Nejvyšší soud

5 Tdo 548/2019

30 Cdo 323/2018

20 Cdo 4584/2018

27 Cdo 3252/2018

32 Cdo 551/2019

32 Cdo 554/2019

33 Cdo 4443/2018

7 Tdo 542/2019

6 Tdo 522/2019

25 Cdo 2863/2018

33 Cdo 3774/2017

33 Cdo 3526/2018

33 Cdo 1693/2019

27 Cdo 403/2019

30 Cdo 810/2018

5 Tdo 490/2019

Poškození věřitele § 222 odst. 1 tr. zákoníku I. Pro naplnění skutkové podstaty přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku je rozhodující především existence závazkového právního vztahu mezi dlužníkem a věřitelem (viz rozhodnutí pod č. 17/2009 Sb. rozh. tr.). K uplatnění trestní odpovědnosti za uvedený přečin je proto nezbytné učinit jednoznačný závěr o tom, co bylo právním důvodem vzniku závazkového právního vztahu mezi pachatelem jako dlužníkem a poškozeným jako věřitelem, tedy zda tento právní důvod vyplývá z konkrétní smlouvy nebo dohody (včetně tzv. nepojmenované smlouvy anebo dohody o převzetí dluhu), či z jiných skutečností, pokud mohou mít právní význam pro vznik dluhu u pachatele (např. z toho, že pachatel přistoupil k dluhu jiného). Škoda, Poškození věřitele § 138 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku II. Při řešení otázky, zda byly naplněny znaky přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za situace, kdy je z rozhodných skutkových zjištění zřejmé, že je dlužník v úpadku a není schopen plně uspokojit pohledávky všech svých věřitelů, je třeba ke zjištění výše způsobené škody stanovit jak hodnotu zcizeného majetku dlužníka použitelného (po jeho případném zpeněžení) k uspokojení pohledávek věřitelů, tak i výši všech dluhů dlužníka. Výše škody u každého poškozeného věřitele pak nemůže odpovídat celé nominální hodnotě jeho neuspokojené pohledávky, ale je nutno vycházet z výše odpovídající jen poměrnému a rovnoměrnému uspokojení pohledávek všech věřitelů, není-li zde důvod uspokojovat pohledávky věřitele jinak (např. přednostně, jde-li o zajištěné věřitele). Předběžné otázky § 9 odst. 1 tr. ř. III. I když otázka, zda je pachatel přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku dlužníkem, je předběžnou otázkou, která se týká posouzení viny obviněného a kterou posuzují orgány činné v trestním řízení samostatně (§ 9 odst. 1 tr. ř.), nemůže soud v trestním řízení ignorovat rozhodnutí soudu učiněné v občanském soudním řízení o tom, že nevznikl závazek mezi určitými osobami, jímž se měl obviněný stát dlužníkem (např. na základě notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti). Soud rozhodující v trestním řízení tedy nemůže dospět k opačnému závěru založenému jen na argumentu, že je oprávněn samostatně posoudit tuto otázku jako předběžnou odlišně od soudu v občanskoprávním řízení, není-li z takového závěru zřejmé, na základě jaké skutečnosti se obviněný měl stát dlužníkem věřitele. Dospěje-li soud rozhodující v trestním řízení při řešení předběžné otázky k odlišnému právnímu názoru, než jaký zaujal soud rozhodující o téže otázce v občanském soudním řízení, je povinen tuto odchylku náležitě odůvodnit.

30 Cdo 5256/2017

23 Cdo 1203/2019

30 Cdo 1379/2019

25 Cdo 360/2019

33 Cdo 1015/2019

30 Cdo 1201/2019

6 Tdo 610/2019

23 Cdo 1558/2019

8 Tdo 526/2019

32 Cdo 1494/2019

30 Cdo 359/2019

27 Cdo 420/2019

32 Cdo 1544/2019

5 Tdo 572/2019

28 Cdo 346/2019

21 Cdo 4197/2018

25 Cdo 3981/2018

30 Cdo 302/2019

27 Cdo 162/2019

30 Cdo 1199/2019

30 Cdo 4008/2017

23 Cdo 383/2019

7 Tdo 525/2019

6 Tdo 412/2019

27 Cdo 4410/2018

8 Tz 53/2019

8 Tdo 593/2019

7 Tdo 586/2019

5 Tdo 535/2019

8 Tz 59/2019

24 Cdo 1601/2019

8 Tz 46/2019

Jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle § 100 odst. 2, 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, nemůže soud trestní stíhání zastavit z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., ale trestní stíhání přeruší z důvodu uvedeného v § 173 odst. 1 písm. e) tr. ř.

5 Tdo 980/2018

30 Cdo 6077/2017