1 Ads 66/2026

Plný text

1 Ads 66/2026 - 71
pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: E. Z., zast. JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2026, č. j. 75 Ad 3/2025100,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2026, č. j. 75 Ad 3/2025100, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Tato věc se týká přezkumu rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod. Nejvyšší správní soud (NSS) se v ní zabývá zejména tím, zda krajský soud správně posoudil úplnost a přesvědčivost posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 10. 2024 zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť žalobkyně nebyla shledána invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalovaná vycházela z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v Teplicích ze dne 7. 10. 2024, podle něhož pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 30 %. Za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudek označil chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, zařazený pod kapitolu XIII oddíl E položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška“). Míra poklesu pracovní schopnosti nebyla dále upravena podle § 3 odst. 1 vyhlášky.

[3] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky, které žalovaná zamítla a své rozhodnutí ze dne 31. 10. 2024 potvrdila. IPPZ v řízení o námitkách shledal stejnou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Míru poklesu její pracovní schopnosti stanovil ve výši 20 %. Vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobkyně tuto hodnotu zvýšil podle § 3 odst. 1 vyhlášky na celkových 30 %. Žalovaná proto i v rozhodnutí o námitkách dospěla k závěru, že žalobkyně není invalidní.

[4] Proti rozhodnutí o námitkách se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobu zamítl. Krajský soud vyšel z posudku vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále též „PK MPSV“) a jeho doplnění. Podle posudkové komise činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně také 30 %, avšak na rozdíl od IPZS označila za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oboustrannou gonantrózu podle kapitoly XIII oddílu A položky 1b přílohy k vyhlášce. Krajský soud shledal posudek i jeho doplnění úplnými a přesvědčivými a nepřisvědčil ani ostatním námitkám žalobkyně.

II. Kasační stížnost, vyjádření žalované a replika

[5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu obsáhlou a značně nepřehlednou kasační stížnost. Kasační námitky lze stručně shrnout následovně.

[6] Stěžovatelka především namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil posudek PK MPSV a jeho doplnění jako úplné a přesvědčivé, přestože ani doplnění nevysvětlilo, jak posudková komise zohlednila páteřní postižení, které bylo v řízení o námitkách označeno za rozhodující zdravotní postižení. Krajský soud také nevypřádal všechny žalobní námitky a nepřiměřeně prodlužoval řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku, zejm. v bodech 36 a 39, krajský soud uváděl zkreslené údaje ve prospěch žalované, ale v neprospěch stěžovatelky. Další pochybení krajského soudu spočívá v tom, že odmítl provést důkazy, které stěžovatelka navrhla. Stěžovatelka rovněž namítá systémovou podjatost členů posudkové komise s ohledem na jejich institucionální vazbu k MPSV.

[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelka opakuje svou žalobní argumentaci. Krajský soud přitom řádně vypořádal všechny žalobní body.

[8] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka již jen stručně zopakovala své hlavní kasační námitky.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná v případě, pokud se týká (i) právní otázky, kterou judikatura NSS dosud neřešila nebo neřešila v plném rozsahu, (ii) právní otázky, na niž dosavadní judikatura odpovídá rozdílně, (iii) otázky vyžadující judikaturní odklon, nebo (iv) zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[10] Kasační stížnost je přijatelná i důvodná, neboť krajský soud zásadně pochybil při hodnocení úplnosti a přesvědčivosti posudku PK MPSV.

[11] NSS si je vědom toho, že usnesením ze dne 15. 9. 2026, č. j. 22 Ads 53/2026  25, předložil jeho 22. senát rozšířenému senátu k posouzení mimo jiné otázku, zda přijatelnost jedné kasační námitky bez dalšího zakládá přijatelnost celé kasační stížnosti. V nynější věci však nepovažoval za nezbytné řízení přerušit a vyčkávat, než rozšířený senát tuto otázku zodpoví. Z procesní opatrnosti věcně posoudil všechny kasační námitky, aniž by tím předjímal právní názor rozšířeného senátu na otázku rozsahu přijatelnosti kasační stížnosti.

[12] Před vypořádáním jednotlivých námitek se NSS ještě vyjádří ke struktuře i obsahu kasační stížnosti. Stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, jak vyžaduje § 105 odst. 2 s. ř. s. (resp. stejný advokát stěžovatelku zastupuje již od správního řízení). Od takového zastoupení lze očekávat přehlednou a kvalifikovanou polemiku s důvody napadeného rozsudku. NSS v rozsudku ze dne 28. 3. 2023, č. j. 10 Afs 120/2020  118, bodě 12, uvedl, že kasační stížnost má nabýt podoby, „jaké se od kvalifikovaného advokátního zastoupení dá v normálním případě očekávat“.

[13] Kasační stížnost čítá bezmála 30 stran textu; její obsah se přitom skládá ze změti závěrů krajského soudu, lékařských zpráv a posudkových závěrů. Stěžovatelka tyto citace opakuje na různých místech kasační stížnosti a vkládá mezi ně své dílčí názory a námitky. Kasační argumentace jako celek působí značně nesourodě až chaoticky, což logicky znesnadňuje i soudní přezkum. Z tohoto důvodu se NSS striktně nedrží struktury kasační stížnosti, ale reaguje jen na klíčové argumenty, které stěžovatelka uplatnila.

[14] V reakci na vyjádření žalované NSS dodává, že kasační námitky neshledal nepřípustnými. Vedle opakování skutkových zjištění, které popsal v předchozím bodě, totiž kasační stížnost obsahuje konkrétní výhrady směřující vůči napadenému rozsudku, resp. proti procesnímu postupu krajského soudu. Tyto námitky jsou přípustné.

III. 1 Přezkoumatelnost napadeného rozsudku

[15] Stěžovatelka také namítá, že krajský soud nevypořádal všechny žalobní body. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána tehdy, nelzeli z rozsudku seznat, jak soud posoudil podstatné skutkové a právní otázky; soud však nemusí odpovídat na každý dílčí argument (usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016  123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body 29 a 32, či rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44, č. 689/2005 Sb. NSS). Z napadeného rozsudku je patrné, jak krajský soud reagoval na žalobní námitky a z jakých úvah vyšel při zamítnutí žaloby. Rozsudek krajského soudu je proto jako celek přezkoumatelný.

III. 2 Zohlednění dalších zdravotních postižení při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti

[16] Stěžovatelka činí sporným, zda posudek PK MPSV přesvědčivě odůvodnil výslednou míru poklesu její pracovní schopnosti. Namítá, že posudková komise po označení oboustranné gonartrózy za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nevysvětlila, jak při stanovení této míry zohlednila páteřní postižení (chronický vertebrogenní algický syndrom), které bylo jako rozhodující zdravotní postižení označeno ve správním řízení. Krajský soud podle stěžovatelky pochybil, pokud posudek PK MPSV a jeho doplnění shledal úplnými a přesvědčivými.

[17] Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

[18] Podle § 2 odst. 3 vyhlášky jeli příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

[19] Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

[20] Posouzení zdravotního stavu, míry poklesu pracovní schopnosti a stupně invalidity je odbornou medicínskou otázkou, kterou soud sám věcně neposuzuje. Jeho úkolem je ověřit úplnost, přesvědčivost a odůvodněnost posudku; jeho nedostatky však nemůže nahradit vlastními odbornými úvahami. Pokud krajský soud založí své rozhodnutí na neúplném nebo nepřesvědčivém posudku, může jít o jinou vadu řízení před soudem podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003  54, č. 511/2005 Sb. NSS).

[21] Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, zejména s námitkami posuzované osoby, a své závěry náležitě odůvodnit (rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014  52, body 2122).

[22] Krajský soud si za účelem odborného posouzení zdravotního stavu stěžovatelky vyžádal posudek PK MPSV v Ústí nad Labem. Ta v posudku ze dne 7. 8. 2025 označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky oboustrannou gonartrózu a podřadila ji pod kapitolu XIII oddíl A položku 1b přílohy k vyhlášce. Míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky stanovila ve výši 30 % v rámci zákonného rozpětí 20 až 35 %.

[23] V reakci na vyjádření stěžovatelky krajský soud přípisem založeným na č. l. 66 soudního spisu požádal posudkovou komisi o doplnění, případně změnu posudku. Za nejasné považoval hodnocení přítomnosti radikulopatie. Upozornil také, že PK MPSV označila za rozhodující jiné zdravotní postižení než IPZS v řízení o námitkách, aniž vysvětlila, zda a jak zohlednila dříve rozhodující páteřní postižení. Krajský soud poukázal také na to, že oproti námitkovému řízení nebyla zvýšena míra poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky.

[24] Posudková komise dne 22. 1. 2026 posudek doplnila. Uvedla, že EMG vyšetření ze dne 1. 8. 2025 radikulopatii L5 prokázalo, jednalo se však o lehký reziduální nález bez funkční klinické odezvy při objektivním neurologickém vyšetření. Posudková komise proto setrvala na závěru, že rozhodujícím zdravotním postižením je oboustranná gonartróza s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 %. Páteřní postižení i tentokrát výslovně zařadila pod kapitolu XIII oddíl E položku 1b přílohy k vyhlášce. K tomu, jaký vliv má toto onemocnění na stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, resp. zda shledala důvod aplikovat § 3 vyhlášky, se posudková komise nevyjádřila.

[25] Krajský soud v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku posudek ve znění jeho doplnění označil za úplný, logický a přesvědčivý. Přijal závěr, že pokles pracovní schopnosti stěžovatelky činí 30 %, a proto nedosahuje hranice 35 % nezbytné pro vznik invalidity. Další posudek ani znalecké zkoumání nepovažoval za potřebné.

[26] NSS však závěr krajského soudu o úplnosti a přesvědčivosti posudku ve znění jeho doplnění nepovažuje za správný. Krajský soud výslovně požadoval, aby posudková komise v doplnění posudku vysvětlila, jak se do stanovení míry poklesu pracovní schopnosti promítlo páteřní postižení, které bylo ve správním řízení považováno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, a zda odůvodňuje postup podle § 3 odst. 1 vyhlášky.

[27] Posudková komise určila jako rozhodující zdravotní postižení stěžovatelky oboustrannou gonartrózu, kterou podřadila pod kapitolu XIII oddíl A položku 1b přílohy k vyhlášce, pro niž činí rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti 20 až 35 %. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve výši 30 %. V doplňujícím posudku dále uvedla, že nebyl zjištěn funkčně významný neurologický nález s projevy radikulopatie. Z posudku ani jeho doplnění však není zřejmé, jak se do volby konkrétní hodnoty 30 % promítlo páteřní postižení, které bylo ve správním řízení považováno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky se přitom procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanoví podle rozhodujícího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Posudek proto musí srozumitelně objasnit, jaký funkční význam posudková komise ostatním zdravotním postižením (tím spíš pak zdravotnímu postižení, které bylo ve správním řízení považováno za stěžejní) přisoudila a jak se tato skutečnost promítla do výsledného posudkového závěru.

[28] Krajský soud v bodě 39 napadeného rozsudku sám upozornil, že nepovažoval za objasněné, jak posudková komise zohlednila páteřní postižení dříve považované za rozhodující zdravotní postižení a zda jeho vliv odůvodňoval postup podle § 3 vyhlášky. Následně však posudkové závěry označil za úplné a přesvědčivé, aniž vysvětlil, jak doplnění posudku odstranilo jeho pochybnosti (body 41 a 42). Shoda výsledné míry poklesu pracovní schopnosti v jednotlivých posudcích tyto pochybnosti sama o sobě neodstraňuje. Požadavku úplnosti a přesvědčivosti nevyhovuje posudek, z něhož není zřejmé, jakými úvahami se posudková komise při hodnocení rozhodných okolností řídila (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2026, č. j. 4 Ads 21/2026  19, body 15, 21 a 24).

[29] NSS nepředjímá, zda posudková komise měla stanovit míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 % nebo zvýšit horní hranici podle § 3 vyhlášky. Bez řádného vysvětlení, jak při stanovení výsledné hodnoty 30 % zohlednila především páteřní postižení stěžovatelky (případně vliv dalších zdravotních postižení), však nelze posoudit správnost jejího závěru o míře poklesu pracovní schopnosti. Krajský soud proto nemohl posudek PK MPSV bez dalšího označit za úplný a přesvědčivý. Pokud takto postupoval, zatížil řízení jinou vadou podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., která mohla vést k nezákonnému rozhodnutí ve věci samé. Jeho rozsudek proto nemůže obstát.

III. 3 Délka soudního řízení

[30] Stěžovatelka rovněž tvrdí, že krajský soud řízení nepřiměřeně prodlužoval. Případná nepřiměřená délka řízení před krajským soudem však podle NSS sama o sobě nezakládá nezákonnost rozsudku ani důvod k jeho zrušení; průtahy v řízení lze totiž řešit samostatnými prostředky ochrany (rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2024, č. j. 8 As 55/2024  162, bod 66).

III. 4 Zkreslení údajů v napadeném rozsudku

[31] V další kasační námitce stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že některé skutkové údaje zkreslil v její neprospěch a současně ve prospěch žalované. Konkrétně poukazuje na to, že v bodě 36 napadeného rozsudku označil kapitolu XII namísto kapitoly XIII přílohy k vyhlášce (jako v bodě 40) a na konci téhož bodu opomněl slovo „nemění“. NSS k tomu uvádí, že účastníci mají v řízení rovné postavení (§ 36 odst. 1 s. ř. s.); samotný dílčí nesoulad formulací v napadeném rozsudku však podle něj neznamená, že krajský soud tuto zásadu porušil.

[32] Označení kapitoly XII v bodě 36 je zjevnou písařskou chybou. V tomto bodě krajský soud popsal oboustrannou gonartrózu a stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 30 %, zatímco v bodě 40 tutéž diagnózu správně zařadil pod kapitolu XIII oddíl A položku 1b přílohy k vyhlášce a uvedl stejnou míru poklesu. Z kontextu je rovněž patrné, že na konci bodu 36 chybí slovo „nemění“. Tyto písařské nepřesnosti samy o sobě nedokládají zkreslení skutkového hodnocení či nerovné zacházení s účastníky.

[33] Krajský soud nezkreslil skutkové údaje ve prospěch žalované ani v bodě 39 napadeného rozsudku. V něm pouze popsal své pochybnosti o hodnocení radikulopatie a změně rozhodujícího postižení, na jejíchž základě požádal posudkovou komisi o doplnění posudku. Jak již NSS uvedl v části III. 2, pochybení krajského soudu se týká až hodnocení posudkových závěrů jako úplných a přesvědčivých.

III. 5 Dokazování v řízení před soudem

[34] Podle stěžovatelky krajský soud pochybil tím, že neprovedl navržené důkazy, zejména důkazy lékařskými zprávami. Podle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede; podle § 77 odst. 2 téhož zákona může zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem. Důkazní návrh může soud odmítnout jako nadbytečný, takový postup však musí odůvodnit (rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004  89, č. 618/2005 Sb. NSS).

[35] Krajský soud se s důkazním návrhem stěžovatelky vypořádal v bodě 46 napadeného rozsudku a vysvětlil, proč navržené důkazy neprovedl. Uvedl, že posudková komise měla lékařské zprávy k dispozici a zohlednila je ve svých závěrech. Jejich samostatné provedení proto považoval za nadbytečné; navíc zdůraznil, že sám nedisponuje medicínskými znalostmi. Krajský soud podle NSS v souladu s judikaturou vysvětlil, proč neprovedl navržené důkazy. Tato kasační námitka není důvodná.

III. 6 Nestrannost posudkové komise

[36] Stěžovatelka také namítá podjatost členů posudkové komise, kterou dovozuje z jejich pracovního a institucionálního vztahu k MPSV. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje MPSV zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje posudkové komise jako své orgány. Posudková komise nerozhoduje o nároku na důchod; její posudek je důkazem, který soud hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. a jehož úplnost a přesvědčivost podléhá soudnímu přezkumu. Samotná skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, bez dalších konkrétních okolností nezakládá pochybnosti o její nepodjatosti (rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Ads 121/2017  44, bod 15).

[37] Podjatost člena posudkové komise musí být doložena konkrétními okolnostmi vztahujícími se k projednávané věci nebo ke stěžovatelce (rozsudek ze dne 24. 1. 2022, č. j. 2 Ads 9/2020  22, bod 12). Stěžovatelka žádné takové okolnosti neuvedla, a ani tato námitka proto není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[38] NSS tedy rozsudek krajského soudu podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil z důvodu, jenž popsal v části III. 2 tohoto rozsudku, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Vyžádá si proto doplnění posudku, které objasní, jak posudková komise při stanovení míry poklesu zohlednila onemocnění páteře, které bylo ve správním řízení považováno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, případně i další postižení, a zda je dán důvod aplikovat § 3 odst. 1 vyhlášky.

[39] Krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu