Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

6 Tdo 773/2026

Téma · generováno AIDovolací přezkum hodnocení důkazů a výše škody

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 24. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.773.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Důvody dovolání Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku

Shrnutí · generováno AI

Obviněný zpochybňoval, kolik peněz bylo při vloupání odcizeno, a tvrdil, že soudy měly uvěřit jeho verzi a postupovat v jeho prospěch při pochybnostech. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl, protože šlo jen o nesouhlas s hodnocením důkazů, nikoli o námitku odpovídající zákonným dovolacím důvodům.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá na pouhou polemiku obviněného s hodnocením důkazů a prosazování vlastní skutkové verze, není-li konkrétně tvrzen a doložen opomenutý či nepřípustný důkaz nebo zjevný rozpor skutkových zjištění s důkazy. Zásadu in dubio pro reo lze v dovolání posuzovat jen v těchto mezích. Není-li tento důvod naplněn, nemůže obstát ani druhá alternativa § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Jeho výhrady jsou založeny výlučně na nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily důkazy vztahující se k výši odcizené hotovosti ve skutku pod bodem 2.
    Zobrazit v textu
  • Je vhodné připomenout, že také porušení zásady in dubio pro reo se v dovolacím řízení zkoumá v mezích výše citovaného dovolacího důvodu.
    Zobrazit v textu
  • Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, která však nemohla být naplněna za situace, kdy se svými námitkami minul s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

6 Tdo 773/2026-1741

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2026, sp. zn. 11 To 40/2026, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 11 T 59/2025 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 28. 11. 2025, sp. zn. 11 T 59/2025, uznal obviněného P. M. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto jednání se dopustil, stručně vyjádřeno, tím, že ve dnech od 24. 1. 2025 do 27. 1. 2025 s dalšími spoluobviněnými na různých místech České republiky po předchozí dohodě opakovaně vnikal vloupáním do objektů stavebnin a hotelu, odkud odcizoval finanční hotovost a další věci, poškozoval zařízení těchto objektů, přičemž v jednom případě zůstal čin ve stadiu pokusu, a způsobil tak škodu odcizením ve výši 112 962 Kč a poškozením ve výši 61 523 Kč. Tohoto jednání se dopustil v době, kdy mu byl na několik dní přerušen výkon trestu za obdobnou majetkovou trestnou činnost. S ohledem na níže uvedený obsah dovolání lze přesněji vymezit bod 2. výroku rozsudku o vině, podle něhož obviněný a další dva spoluobvinění v době od 25. 1. 2025 22.00 hod. do 26. 1. 2025 00:36 hod. v obci XY se společně po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat majetkový prospěch dopravili z Prahy osobním automobilem k areálu stavebnin XY Praha s.r.o., na adrese XY čp. XY, XY, došli k oplocení areálu o výšce 200 cm, do kterého donesenými štípacími kleštěmi vyštípali drátěnkové pletivo, vzniklým otvorem v oplocení vnikli do areálu, společně došli k zadní části budovy prodejny, zde společnými silami vytrhli ochrannou kovovou mříž na okně, následně vypáčili jedno křídlo plastového okna, oknem vnikli P. M. a R. W. dovnitř prodejny, mezitím L. K. šel pro vozidlo, poškodili zde část systému zabezpečovacího zařízení, prostor prohledali, poškodili dvě kasy na peníze a odcizili finanční hotovost v celkové výši nejméně 44.572 Kč, a následně společně odjeli vozidlem zpět do Prahy, přičemž tímto jednáním společnosti XY Praha s.r.o. způsobili škodu ve výši nejméně 44.572 Kč na odcizené finanční hotovosti a škodu ve výši nejméně 16.850 Kč na poškozeném zdivu, mřížích, plotě, čidle a 2 pokladnách.

2. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí několika specifikovaných věcí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému s dalšími spoluobviněnými uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozeným společnostem XY Praha s.r.o. ve výši 20 072 Kč a XY XY s.r.o. ve výši 87 613 Kč, zatímco se zbývajícími nároky byli tito poškození a další poškození s celými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Odvolání obviněného P. M. a jeho se rovněž týkající odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 5. 2026, sp. zn. 11 To 40/2026, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Uvedl, že soudy při posouzení skutku pod bodem 2. vycházely z rozporných důkazů o výši odcizené hotovosti. On i spoluobviněný L. K. po celou dobu řízení tvrdili, že odcizili pouze 13 500 Kč. K tomu předložil fotografii odcizených peněz. Současně poukázal na výpovědi zástupců poškozené společnosti XY Praha s.r.o., kteří nebyli schopni uvést skutečnou výši hotovosti v pokladně a připouštěli, že se v ní zpravidla nacházely nižší částky. Zpochybnil závěr odvolacího soudu, podle něhož je výpis z pokladní knihy spolehlivým, resp. „nezfalšovatelným“ důkazem, a namítl, že soud k takovému závěru neprovedl žádné dokazování. Závěry odvolacího soudu jsou podle něj nelogické, vzájemně rozporné a neodpovídají ostatním provedeným důkazům. Obviněný poukázal na rozpory ve výpovědích svědků R. V. a L. V. ohledně existence trezoru v provozovně poškozené společnosti a připomněl výpověď svědkyně L. W., podle níž se v pokoji obviněného nacházela hotovost podstatně nižší, než je mu odcizením kladeno za vinu. Za této důkazní situace měly soudy postupovat podle zásady in dubio pro reo. Podle jeho názoru měla být škoda posouzena jako nižší přibližně o 30 000 Kč, což by vedlo k mírnější právní kvalifikaci. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky nejsou důvodné. Zdůraznil, že soudy se otázkou výše odcizené hotovosti podrobně zabývaly a své závěry založily na provedených důkazech, zejména na výpisu z pokladní knihy poškozené společnosti, přičemž se vypořádaly i s obhajobou obviněného a jeho námitkami vůči věrohodnosti poškozených. Námitka porušení zásady in dubio pro reo směřuje do oblasti skutkových zjištění a není způsobilá založit důvodnost dovolání. Dovolání je založeno převážně na opakování argumentace uplatněné již v řízení před soudy obou stupňů, s níž se soudy správně vypořádaly. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

6. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.

7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

10. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uvodit, že nesprávná realizace důkazního řízení může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).

11. V řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené). Podle něj „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Přitom, jak již plyne z výše uvedeného, skutkové námitky obviněného stran skutkových zjištění soudů nejsou formulovány způsobem, jenž je vyžadován pro doložení naplnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu, neboť zjevný rozpor neosvědčují a jsou tak pouhou pokračující polemikou obviněného se závěry učiněnými soudy nižších stupňů.

12. V posuzované věci obviněný existenci žádné z uvedených vad důkazního řízení netvrdí a z obsahu jeho dovolání ani žádná nevyplývá. Nenamítá, že by soudy opomenuly provedení podstatného důkazu, že by svá skutková zjištění opřely o procesně nepoužitelný důkaz ani že by mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry existoval extrémní rozpor. Jeho výhrady jsou založeny výlučně na nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily důkazy vztahující se k výši odcizené hotovosti ve skutku pod bodem 2. Obviněný prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle níž odcizil pouze 13 500 Kč, nikoli 44 572 Kč, a domáhá se toho, aby větší váha byla přikládána jeho obhajobě, (jím pořízené) fotografii odcizených peněz a některým svědeckým výpovědím. Současně zpochybňuje věrohodnost a průkaznost výpisu z pokladní knihy poškozené společnosti, z něhož soudy při stanovení výše škody vycházely. Domáhá se aplikace zásady in dubio pro reo, byť soud prvního stupně po zhodnocení provedeného dokazování zjevně žádné pochybnosti o výši škody v tomto případě neměl. Odvolací soud pak podrobně vysvětlil, proč považoval údaje zachycené v pokladní knize za spolehlivý a objektivizující podklad pro určení výše škody a proč obhajobě obviněného v tomto směru nepřisvědčil. Dovolání proti těmto hodnotícím úvahám pouze opakuje argumentaci uplatněnou již v předchozích stadiích řízení.

13. Je vhodné připomenout, že také porušení zásady in dubio pro reo se v dovolacím řízení zkoumá v mezích výše citovaného dovolacího důvodu. Nad rámec dovolacího přezkumu lze dodat, že v posuzované věci soudy o skutkových zjištěních pochybnosti neměly. Napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. I podle názoru Ústavního soudu samotná polemika se skutkovými závěry učiněnými soudy v dovoláním napadených rozhodnutích nemůže být podkladem pro procesní postup dovolacího soudu spočívající v jejich zrušení (viz např. usnesení ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 104/25: „Stěžovatel v dovolání polemizoval se zjištěními soudů nižších instancí, avšak takové námitky nemohou být samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu.“).

14. Dovolací námitky obviněného tedy pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možno podřadit.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se ve své první alternativě vztahuje k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti jednomu z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takové rozhodnutí. Druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu je pak naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

16. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, která však nemohla být naplněna za situace, kdy se svými námitkami minul s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

17. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než uvedeného v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 9. 2026

Mgr. Pavel Göth předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací