Plný text
7 Tdo 811/2026-440
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 9. 2026 o dovolání obviněného M. S. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, sp. zn. 11 To 87/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 87/2025 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 1. 2026, č. j. 1 T 87/2025-364, byl obviněný M. S. uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 16 měsíců, podle § 73 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – kung-fu meče. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. N. odkázán se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek dále obsahuje výrok, jímž byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. (tj. že nebylo prokázáno, že se stal skutek) zproštěn obžaloby ohledně čtyř dílčích útoků spočívajících v řízení motorového vozidla přes uložený zákaz. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání v podstatě tím, že ačkoliv si byl vědom, že mu rozhodnutím Městského úřadu Mělník ze dne 2. 5. 2024, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2024, byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na 18 měsíců, který dosud nevykonal, na blíže specifikovaných místech v XY dne 8. 11. 2024 řídil osobní motorové vozidlo Škoda Fabia a dne 23. 12. 2024 řídil osobní motorové vozidlo Dacia Dokker (viz bod 1 výroku o vině). 3. Přečin nebezpečného vyhrožování obviněný spáchal tím, že dne 26. 12. 2024 v době od 21:20 do 21:28 hodin na ulici XY v XY na chodbě domu před bytem poté, co jej přišli sousedé upozornit na hlasitou hudbu vycházející z daného bytu, otevřel dveře do chodby a v ruce držel cvičný kung-fu meč s délkou čepele 81 cm, se kterým provedl několik pohybů směrem k sousedům A. N. a L. H. se slovy "tak pojďte", takže jmenovaní museli ustoupit, aby je mečem nezranil, a poté byl za pomoci souseda Z. Z. odzbrojen. Tímto jednáním vyvolal nejméně u poškozeného A. N. strach o zdraví.
4. Odvolání obviněného podané proti výrokům o vině a trestu bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. 11 To 87/2026-400, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 5. Obviněný podal dovolání proti zamítavému výroku usnesení odvolacího soudu, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu skutku, který byl soudy kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, namítl, že datum na doručence mařeného rozhodnutí nebylo podle něj čitelné, a zpochybnil tak závěr soudů, že rozhodnutí Městského úřadu Mělník bylo v době skutku pravomocné. Opakovaně vyjádřil přesvědčení o nevěrohodnosti vyslechnutých svědků, a to pro jejich silně negativní vztah k obviněnému. K jeho jízdě dne 8. 11. 2024 uvedl, že fotografie na č. l. 245 není průkazná, není z ní totiž poznat, že je na fotografii zachycen právě obviněný. Kromě toho tuto fotografii nebylo možné použít jako důkaz před soudem, jelikož byla pořízena bez souvislosti s jakýmkoli přestupkovým či trestním řízením a byla opatřena bez soudního rozhodnutí či zákonného zmocnění. Konstatoval, že nebylo prokázáno, že by si s ohledem na svou „nesvéprávnost“ a psychický stav byl vědom existence zákazu řízení a že by byl schopen vůbec porozumět významu takového rozhodnutí. Z žádného důkazu podle něj rovněž nevyplynulo ani to, že by se s tímto rozhodnutím seznámil. 6. Ohledně skutku posouzeného jako přečin nebezpečného vyhrožování napadl obviněný hodnocení provedených důkazů soudy (zejména výpovědí svědků), v důsledku čehož měla být učiněna nesprávná skutková zjištění. Nebylo podle něj zjištěno, jakým způsobem měl meč držet, zda byl meč v pochvě či nikoli a z čeho vlastně měli poškození cítit nebezpečí a strach. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu nebezpečného vyhrožování. Jeho slova „tak pojďte“ nebyly výhrůžkou, ale obranným zvoláním, nešlo tedy o výhrůžku usmrcením či těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou. Z provedených důkazů podle něj vyplynulo, že se obával o bezpečnost svou a svého otce, jednal v nutné obraně ve smyslu § 29 tr. zákoníku, jelikož odvracel na ně směřovaný útok. Kromě toho se jednalo o oprávněné užití zbraně podle § 31 tr. zákoníku, neboť obviněný je jako držitel osvědčení pro výkon profese „security“ oprávněn k jejímu užití. S poukazem na své omezení ve svéprávnosti a psychický stav dal ke zvážení, zda nebylo možné shledat splnění podmínek podle § 18 odst. 4 tr. zákoníku, tedy že jednal ve skutkovém omylu o okolnostech vylučujících protiprávnost, případně v právním omylu podle § 19 tr. zákoníku. 7. Pokud jde o posouzení jeho duševního stavu, namítl, že ke znaleckému posudku MUDr. J. Š. nelze přihlížet, neboť byl podán v době, kdy ještě ani nebyl obviněn a poučen o svých právech. Znalec své závěry opíral především o úřední záznamy opatřené před sdělením obvinění. Návrhu obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku nebylo vyhověno. Obviněný nesouhlasil se závěry znaleckého posudku stran toho, zda si uvědomoval protiprávnost svého jednání, zda měl zachované ovládací schopnosti, zda jednal po odeznění prvotní impulzivity či nikoli a zda byl v době spáchání druhého ze skutků příčetný. Odkázal na znalecké posudky MUDr. Jana Flídra a MUDr. G. L., ve kterých se znalci vyjadřovali k zachování jeho schopností rozpoznávacích a ovládacích velmi odlišným způsobem. 8. Nesouhlasil ani s uloženými tresty, které ve svém souhrnu považoval za nepřiměřeně přísné, přičemž poukázal na to, že nikdy nebyl soudně trestán. Kromě toho neshledal žádný důvod pro uložení trestu „zákazu řízení motorových vozidel“, když svým jednáním nezpůsobil žádnou dopravní nehodu.
9. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu v Mělníku věc znovu projednat a rozhodnout. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že veškeré výhrady dovolatele jsou jen opakováním jeho dosavadní obhajoby, s níž se soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Námitky ohledně první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou pouhou prezentací vlastního hodnocení důkazů odlišného od toho, které učinily soudy, a nenaplňují tak žádný z dovolacích důvodů. Výhrady podřazené pod druhou a třetí variantu téhož dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné. Podle státního zástupce neexistuje žádný zákonný důvod, pro který by nebylo možné zmiňovanou fotografii využít v trestním řízení jako důkaz, kromě toho to byl jeden z více důkazů usvědčujících obviněného. Obdobně není trestní řízení ani zatíženo vadou opomenutých důkazů, jelikož soudy se požadavkem obhajoby na další znalecké zkoumání zabývaly a odůvodnily, proč mu nevyhověly. 11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že podstatná část dovolání byla vystavěna na vlastním hodnocení důkazů a na odlišných skutkových zjištěních, takové námitky nelze pod dovolací důvod podřadit. To se týká tvrzení o nutné obraně (obviněný opomenul, že v době útoku svědci již odcházeli) i otázky příčetnosti, kterou dovolatel vybudoval na nesouhlasu se závěry znaleckého zkoumání. S ohledem na plnou příčetnost a skutková zjištění soudů je vyloučené, že by se obviněný mohl – byť mylně – domnívat, že jsou splněny podmínky nutné obrany, resp. že je proti němu veden útok. Nelze tak uvažovat ani o jednání ve skutkovém či právním omylu. Za podřaditelnou pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce označil námitku oprávněného užití zbraně a námitku, že jednání nebylo způsobilé vyvolat důvodnou obavu a že z něj nelze dovodit pohrůžku usmrcením, těžkou újmou na zdraví či jinou těžkou újmou. Obě námitky však podle státního zástupce postrádají opodstatnění. Jednání obviněného nepochybně bylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu a také ji u poškozeného vzbudilo. Pokud jde o oprávněné užití zbraně, to dopadá na případy, kdy někdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem, jako je např. zákon o Policii České republiky apod. V případě dovolatele o aplikaci této okolnosti vylučující protiprávnost v žádném případě uvažovat nelze. 12. V závěru státní zástupce konstatoval, že námitka založená na údajné nepřiměřenosti trestu relevantně uplatněna být nemůže, navíc s ohledem na postoj obviněného a spáchání více trestných činů lze uložené tresty považovat za spíše mírné. S ohledem na výše uvedené nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 15. Obviněný ve vztahu k prvnímu skutku popřel skutková zjištění, že dne 8. 11. 2024 vozidlo řídil, že mařené rozhodnutí Městského úřadu Mělník označené ve výroku o vině nabylo právní moci dne 16. 5. 2024, a zpochybnil i to, že se s rozhodnutím vůbec kdy seznámil. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním neuvedl, se kterými provedenými důkazy by měla být v rozporu a v čem konkrétně by měl takový rozpor spočívat. Uplatněnými námitkami jen vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu postavil své vlastní hodnocení, z něhož pak vyvozoval vlastní skutkové závěry. Taková argumentace se zcela míjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Stejný závěr platí i ohledně námitek ke skutku pod bodem 2 výroku o vině, v rámci kterých předkládal soudu vlastní skutkovou verzi, že se meč v době útoku možná nacházel v pochvě, a kterými se podrobně vyjadřoval k závěrům znalce MUDr. J. Š., jehož znalecký posudek vzaly soudy jako podklad pro svá skutková zjištění. K tomu je opět nutno uvést, že taková argumentace spočívající v pouhém nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. 16. K tvrzení obviněného, že to nebyl on, kdo dne 8. 11. 2024 předmětné vozidlo řídil, a že svědci (výslovně jmenoval své sousedy) nejsou věrohodní, lze jen ve stručnosti dodat, že toto skutkové zjištění založily soudy nikoli na výpovědích uvedených svědků, nýbrž na svědecké výpovědi M. H., příslušníka policie České republiky, který obviněného na fotografii (z analytického systému vozidel kontrolovaných na silnici) poznal a jehož výpověď byla doplněna úředním záznamem o vyhodnocení zjištěných průjezdů a zmiňovanou fotografií. Pokud obviněný s poukazem na údajně nečitelné datum na doručence odmítl skutkové zjištění, že mařené rozhodnutí Městského úřadu Mělník nabylo právní moci dne 16. 5. 2024, a zpochybnil, že se s ním vůbec kdy seznámil, je taková námitka zcela bezpředmětná. Takové tvrzení založené na jeho vlastním hodnocení důkazu neodpovídá realitě, neboť ze spisu je patrné, že datum na doručence je sice hůře čitelné, nicméně lze z něj skutečně vyčíst jako den doručení 7. 5. 2024, takže o nabytí právní moci rozhodnutí dne 16. 5. 2024 nemohlo být pochyb. Kromě toho skutečnost, že obviněný o zákazu řízení věděl, měl soud za prokázané z výpovědi jeho otce, který potvrdil, že obviněný věděl, že vozidlo nesmí řídit, o jeho zákazu řízení spolu hovořili. 17. Stejně tak je nutné odmítnout tu část dovolání, která se týkala nesouhlasu obviněného se závěry znaleckého posudku (a jeho dodatku) z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce MUDr. J. Š.. Obviněný se podrobně vyjadřoval k jednotlivým závěrům znaleckého zkoumání a na základě vlastní interpretace tohoto důkazu dovozoval buď závěry zcela opačné, případně tvrdil, že některá zjištění nebyla postavena na jisto (například závěr o zachování rozpoznávací a ovládací schopnosti) a dezinterpretoval tak obsah samotného písemného posudku či výslechu znalce učiněného před soudem. Jak bylo řečeno výše, takové námitky nejsou dovolacím důvodem. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odstavec 14 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mělníku, v němž se soud přesvědčivými závěry znalce obsáhle zabýval. Uvedená námitka (kromě toho, že není dovolacím důvodem) zjevně není opřena o relevantní skutečnosti a soudy nijak nepochybily, pokud ze zmiňovaného znaleckého posudku vycházely. 18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě námitky obviněného nenaplňují. 19. Pokud jde o druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (procesně nepoužitelný důkaz), k té bylo možné vztáhnout dvě výhrady dovolatele týkající se výpisu z Centrální automatické kontroly vozidel (dále jen „CAKV“) a fotografie při ní pořízené a znaleckého posudku MUDr. J. Š.. Obě však postrádají jakoukoli opodstatněnost. Jednak samotná okolnost, že výpis z CAKV a fotografie byly pořízeny bez souvislosti s probíhajícím trestním řízením (či jiným řízením), z nich procesně nepoužitelný důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nečiní. Pokud neexistují další závažné vady, jako například obcházení pravidel při jejich pořízení, k zásahu do základních práv osob při jejich zpracování apod., což dovolatel ani netvrdí, jedná se o důkazy v trestním řízení použitelné (srov. ustanovení § 89 odst. 2 tr. ř., že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění trestní věci). Není ani pravdou, že by postup (opatření důkazu policií) byl bez jakéhokoli zákonného zmocnění. CAKV lze obecně opřít o § 62 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Následné vyhledání, vyhodnocení a předání údajů je zpracováním, které je upraveno § 60 a § 79 téhož zákona. Z námitky dovolatele nevyplývá, že by mělo dojít k jakémukoli porušení citovaných ustanovení. 20. Stejně tak se u znaleckého posudku MUDr. J. Š. nejedná o procesně nepoužitelný důkaz ve výše uvedeném smyslu z důvodu, že byl vypracován a obviněný byl znalcem vyšetřován v době, kdy ještě ani nebylo zahájeno trestní stíhání. Nejvyšší soud se k této otázce v minulosti opakovaně vyslovil s tím, že není ani vyžadováno, aby šlo o úkon neodkladný či neopakovatelný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 5 Tdo 120/2024, ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 3 Tdo 817/2023). Stejně tak znalec přibraný ve fázi prověřování může vycházet i z podkladů získaných v této fázi, obhajoba musí mít následně možnost klást otázky, což bylo v tomto případě rovněž dodrženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 4 Tdo 99/2023). Nebylo ani pravdou, že by znalec své závěry založil především na úředních záznamech z přípravného řízení. Z obsahu písemně podaného znaleckého posudku je zřejmé, že měl kromě policejního spisu k dispozici obsáhlou lékařskou dokumentaci obviněného včetně znaleckých posudků, jež byly na obviněného podávány v minulosti, a znalec byl následně seznámen i s výslechem svědků (ohledně jednání pod bodem 2 výroku o vině). 21. Námitky dovolatele jsou z pohledu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné.
22. Pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (opomenuté důkazy) lze podřadit námitku, že soudy odmítly doplnit dokazování novým znaleckým posudkem o duševním stavu obviněného, jak navrhovala obhajoba. Ani této námitce však nelze přiznat žádné opodstatnění. Tento návrh vzal soud prvního stupně v potaz a dostatečně se k němu vyjádřil v odst. 35 odůvodnění svého rozsudku, načež odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil (viz odst. 9 odůvodnění napadeného usnesení), nelze tak hovořit o důkazu opomenutém ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
23. Shrnuto, námitky obviněného z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z části nespadají pod uplatněný dovolací důvod a z části jsou zjevně neopodstatněné.
24. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 25. Pod výše uvedený dovolací důvod bylo možné podřadit námitku dovolatele, že vzhledem ke svému psychickému stavu (údajné nesvéprávnosti) nebyl schopen porozumět významu mařeného rozhodnutí (viz jednání pod bodem 1 výroku o vině). Taková výhrada směřuje k posouzení příčetnosti, tedy k hmotněprávním předpokladům trestní odpovědnosti za úmyslný přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je však zjevně neopodstatněná.
26. Na úvod je nutno upřesnit, že pokud obviněný zpochybňoval skutkové zjištění, že by si byl vůbec vědom existence mařeného rozhodnutí a v něm uloženého zákazu řízení, jedná se o skutkovou námitku, jejíž opodstatněnost byla provedenými důkazy vyvrácena. Dále Nejvyšší soud připomíná, že obviněný byl v minulosti omezen ve svéprávnosti, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 10. 2025, č. j. 42 P 10/2020-361, kterým bylo dosavadní omezení prodlouženo. V době obou skutků tedy jeho omezení ve svéprávnosti trvalo. Nicméně obviněný v této námitce nepřímo zaměňuje své omezení ve svéprávnosti s nepříčetností. Omezení svéprávnosti však automaticky neznamená nepříčetnost ani vyloučení trestní odpovědnosti, rozhodný je duševní stav v době činu. 27. Nepříčetnost podle § 26 tr. zákoníku vyžaduje, aby pachatel v době spáchání konkrétního činu nemohl pro duševní poruchu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Při podstatném snížení (nikoli vymizení) těchto schopností nebo některé z nich jde o zmenšenou příčetnost (§ 27 tr. zákoníku).
28. Okresní soud v Mělníku dospěl k závěru, že obviněný byl v době spáchání obou skutků plně příčetný a že je tudíž trestně odpovědný. Tento závěr učinil na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který se podrobně věnoval posouzení duševního stavu obviněného v době činu. Přitom se znalec seznámil i se znaleckými posudky o duševním stavu obviněného vypracovanými v řízení o omezení jeho svéprávnosti, vzal v úvahu tehdejší zdravotní dokumentaci obviněného a osobně jej vyšetřil. Lze proto soudit, že pro podání znaleckého posudku měl dostatečný podklad. Posudek znalce vyzněl v závěr, že obviněný trpí poruchou autistického spektra, tzv. Aspergerovým syndromem, s přidruženými příznaky ADHD, a splňuje diagnostická kritéria pro konstatování smíšené poruchy osobnosti. Znalec ve vztahu ke každému skutku zvlášť posoudil zachování ovládacích i rozpoznávacích schopností obviněného. Ve vztahu k jednání pod bodem 1 (řízení vozidel) uzavřel, že jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti byly plně zachovalé a ve vztahu k jednání pod bodem 2 (vyhrožování sousedům mečem) byly rozpoznávací schopnosti obviněného snížené vlivem snížené intelektové kapacity, ale pouze mírně, a ovládací schopnosti byly zachovalé. Ve vztahu k řízení vozidel znalec výslovně uvedl, že navzdory jeho psychické výbavě si byl obviněný vědom pravidel a zákonných norem a důsledků jejich překročení, byl si vědom zákazu řízení, v době řízení byl jednoznačně schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání i jeho možné právní důsledky. Znalec se vyjádřil i ke znaleckým posudkům vypracovaným na obviněného v minulosti (v roce 2019 a 2022) a logickým způsobem vysvětlil, proč se v některých ohledech od jejich závěrů odchýlil, resp. proč nejsou pro tento případ použitelné. Znalecký posudek o duševním zdraví obviněného byl v řízení o omezení svéprávnosti vypracován za jiným účelem a podle jiných hledisek, než jak tomu je při posuzování příčetnosti coby podmínky trestní odpovědnosti.
29. Námitka dovolatele týkající se posouzení jeho příčetnosti je zjevně neopodstatněná. 30. Tvrzení dovolatele, že v případě jednání pod bodem 2 výroku o vině nebyl naplněn znak výhrůžky usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, směřuje do dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen zdánlivě, jelikož obviněný tuto námitku odůvodnil poukazem na vlastní interpretaci skutkového děje, tj. že se nejednalo o výhrůžku, nýbrž obranný postoj vůči sousedům, kteří na něj útočili. K této opakované výhradě se však již dostatečně vyjádřil soud prvního stupně v odstavci 37 odůvodnění rozsudku. Zdůraznil, že obviněnému žádné – byť domnělé – nebezpečí nehrozilo, obviněný prokazatelně věděl, proč na něj sousedé bouchají, i to, že se rozhodli nakonec své úsilí vzdát a ode dveří jeho bytu odcházejí. V žádném případě tak nemohly být dány okolnosti vylučující protiprávnost jeho následného chování, konkrétně podmínky nutné obrany podle § 29 tr. zákoníku, a ani se nemohl mylně domnívat, že takové podmínky existují (viz § 18 odst. 4 tr. zákoníku). 31. Tyto námitky tak jsou čistě skutkové povahy, vystavěné na vlastní skutkové verzi obviněného a jako takové nenaplňují žádný dovolací důvod. 32. Zcela nepřípadný byl odkaz dovolatele na ustanovení § 32 tr. zákoníku, které upravuje jednu z okolností vylučujících protiprávnost, konkrétně oprávněné použití zbraně. Podle tohoto ustanovení trestný čin nespáchá ten, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. Nicméně oprávněné použití zbraně předpokládá konkrétní zmocnění ve zvláštním právním předpisu; samotné legální držení zbraně ani držení osvědčení pro výkon profese security, na které dovolatel odkazoval (bylo myšleno nejspíše osvědčení o profesní kvalifikaci pracovníka bezpečností služby), takové zmocnění nezakládají. Dovolatel navíc mečem bezdůvodně ohrožoval sousedy na společné chodbě jejich domu, tedy nepoužil zbraň při výkonu zákonem svěřené pravomoci. 33. Námitka dovolatele týkající se vyloučení protiprávnosti jeho jednání je zjevně neopodstatněná. 34. K tvrzení obviněného ohledně existence právního omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku se nelze blíže vyjádřit, protože obviněný tuto námitku nijak nerozvedl. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud není oprávněn dotvářet dovolací argumentaci za obviněného, lze jen stručně konstatovat, že žádný právní omyl na straně obviněného nebyl dán. Jak bylo výše rozvedeno, obviněný v obou případech věděl, že jeho jednání je v rozporu se zákonem. 35. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.) nebylo možné podřadit námitky obviněného týkající se uložení údajně nepřiměřeně přísných trestů. Jak bylo v minulosti již mnohokráte judikováno, námitky nepřiměřenosti trestu a vyhodnocení kritérií pro jeho vyměření neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Nejvyšší soud dodává, že uložený úhrnný trest odnětí svobody, trest propadnutí věci a trest zákazu činnosti s ohledem na všechny skutečnosti nejsou v příkrém rozporu s povahou a závažností trestných činů a s dalšími relevantními hledisky. Nejde o případ, že by uložené tresty (nebo některý z nich) byly neslučitelné s ústavním principem proporcionality trestní represe. Aniž by tedy byl Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat výroky o konkrétních uložených trestech z pozice jakéhosi dalšího odvolacího soudu, konstatuje, že jednotlivé výroky o trestech uvedeným ústavním deficitem netrpí, jsou naopak správné a řádně odůvodněné.
36. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak námitky obviněného zčásti nespadají pod uplatněný dovolací důvod a zčásti jsou zjevně neopodstatněné.
37. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 38. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z uvedené vázanosti uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod vyplývá, že pokud bylo dovolání v případě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. zčásti podané z jiných než zákonných dovolacích důvodů a zčásti byly námitky zjevně neopodstatněné, platí to samé i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 39. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2026
JUDr. Josef Mazák předseda senátu