídek jednotlivých uchazečů projektu Protipovodňová ochrana Jiráskova nábřeží úsek ul. Budivojova – Nový most, České Budějovice“) také další přímé důkazy, a to záznamy telekomunikačního provozu. Odborná právní literatura označuje za přímý důkaz takový, který přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost, je tedy vždy bezprostředně spojen s dokazovanou skutečností. Jestliže potom obviněný na záznamu hovořil o tom, že vypracovává konkrétní prvky z plánu organizace výstavby (harmonogram, graf potřeby financí) i blíže neurčené součásti plánu organizace výstavby, a to ať sám nebo v kooperaci s dalšími osobami, potvrdil tím jednání, které mu bylo obžalobou kladeno za vinu. Nepřímým důkazem je takový důkaz, který dokazuje skutečnost jinou, ale takovou, ze které je možno usuzovat, zda se stala či nestala skutečnost, o jejíž důkaz jde; nepřímý důkaz tedy objasňuje dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, která k dokazované skutečnosti má jen nepřímý vztah. Dalším hlediskem pro rozdělení důkazů je vztah pramene zpráv o dokazované skutečnosti k této skutečnosti. Podle tohoto kritéria rozlišujeme důkazy původní (bezprostřední) a odvozené (prostředečné). Přímý důkaz bude často důkazem původním, jako tomu bylo u vybraných odposlechů, v nichž obviněný hovořil s Ing. J. Š., a nepřímý zase důkazem odvozeným, což vede někdy ke směšování přímých a nepřímých důkazů s původními a odvozenými (např. J. J., A. D., K. H., J. N., Z. S., V. Š.. Trestní právo procesní. 2. vydání. Eurolex Bohemia Praha, 2002, str. 255-257.). Podkladem pro závěr o vině obviněného tedy nebyly pouze nepřímé důkazy, jak tvrdí obviněný, ale také přímé důkazy, které jednak vyvrátily jeho obranu, ale rovněž značně znevěrohodnily svědecké výpovědi Bc. P. B., Ing. V. P. a O. Š., jak ostatně odvolací soud naznačil na str. 12 rozsudku ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 4 To 37/2025. Právě těchto výpovědí se obviněný opakovaně domáhal na svou podporu, avšak nepřiléhavě je současně označil za opomenuté důkazy ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně jen proto, že je soudy nevyhodnotily jako zcela věrohodné. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že soud prvního stupně tyto svědky vyslechl opakovaně, naposledy mimo hlavní líčení dne 15. 1. 2025 za přítomnosti obou obviněných a jejich obhájců za účelem bližšího objasnění konkrétního rozsahu spoluúčasti obviněného na vypracování plánu organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., což se nepodařilo specifikovat, proto v popisu skutku zůstala ponechána některá neurčitá vyjádření, nicméně v souhrnu všech zjištěných okolností nebylo doplnění těchto obecných důkazů nezbytné pro naplnění podmínek ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Uvedené výpovědi svědků rozhodně nemají povahu tzv. opomenutých důkazů, jak předpokládá třetí alternativa důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ostatně obviněný opomenutí těchto důkazů vázal jen na jím prosazovaný výsledek trestního řízení, tj. zproštění viny. K otázce tzv. opomenutých důkazů se soudní praxe včetně Ústavního soudu opakovaně vyjadřovala, pro bližší výklad této vady postačí proto odkázat na některé příklady v nálezech Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01. Soudy obou stupňů provedly dokazování v dostatečném rozsahu a pokud některé z důkazů hodnotily odlišně od názoru obviněného, nejde jim cokoli vytýkat, neboť pro opačný závěr měly k dispozici silné argumenty, jimiž obhajobu obviněného vyvrátily.
30. Jestliže obviněný vytkl porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, založil tyto námitky opět pouze na svém nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů a současně předkládal vlastní diametrálně odlišnou verzi průběhu skutku, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Lze tudíž znovu zdůraznit, že v trestním řízení bylo prokazatelně zjištěno aktivní zapojení obviněného do vyhotovení plánu organizace výstavby jako samostatného oddílu nabídky uchazeče Rovina, s. r. o., do zadávacího řízení na veřejnou zakázku České Budějovice, protipovodňová ochrana, ačkoli si byl plně vědom toho, že se tím ocitl ve střetu zájmů, protože tutéž část nabídky spolu s ostatními plány organizace výstavby předložených dalšími uchazeči o veřejnou zakázku následně kvalitativně posuzoval a odborný výstup jeho evaluačního procesu sloužil administrátorovi, resp. členům hodnotící komise jako podklad pro jejich rozhodování o zadání veřejné zakázky. Přitom za nejkvalitněji zpracovaný plán organizace výstavby určil ten, jehož vznik byl minimálně částečně jeho dílem, a který v rámci své nabídky do zadávacího řízení předložil uchazeč Rovina, a. s. Za takových okolností soudy neměly pochybnosti o žalovaném skutku, jeho pachateli ani o jeho právní kvalifikaci jako přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, tudíž nebyl důvod pro aplikaci zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Uplatnění principu presumpce neviny a z něj vyvozeného pravidla in dubio pro reo (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr. ř.) je totiž namístě jen tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál (viz např. bod 19. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. II. ÚS 3065/24, usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. II. ÚS 3026/24, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 5 Tdo 5/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 5 Tdo 217/2024), což v posuzované věci se zřetelem k výše uvedenému splněno nebylo.
31. Zbývá doplnit, že pochybnosti o protiprávním jednání obviněného nejsou ani za té situace, že nebyl zcela přesně zjištěn rozsah, v jakém obviněný plán organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., zpracoval, resp. na které adrese tak učinil, ve který den a čas. Podle tzv. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně se obviněný osobně podílel na tvorbě plánu organizace výstavby od 11. 8. 2011 do 19. 8. 2011, tj. poté, co dne 10. 8. 2011 zadavatel vyzval dodavatele splňující kvalifikační předpoklady k podání nabídek, což uchazeč Rovina, a. s., učinil 26. 8. 2011. V soudy vymezeném období od 11. 8. do 19. 8. 2011 přitom, jak vyplývá z odposlechů, obviněný nejen, že část plánu organizace výstavby v rozhodnou dobu zpracoval, ale současně také instruoval spolupracovníka Ing. V. P. a koordinoval předávání podkladů pro splnění zadání, tj. pro vyhotovení kompletního plánu organizace výstavby. Participace obviněného na zjednání výhodnějších podmínek uchazeči Rovina, a. s., byla tedy prokázána bez nejmenších pochybností i tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení nebyly schopny blíže neobjasnit některé, z hlediska trestní odpovědnosti podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku méně podstatné okolnosti spáchání činu.
32. Ani odkaz obviněného na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku nemohl naplnit zvolené nebo jiné dovolací důvody, protože požadavek obviněného na využití zásady subsidiarity trestní represe vycházel z vlastní skutkové verze, podle níž se ničeho nezákonného nedopustil. Podle formálního pojetí trestního práva platí, že každý čin naplňující zákonné znaky je trestným činem. Zásada subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající použití trestního práva jako ultima ratio (tj. vyřešení případu mírněji mimo trestní právo) umožňuje ve zcela výjimečných případech s neobvykle nízkou společenskou škodlivostí, uplatnit k postihu pachatele jiné právní prostředky mimo oblast trestního práva, jak vyložil Nejvyšší soud ve svém stanovisku publikovaném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Žádné mimořádné okolnosti, jež by snižovaly intenzitu společenské škodlivosti pod úroveň běžně se vyskytujících případů obdobné povahy při manipulacích v rámci veřejné soutěže v posuzované věci nebyly zjištěny. Rozhodně nestačí obviněným vznesené tvrzení o tom, že soutěžené dílo bylo realizováno, a již vůbec nelze přisvědčit tomu, že by nedošlo k „soutěžní újmě“. Jak již bylo opakovaně zmíněno shora, obviněný, ač připraven hodnotit plány organizace výstavby jednotlivých uchazečů, přistoupil jako jeden z více zpracovatelů k tvorbě plánu organizace výstavby pro uchazeče Rovina, a. s., další kolegy při plnění tohoto úkolu řídil, s nimi společně zpracovaný plán organizace výstavby před administrátorem zadávacího řízení, resp. před hodnotící komisí, označil za nejkvalitnější, přičemž plán organizace výstavby představoval jedno ze dvou hodnotících hledisek nabídek s váhou 30 %. Záměrně přitom obviněný navenek zastíral vlastní podíl na této činnosti. Ostatní uchazeči tak byli výrazně znevýhodněni a férové soutěžní prostředí, k jehož ochraně je určena skutková podstata podle § 256 tr. zákoníku, bylo potlačeno. Nelze tudíž uvažovat o žádné okolnosti, jež by snižovala společenskou škodlivost jednání obviněného na takovou míru, že by postačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu než podle trestního zákona.
33. Jak zdůraznil obviněný, právo na přístup soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod) zaručuje každému, že jeho věc bude spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, který bude postupovat podle předem stanovených pravidel. Uvedená práva však na druhou stranu nezaručují, že rozhodnutí soudů bude odpovídat očekávání účastníků řízení (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 129/25). Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, nemůže svědčit o porušení ústavně garantovaných práv obviněného. Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že v rámci napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení, byť po zrušení původních rozsudků soudu prvního stupně odvolacím soudem, vyhodnocení důkazů splňuje zásady uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř., obsah jednotlivých důkazů nebyl nijak deformován, s obhajobou se soudy důsledně vypořádaly a přesvědčivě vyložily, proč jí neuvěřily. Souhrn provedených důkazů tvoří logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém komplexu spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a obviněného usvědčují z jeho spáchání. Soudu prvního stupně lze v tomto ohledu pouze vytknout, že se zcela nadbytečně v odůvodnění svého posledního rozsudku vracel k vysvětlení svých dřívějších, již zrušených zprošťujících výroků. Nejvyšší soud tedy trestní řízení jako celek považoval za spravedlivé.
d) K námitkám obviněného JUDr. J. K.
34. Obviněný JUDr. J. K. uplatnil v dovolání pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první alternativě. Podle obviněného nastal zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedeného dokazování, aniž by však obviněný konkrétně vymezil, které důkazy byly soudy hodnoceny v rozporu s jejich obsahem. Setrval na své konstantní obhajovací verzi, že o manipulaci se zadávacím řízením na veřejnou zakázku Zákolanský potok nevěděl a opak podle něj nepodporuje žádný dostupný důkazní prostředek. Takto formulované výtky však neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání, neboť jsou založeny výlučně na odmítnutí skutkových zjištění soudů, která vedla k odlišnému výsledku, než jaký prosazoval dovolatel, a totiž k vyslovení viny a uložení trestní sankce.
35. Podobně jako spoluobviněný prof. Ing. Č. J., DrSc., FEng., ani tento obviněný nepředložil v dovolání žádnou novou výhradu, s níž by se soudy obou stupňů již nevypořádaly. Proto Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje především na bod 12. napadeného rozsudku odvolacího soudu, v němž jsou shrnuty zásadní skutková zjištění, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině obviněného JUDr. J. K., včetně jejich právního posouzení. Jak zjistil Nejvyšší soud, soudy nižších stupňů rozhodně nedotvářely skutkový děj, nýbrž vyložily logicky smysl i čas realizovaných záznamů telekomunikačního provozu a jejich návaznost na podrobnější komunikaci mezi původně spoluobviněnými, aktuálně pravomocně odsouzenými Ing. K. M. a Ing. J. Š., kteří vystupovali v rámci manipulace s touto veřejnou zakázkou nejaktivněji. Obviněný JUDr. J. K. byl osobou do jisté míry řízenou (i když ochotně), nepochybně jeho role byla pasivnější ve srovnání se zapojením dalších dvou jmenovaných spolupachatelů. I přesto však stále nebylo jeho zapojení do posuzované trestné činnosti zanedbatelné, a již vůbec nikoli nezúčastněné na protiprávní dohodě o manipulaci s předmětnou veřejnou zakázkou. Obviněný dobrovolně přijal pozici budoucího vybraného uchazeče, která pro jeho podnikání zajistila jistý profit, přičemž bez přijetí této role zákulisně předem dohodnutého vybraného uchazeče by nemělo smysl v trestné činnosti pokračovat. Případně by jinak byla manipulace se zadávacím řízením, vedoucí k cíli „přihrát“ veřejnou zakázku a s ní spojený zisk určenému uchazeči, výrazně ztížena hledáním jiného vhodného dodavatele, který by byl ochoten se do kriminální činnosti zapojit. Podíl obviněného na protiprávním zásahu do zadávacího řízení na označenou veřejnou zakázku tedy má reálný podklad v důkazním řízení, což skutkové výhrady a nespokojenost obviněného se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, nemohly zvrátit.
36. Poměrně stručnou výhradu, která však neodpovídá zvolenému ani žádnému jinému z dovolacích důvodů, obviněný vznesl v bodě 23. svého dovolání také proti procesnímu postupu soudů. Ohledně obviněného JUDr. J. K., na rozdíl od druhého dovolatele, nebylo konáno odvolací řízení dne 17. 10. 2024, nýbrž pouze dne 13. 9. 2023, kdy bylo odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze projednáno Vrchním soudem v Praze v neveřejném zasedání (viz č. l. 6042 tr. spisu). V kasačním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 4 To 56/2023, je ve vztahu k obviněnému JUDr. J. K. v bodě 14. srozumitelně vysvětleno, že soud prvního stupně nesprávně obviněného zprostil obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán. Takový právní závěr byl vyloučen již těmi skutkovými závěry, které soud prvního stupně prezentoval ve vztahu k odsuzující části napadeného rozsudku, v níž byli mj. Ing. K. M. a Ing. J. Š. uznáni vinnými trestným činem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě spáchaným v souvislosti se zadávacím řízením na veřejnou zakázku Zákolanský potok (tj. byla u nich vyvozena trestní odpovědnost za skutek, z jehož spáchání byl obviněný obžaloby zproštěn proto, že se nestal). Soud prvního stupně se tedy v otázce viny obviněného JUDr. J. K. nevypořádal se všemi provedenými důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu, naopak je zohlednil při uznání viny označených dvou spoluobviněných. Odvolací soud v citovaném usnesení tedy v souladu s § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. vytkl soudu prvního stupně jak neúplná skutková zjištění, tak nekomplexní hodnocení důkazů zejména souvislosti mezi listinnými důkazy a některými z provedených odposlechů, které dokonce opomenul vůbec zahrnout do svých hodnotících úvah. Soud prvního stupně nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tj. řádně neprovedl nebo nehodnotil důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a neučinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění. Obsahem pokynů odvolacího soudu směrem k soudu prvního stupně tedy rozhodně nebyl požadavek, jakým způsobem hodnotit provedené důkazy či jaký závěr má učinit, a proto odvolací soud nemusel ani sám provádět dokazování. Po shledání uvedených vad odvolací soud v této fázi trestního řízení označil za vadný a předčasný i právní závěr soudu prvního stupně o zproštění obviněného obžaloby. Tento názor odvolacího soudu byl soud prvního stupně povinen respektovat, rovněž byl povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nadřízený soud nařídil (§ 264 odst. 1 tr. ř.). Jako oprávněný a zákonem aprobovaný postup odvolacího soudu, který při přezkumu původního zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně poukázal na nedostatky při hodnocení důkazů, zejména pak potřebu hodnotit jednotlivé důkazy ve vzájemných souvislostech a soustředit se na otázky podstatné pro posouzení předmětné věci shledal například též Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3584/22, (dále lze přiměřeně odkázat také na rozhodnutí č. 57/1984, č. 20/1997 Sb. rozh. tr., nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2980/22, a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 1924/24). Poté, co soud prvního stupně následně napravil vytčené nedostatky v hodnocení výsledků provedeného dokazování a přihlédl ke všem relevantním důkazům včetně souvisejících záznamů telefonické komunikace, rozhodl, že skutek se stal a posoudil jednání obviněného JUDr. J. K. jako součinnost na trestné činnosti dalších již pravomocně odsouzených Ing. K. M. a Ing. J. Š., aniž by tedy se zřetelem k výše uvedenému postupoval v rozporu s procesními požadavky trestního řádu nebo premisami obsaženými v judikatuře Ústavního soudu.
V. Závěrečné shrnutí
37. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud může shrnout, že námitky obou obviněných postrádaly právní relevanci z hlediska naplnění uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), resp. také l) tr. ř., a nebyly podřaditelné ani jiným z taxativně vymezených dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. Je třeba upozornit, že Nejvyšší soud zásadně vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, námitky obviněných proti nim, popř. požadavky na právní posouzení založené na jiné skutkové verzi nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu v řízení o mimořádném opravném prostředku. Tvrzení obou obviněných, jež byla v trestním řízení jednoznačně vyvrácena, měla výlučně skutkovou povahu a představovala pouhý nesouhlas se soudy zjištěným skutkovým stavem a s jeho následným (správným) právním posouzením. V posuzované věci bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí, hodnocení důkazů soudy obou stupňů odpovídá zásadám formální logiky včetně důvodů pro odmítnutí obhajovací verze dovolatelů. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných prof. Ing. Č. J. DrSc., FEng., i JUDr. J. K., což mohl učinit na podkladě trestního spisu. Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí obou dovolání v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2026
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu