Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Nejvyšší soud

Celkem 161 000+ rozhodnutí

Pokročilé filtry

napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)

A = Sbírka SoR (zásadní), E = rutinní

Zobrazeno 42801-42850 z 161 889

Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019

Zatímco v případě vydání osoby do cizího státu (§ 87 a násl. z. m. j. s.) se vyžaduje ověření, že trestní stíhání ve vyžadujícím státě se opírá o určitý soubor důkazů, jimiž je podezření ze spáchání trestného činu rozumným způsobem odůvodněno (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 1354/13), právní pomoc států Evropské unie založená na rámcovém rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 13. 6. 2002, č. 2002/584/SVV, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, vychází z předpokladu, že mechanismus evropského zatýkacího rozkazu (§ 202 a násl. z. m. j. s. ) je založen na vysoké úrovni důvěry mezi členskými státy a jeho provádění lze pozastavit zpravidla jen v případě závažného a trvajícího porušování zásad stanovených v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii některým ze členských států, pokud takové porušování zjistila Rada Evropské unie postupem podle čl. 7 odst. 1 uvedené smlouvy. I v řízení o předání však zůstává nedotčena povinnost státního zástupce v předběžném šetření a soudu při rozhodování o předání prověřit konkrétní námitky předávané osoby, z nichž vyplývá nebezpečí, že předáním do jiného členského státu Evropské unie dojde k porušení jejich základních práv a svobod (viz § 5 odst. 1 z. m. j. s.).

Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019

I. Při posouzení, zda má insolvenční správce majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka pojistit, je omezujícím faktorem ekonomická smysluplnost pojištění a posouzení, zda stav majetkové podstaty dovoluje sjednat pojištění majetku (zda se v majetkové podstatě nacházejí prostředky, z nichž bude možné pojištění platit). II. U zajištěného věřitele jde také o úsudek, zda zaplacené pojistné společně s dalšími náklady spojenými se správou zajištěného majetku nebude přesahovat 4 % výtěžku zpeněžení. III. Překročit náklady spojené se správou zajištění (4 % z výtěžku zpeněžení) lze v případě pojistného za pojištění zajištěného majetku pouze tehdy, pokud insolvenční správce získá souhlas zajištěného věřitele.

Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Rozsudek30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019
Usnesení30. 9. 2019

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací