Rozsudek ze dne 9. 9. 2010
Plný text
1 As 23/2009 - 106
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: E. P., zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2008, čj. 45810/2008/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, čj. 7 Ca 84/2008 - 61,
t a k t o :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, čj. 7 Ca 84/2008 - 61 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í městskému soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Vymezení věci
[1] Městský úřad v Benešově vydal dne 29. 10. 2007 rozhodnutí čj. Výst. 16530 1/2/2004/Ba, kterým nařídil žalobkyni odstranit stavbu kůlny na pozemku 257/66 v katastrálním území [k.ú.].
[2] Proti rozhodnutí městského úřadu podala žalobkyně odvolání. Krajský úřad Středočeského kraje (žalovaný) rozhodnutím ze dne 4. 4. 2008, čj. 45810/2008/KUSK odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu u Městského soudu v Praze. Po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč požádala žalobkyně podáním ze dne 30. 5. 2008 městský soud o osvobození od soudních poplatků. V žádosti uvedla, že jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 7189 Kč měsíčně a že nutnost uhradit soudní poplatek by pro ní znamenala velký zásah do její finanční situace, neboť by již nebyla schopna uhradit běžné náklady spojené s bydlením a uspokojováním základních životních potřeb. Soud žalobkyni vyzval, aby vyplnila formulář „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. To žalobkyně učinila dne 20. 9. 2008. V předepsaném formuláři uvedla, že je rozvedená, je starobní důchodkyní a jejím jediným příjmem je důchod, zvýšený od července 2008 na 7659 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu a s tím spojený nájem družstevního bytu v Praze, v němž bydlí. Družstevní podíl dosud splácí. Vlastní dvě rekreační chaty, z nichž jednu hodlá převést na syna. V části formuláře označené jako „X. Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození: (výdělkové možnosti žadatele, nepříznivý zdravotní stav, déletrvající nemoc v rodině, apod.)“ uvedla: „Letos jsem prodělala těžkou operaci (odejmutí ledviny), která mi pravděpodobně znemožní si v budoucnu přivydělávat“.
[4] Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl, že žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává. V odůvodnění uvedl, že ačkoli má žalobkyně nízký příjem, nemajetnost nelze vykládat úzce pouze ve smyslu nedostatku finančních prostředků, nýbrž je nutné vycházet z celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vlastní dvě chaty a má družstevní byt, z čehož vyplývá, že její majetkové poměry jsou dobré a nevylučují úhradu soudního poplatku. O majetkových poměrech žalobkyně svědčí i to, že si mohla dovolit nechat se zastupovat advokátem již v řízení před správním orgánem, a to ve věci bagatelní (předmětem sporu je dřevěná kůlna). Zdravotní stav žalobkyně je nerozhodnou skutečností.
[5] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. V ní uvedla, že soud má při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků posuzovat komplexně celkové (majetkové a sociální) poměry účastníka, včetně věku, zdravotního stavu a rodinné situace. Soud nevzal v úvahu především nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky a s tím spojené nutné výdaje. Soud měl zohlednit i to, že žalobkyně žije osaměle a sama musí hradit veškeré náklady na domácnost. Při posouzení celkových poměrů stěžovatelky měl soud dojít k závěru, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků jsou splněny.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II.
Postup soudu
[7] První senát Nejvyššího správního soudu došel při předběžné poradě k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to v rozsudku ze dne 24. 6. 2004, čj. 6 Ads 44/2003 - 63. V citované věci šestý senát rozhodl, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě měl žalobce příjem z částečného invalidního důchodu 4621 Kč měsíčně a další příjem 8200 Kč ročně. Byl vlastníkem garsoniéry, v níž bydlel, a rekreačního domku. Na obou nemovitostech vázlo zástavní právo ve výši celkem 500 000 Kč. Šestý senát uvedl, že ačkoli má žalobce příjem, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, vlastnictví dvou nemovitostí, byť zatížených zástavou, takovýto závěr vylučuje. První senát vyjádřil názor, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků by soud měl vycházet především z příjmů popř. jiných finančních prostředků žalobce; k jinému majetku žalobce, především k nemovitostem, by soud měl přihlížet spíše ve výjimečných případech. Vlastnictví (dvou) nemovitostí by nemělo být bez dalšího překážkou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Věc proto v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil rozšířenému senátu.
[8] Rozšířený senát usnesením ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95, rozhodl, že při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí; to však samo o sobě není překážkou osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění rozšířený senát uvedl, že osvobozování od soudních poplatků na základě žádosti v soudním řízení správním podle § 36 odst. 3 s. ř. s. by se mělo řídit obdobnými kritérii jako v občanském soudním řízení podle § 138 odst. 1 o. s. ř., a to i přesto, že používají odlišné pojmy („prostředky“ vs. „poměry“). Rozšířený senát rovněž aproboval zohlednění skutečností uvedených v „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. Co se týče vlastnictví nemovitostí, rozšířený senát uvedl, že ačkoli je soud má v rámci posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků jistě zohlednit, skutečnost, že účastník nemovitost(i) vlastní, nemůže sama o sobě odůvodnit závěr, že je schopen soudní poplatek uhradit. Soud může nemovitosti zohlednit např. tehdy, pokud účastníku z nich plynou nějaké příjmy (v případě komerčních nemovitostí vlastněných za účelem obchodování s nimi nebo jejich pronájmu) nebo pokud z jejich vlastnictví lze usoudit na neúplnost údajů uvedených účastníkem v „potvrzení“ (pokud účastník musí disponovat finančními prostředky na jejich pořízení či údržbu). Pokud však jde o nemovitosti vlastněné za účelem přiměřeného bydlení či rodinné rekreace, nelze od účastníka spravedlivě žádat, aby prostřednictvím jejich zpeněžení získal prostředky na úhradu soudního poplatku. Rozšířený senát nakonec poukázal i na možnost rozložení splatnosti soudního poplatku v čase tak, aby bylo jeho uhrazení pro účastníka řízení s ohledem na jeho poměry přijatelné, a na možnost přiznat osvobození pouze částečné.
[9] Rozšířený senát věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí prvnímu senátu.
III.
Posouzení věci
[10] Vázán vysloveným závěrem rozšířeného senátu, posoudil první senát věc samu a došel k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatelka namítla nesprávné posouzení právní otázky městským soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to nesprávný výklad a aplikaci § 36 odst. 3 s. ř. s. při posouzení žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků.
[11] Městský soud v napadeném usnesení sám konstatoval, že majetkové poměry ve smyslu příjmovém jsou nepříznivé. Jako důvody, které přesto vylučují osvobození stěžovatelky od soudních poplatků, městský soud uvedl: (i) práva k družstevnímu bytu a vlastnictví rekreačních chat, (ii) skutečnost, že se stěžovatelka nechala zastoupit již ve správním řízení advokátem, přestože předmětem sporu byla věc nízké hodnoty, zatímco (iii) zdravotní stav žalobkyně je pro osvobození od soudního poplatku nerozhodnou okolností.
[12] Jak uvedl ve svém výše uvedeném usnesení rozšířený senát, ačkoli vlastnictví nemovitostí lze jistě při posuzování zohlednit, pokud jde o nemovitosti k bydlení či k rodinné rekreaci, nepostačuje zjištění vlastnictví takových nemovitostí k závěru, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků nejsou dány. V případě stěžovatelky je třeba vyjít z toho, že se jedná o nemovitosti užívané k bydlení resp. k rekreaci členů rodiny stěžovatelky. Práva stěžovatelky k družstevnímu bytu je přitom třeba posuzovat analogicky jako nemovitost k bydlení. V každém případě toto zjištění může být pouze jedním z faktorů, které je třeba při posuzování stěžovatelky vzít v úvahu, nikoli však faktorem rozhodujícím.
[13] Skutečnost, že stěžovatelka se nechala již v řízení před správním orgánem zastoupit, pak nemůže být stěžovatelce nijakým způsobem na újmu. Jde o realizaci základního práva zaručeného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je třeba zdůraznit, že jednotlivec je ve vztahu k orgánu veřejné moci ve znevýhodněném vztahu, neboť orgány veřejné moci disponují kvalifikovanými odborníky, zpravidla specializovanými na konkrétní oblast státní správy. Pokud se jednotlivec brání zásahu do svých práv ze strany orgánu veřejné moci, je zcela namístě, že využije pomoci osoby rovněž kvalifikované, tedy advokáta. Úvaha směřující k tomu, že stěžovatelka si může dovolit nechat se zastoupit advokátem, a proto má i prostředky k uhrazení soudního poplatku, je tedy nesprávná. Zda je hodnota věci, o níž je spor veden, vysoká či nízká, to rovněž nemůže být zohledněno při posuzování podmínek pro osvobození od soudního poplatku. Zákon pouze v § 36 odst. 3 třetí větě s. ř. s. umožňuje zamítnout žádost o osvobození od soudního poplatku, pokud soud dojde k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný. Takovou úvahu ovšem městský soud neučinil.
[14] Za nesprávný považuje Nejvyšší správní soud i názor městského soudu, že zdravotní stav stěžovatelky je okolnost, která nemůže mít žádný vliv na posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. Jak uvedl i rozšířený senát ve svém usnesení v této věci, vyzývá-li soud žadatele k uvedení všech skutečností dle formuláře „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Součástí uvedeného formuláře je pak i výše citovaný bod „X. Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození: (výdělkové možnosti žadatele, nepříznivý zdravotní stav, déletrvající nemoc v rodině, apod.)“. Mezi skutečnostmi uváděnými do formuláře je tedy i údaj o případném nepříznivém zdravotním stavu žadatele. Je totiž zřejmé, že nepříznivý zdravotní stav může mít vliv i na majetkové a výdělkové schopnosti žadatele. Na jedné straně totiž jsou zpravidla se závažnou nemocí spojeny určité výdaje, které je žadatel nucen vynakládat nad rámec uspokojování běžných životních potřeb (léčba, dieta apod.), navíc je třeba zohlednit i to, že nepříznivý zdravotní stav žadateli může vlastní výdělečnou činnost znemožnit. V tomto směru je údaj stěžovatelky uvedený ve formuláři, že v důsledku nedávno prodělaného zákroku (odebrání ledviny) si nemůže přivydělat k důchodu, zcela relevantní a městský soud jej měl při vyhodnocení celkových poměrů stěžovatelky zohlednit (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008 - 34). Městský soud měl zohlednit ostatně i další skutečnosti uvedené ve formuláři, které hovoří ve prospěch osvobození stěžovatelky od soudních poplatků: pokročilý věk stěžovatelky i to, že jako rozvedená žije osaměle a musí sama hradit veškeré náklady spojené s bydlením a dalšími životními potřebami.
[15] Při vyhodnocení celkových poměrů stěžovatelky ze skutečností uvedených ve formuláři pak je zřejmé, že pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků svědčí celá řada okolností: nízký příjem, nepříznivý zdravotní stav, pokročilý věk a to, že jako rozvedená žije v jednočlenné domácnosti a nemůže své náklady na bydlení a uspokojování jiných základních potřeb s nikým sdílet. Proti osvobození stěžovatelky pak hovoří pouze jedna skutečnost, totiž vlastnictví nemovitostí k rodinné rekreaci a k bydlení. Jak bylo uvedeno rozšířeným senátem, samotná tato okolnost nevede k závěru, že u stěžovatelky nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Úvaha městského soudu, že stěžovatelku nelze od soudních poplatků osvobodit i proto, že se nechává v řízení zastoupit advokátem, je rovněž nesprávná. Jak bylo výše odůvodněno, nelze skutečnost, že se žadatel nechává zastoupit advokátem, přičítat při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků k tíži žadatele.
[16] Z uvedeného jasně vyplývá, že závěr městského soudu o tom, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je nesprávný. Proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud rovněž rozhodne o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
Usnesení ze dne 24. 8. 2010
Plný text
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95)
Věc: E. P. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o odstranění stavby, o kasační stížnosti žalobkyně.USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. M. M., JUDr. K. Š., JUDr. M. T. a JUDr. J. V. v právní věci žalobkyně: E. P.,zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2008, č. j. 45810/2008/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, č. j. 7 Ca 84/2008 - 61, takto:I.Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí; to však samo o sobě není překážkou osvobození od soudních poplatků.
II.Věc se vracík projednání a rozhodnutí prvnímu senátu.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení městského soudu, jímž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2008. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu nařizující odstranění stavby kůlny na pozemku parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.].
2. Stěžovatelka po výzvě soudu k úhradě soudního poplatku požádala o osvobození od soudních poplatků. V zaslaném formuláři uvedla, že je rozvedená, je starobní důchodkyní a jejím jediným příjmem je důchod ve výši 7659 Kč měsíčně, což doložila kopií výměru. Dále uvedla, že má družstevní byt, který splácí, a vlastní dvě rekreační chaty, z nichž jedna bude převedena na syna. Konečně uvedla, že její zdravotní stav je špatný, musela se nedávno podrobit závažné operaci a je zcela vyloučeno, aby si k důchodu přivydělávala.
3. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že nemajetnost ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též "s. ř. s.“) nelze vykládat úzce ve smyslu nedostatku finančních prostředků, nýbrž je nutné vycházet z celkových majetkových poměrů žadatele. Tyto poměry jsou u žalobkyně dobré, neboť vlastní dvě chaty a družstevní byt, což nevylučuje úhradu soudního poplatku. Soud jí neklade k tíži zamýšlený majetkový převod v rámci rodiny, ovšem na druhé straně se nelze domáhat dobrodiní státu. O dobrých majetkových poměrech žalobkyně svědčí i to, že si mohla dovolit nechat se ve správním řízení zastupovat advokátem. Soud vážil i hodnotu předmětu sporu (dřevěná kůlna), kvůli níž nesla náklady svědčící o její schopnosti nést i náklady soudního poplatku. Připomněl i úhradu nákladů v případě úspěchu ve sporu a z toho plynoucí dočasnost výdaje spojeného s úhradou soudního poplatku. Zdravotní stav žalobkyně označil za nerozhodnou skutečnost.
4. Stěžovatelka v kasační stížnosti opřené o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. zejména namítá, že účelem procesního institutu osvobození od soudních poplatků je ochrana účastníka nacházejícího se v tíživých poměrech před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona. Podle jejího názoru měl soud zkoumat celkové (sociální a materiální) poměry. V jejím případě nepřihlédl k nutným výdajům spojeným s jejím nepříznivým zdravotním stavem vyžadujícím zvýšené náklady a ani k tomu, že žije sama a tudíž všechny výdaje musí uhrazovat jen ze svého důchodu. Nepřiznání osvobození od soudních poplatků považuje za narušující její rovné postavení v řízení před soudem a ve svých důsledcích omezující přístup k soudu.
II.
Důvody předložení věci rozšířenému senátu
II.1. Vymezení rozporné judikatury Nejvyššího správního soudu
5. První senát Nejvyššího správního soudu dospěl při předběžné poradě k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zejména v rozsudku ze dne 24. 6. 2004, č. j. 6 Ads 44/2003 - 63. Šestý senát akceptoval názor krajského soudu, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť má příjem z částečného invalidního důchodu 4621 Kč měsíčně a další příjem 8200 Kč ročně. Dále vlastní garsoniéru, v níž bydlí, a rekreační domek. Na obou nemovitostech vázlo zástavní právo ve výši celkem 500 000 Kč. Šestý senát uvedl, že ačkoli má žalobce příjem, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, vlastnictví dvou nemovitostí, byť zatížených zástavou, takovýto závěr vylučuje.
6. Nejvyšší správní soud se otázkou osvobození od soudních poplatků u navrhovatelů, kteří vlastní nemovitosti, zabýval i v dalších rozhodnutích. V rozsudku ze dne 30. 5. 2008, č. j. 7 As 35/2007 - 122, sedmý senát odmítl argumentaci stěžovatele, že pojem "dostatečné prostředky“ uvedený v § 36 odst. 3 s. ř. s. je třeba vykládat ve smyslu finanční prostředky. Naopak dle sedmého senátu jde o jakékoli majetkové hodnoty včetně nemovitostí. Na základě tohoto výkladu dospěl sedmý senát k závěru, že stěžovatel nemůže být osvobozen od soudních poplatků, neboť vlastní chatu (byť v nevypořádaném společném jmění manželů a exekučně postiženou), osobní automobil a má práva k družstevnímu bytu.
7. Naopak usnesením ze dne 13. 10. 2008, č. j. 4 As 49/2008 - 177, čtvrtý senát osvobodil od soudních poplatků žalobce, ačkoli bylo zjištěno, že vlastní rodinný dům se zahradou a další pozemky (ovocný sad). Čtvrtý senát v tomto rozhodnutí uvedl (s odkazem na svou dřívější judikaturu): "Vzhledem k náročnosti zjišťování hodnoty a likvidity nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele je Nejvyšší správní soud toho názoru, že posouzení majetkových poměrů stěžovatele musí vycházet především z jeho příjmů. Podle skutečností zjištěných ze soudního spisu je stěžovatel veden na úřadu práce, avšak z tohoto titulu nepobírá žádnou dávku, nárok stěžovatele na dávky péče o osobu blízkou zanikl a v lednu 2007 si stěžovatel požádal o příspěvky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které však mohou dosáhnout maximálně úrovně životního minima a principiálně nemohou sloužit k úhradě nákladů soudních řízení, neboť mají pokrývat náklady na základní životní potřeby žadatele. Předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků v plném rozsahu proto považuje Nejvyšší správní soud za splněné.“K obdobným závěrům dospěl čtvrtý senát i v dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 22. 9. 2006, č. j. 4 As 49/2005 - 59, v rozsudku ze dne 24. 7. 2007, č. j. 4 As 25/2007 - 105, nebo v rozsudku ze dne 23. 10. 2006, č. j. 4 Ads 76/2005 - 59.
8. Podobně rozsudkem ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 Ads 54/2007 - 154, čtvrtý senát zrušil usnesení Městského soudu v Praze, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, ačkoli měl nízký příjem, a to z důvodu vlastnictví nemovitosti. Žalobce vlastnil spolu s manželkou rodinný dům. Nejvyšší správní soud zde vyjádřil názor, že "je nutné zohlednit nejen majetkové poměry navrhovatele, ale i možnost prodeje nemovitosti, kterou navrhovatel vlastní a jejímž prodejem může získat prostředky pro zaplacení soudního poplatku. (...) Není možné obecně konstatovat, že vlastní-li někdo nemovitost k bydlení (...), nesplňuje podmínku pro osvobození od soudních poplatků. To by ve své podstatě znamenalo, že takto by byl žalobce nucen danou nemovitost nejprve zpeněžit, aby mohl účinně iniciovat soudní řízení. (...) Vzhledem k problematičnosti úvahy o vlastnictví nemovitosti k bydlení jako zdroji majetkových poměrů, příp. prodejem ve spojení s otázkou možného osvobození od soudních poplatků, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že posouzení majetkových poměrů stěžovatele musí vycházet především z jeho příjmů.“
II.2. Právní názor předkládajícího senátu
9. Předkládající senát má za to, že rozhodování o osvobození navrhovatele od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. je především věcí posouzení individuálních okolností každého jednotlivého případu a že lze jen obtížně zobecňovat zásady, kterými se soud má při této úvaze řídit. Přesto však je třeba i při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vycházet z obecné zásady spravedlnosti, která vyžaduje, aby s podobnými věcmi bylo zacházeno podobně a rozdílnými věcmi bylo zacházeno rozdílně. Proto je nezbytné vypořádat se s určitou nejednotností rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu týkající se osvobození od soudních poplatků u účastníků vlastnících nemovitosti.
10. Smyslem právní úpravy poplatkové povinnosti spojené s podáváním návrhů na zahájení soudního řízení je jednak určité snížení finanční zátěže státu spojené s fungováním soustavy soudů a jednak i odrazení účastníků od podávání nesmyslných či šikanózních návrhů (regulativní funkce). Tato právní úprava však nemůže vést k tomu, aby účastníkům byl v určitých případech odepřen nebo podstatně ztížen přístup k soudu, který je jedním ze základních práv a je zaručen v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Smyslem právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků v § 36 odst. 3 s. ř. s. je právě to, aby účastníkům nebylo v opodstatněných případech upíráno právo na přístup k soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08). Právo domáhat se předepsaným způsobem svých práv u nezávislého a nestranného soudu "má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 289/03).
11. Předkládající senát je toho názoru, že restriktivní přístup zastávaný především šestým senátem ve výše citovaném rozhodnutí, který a priori vylučuje osvobození od soudních poplatků u účastníka vlastnícího dvě nemovitosti, může vést v některých případech ke skutečnému odepření přístupu k soudu. Žalobce, který chce dosáhnout přezkumu správního rozhodnutí v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s., má jen omezený čas na shromáždění finančních prostředků potřebných k zaplacení soudního poplatku. Zpravidla není vůbec technicky možné (a nelze to od něj ani spravedlivě požadovat), aby tyto finanční prostředky v takto krátkém časovém úseku získával zpeněžením vlastní nemovitosti. Prodej nemovitosti kromě toho často znamená nevratný zásah do majetkových a osobních poměrů žalobce, který nemůže být napraven ani následným případným úspěchem žalobce v soudním sporu a s tím spojeným přiznáním náhrady nákladů soudního řízení. Pokud žalobce nemá dostatečný příjem nebo jiné disponibilní finanční prostředky (např. účty v bankách, peněžní hotovost) a vlastní pouze nemovitosti, které z různých důvodů nemůže okamžitě zpeněžit, může pro něj znamenat zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků značnou překážku při uplatnění jeho práv u soudu nebo dokonce znemožnění takového postupu.
12. První senát tak upozorňuje na rozpor ve stávající rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu a také se hodlá odchýlit od právního názoru vyjádřeného zejména v rozsudku ze dne 24. 6. 2004, č. j. 6 Ads 44/2003 - 63; přiklání se spíše k závěrům uvedeným ve výše citovaných rozhodnutích čtvrtého senátu, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků by soud měl vycházet především z příjmů popř. jiných finančních prostředků žalobce. Vlastnictví (dvou) nemovitostí by nemělo být bez dalšího překážkou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků.
13. Věc proto podle § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil rozšířenému senátu.
III.
Právní posouzení věci rozšířeným senátem
III.1. Předložená právní otázka
14. Předmětem posuzování rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v této věci je otázka výkladu pojmu "dostatečné prostředky“ užitého v § 36 odst. 3 s. ř. s., a to z hlediska vlastnictví majetkových hodnot včetně nemovitostí.
III.2. Rozhodná právní úprava
15. Podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích“) se soudní poplatky vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, který je uveden v příloze k tomuto zákonu. Zákon o soudních poplatcích vychází z předpokladu, že za soudní řízení se poplatky v zásadě platí, a to ve výši stanovené sazebníkem. Osvobození od soudních poplatků pak je výjimkou z tohoto pravidla a zákon o soudních poplatcích ji vztahuje buď k určitým typům řízení - věcné osvobození (§ 11 odst. 1) nebo k určitým osobám - osobní osvobození (§ 11 odst. 2). Osvobození může být přiznáno i jinými předpisy (např. restitučními). Tato osvobození vycházejí přímo ze zákona a soud pouze posuzuje, zda se jedná o věc či subjekt, k nimž se osvobození vztahuje.
16. Procesní předpisy pak umožňují soudu přiznat v určité míře osvobození nad rámec výslovného zákonného osvobození, a to v zájmu zachování přístupu k soudu i těm osobám, které by povinnost zaplacení soudního poplatku z něho vyloučila, neboť tím by bylo porušeno jedno ze základních práv zakotvených v čl. 36 Listiny (viz již zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 289/03). Možnost individuálního posouzení a osvobození od soudních poplatků však je limitována určitými, byť obecnými, podmínkami stanovenými v daných procesních předpisech. Pro daný případ je rozhodný soudní řád správní, přičemž inspiraci lze čerpat i z obdobné úpravy občanského soudního řádu.
17. Tak občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též "o. s. ř.“) v § 138 odst. 1 umožňuje, aby předseda senátu na návrh účastníka řízení mu přiznal zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Podmínky pro osvobození od poplatku se tedy vztahují k osobě účastníka při současném splnění další podmínky spočívající v alespoň minimální opodstatněnosti sporu. V řízení podle o. s. ř. pro přiznání osvobození jsou tedy podstatné poměry účastníka. Rozhodnými hledisky při posouzení splnění podmínek jsou celkové majetkové poměry účastníka, výše soudního poplatku, pravděpodobné náklady na dokazování, povaha uplatněného nároku a u fyzických osob i jejich sociální a zdravotní stav (David, Ištvánek, Javůrková, Lavický a kol., Občanský soudní řád, Komentář, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 620, 621).
18. Soudní řád správní oproti tomu stanoví v § 36 odst. 3, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. I zde je třeba vážit splnění určitých podmínek na straně účastníka řízení a rovněž je podstatná určitá kvalita návrhu.
19. Oba procesní předpisy tedy používají rozdílné pojmy jako rozhodné pro posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků; přitom pojem "prostředky“ je nepochybně pojmem užším, než pojem "poměry“. Důvodová zpráva k s. ř. s. se k této pojmové odchylce nijak nevyjadřuje. Z těchto rozdílných pojmů ovšem nelze dovozovat žádné zásadní závěry. Soudní řád správní totiž sice užívá v § 36 odst. 3 pojmu "prostředky“, ovšem v závěru téhož ustanovení, při úpravě odnětí osvobození, vychází rovněž z pojmu "poměry“, a to i zpětně k podmínkám osvobození původně přiznaného. Pojem "prostředky“ tedy nelze vykládat pouze v jeho zužujícím významu vlastnictví dostatečné finanční hotovosti a při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku nelze poměry žadatele v širším smyslu pomíjet.
III.3. Zkoumání podmínek pro osvobození od soudních poplatků soudem
20. Řízení o osvobození od soudního poplatku je součástí řízení o věci samé a důkazní břemeno prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Toto řízení nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování - je předpokladem pro další postup soudu, a proto musí být rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo v žádosti; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění "Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech. V něm se uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů než, že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách pro osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení vyloučeno; ostatně pozdější zjištění nepravdivosti prohlášení je řešitelné odnětím osvobození.
21. Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození tedy soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu známy např. z jiného řízení. Přitom váží jednak výši soudního poplatku a dále veškeré skutečnosti, které se sporem souvisí. Je třeba připomenout, že osvobození od soudních poplatků pro účastníka znamená dále možnost ustanovení advokáta podle § 35 odst. 8 s. ř. s., jehož výdaje a odměnu za zastupování ponese stát, případně, že stát ponese i náklady spojené s dokazováním (§ 141 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 64 s. ř. s.).
III.4. Posouzení sporné otázky
22. Předložená sporná otázka směřuje jen k posouzení, zda vlastnictví nemovitosti (či nemovitostí) je důvodem k zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, či nikoliv. V prvé řadě je třeba připomenout, že v soudním řízení správním se žalobce brání postupu či rozhodnutí orgánu veřejné moci a že poplatky jsou v tomto řízení stanoveny pevnými a zpravidla nižšími částkami (položka14a bod 2, položka 15 Sazebníku soudních poplatků). Osobu, která má potřebu se bránit proti žalovanému správnímu orgánu, nezbytnost úhrady soudního poplatku fakticky oproti úřadu znevýhodňuje; poplatkové povinnosti však podléhá.
23. Posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků je skutečně otázkou vysoce individuální, příčící se zobecnění. Kategorické závěry zde nejsou namístě.
24. Obecně lze uzavřít, že nemá-li účastník řízení dostatečné prostředky k úhradě poplatku, lze přihlížet i k jeho ostatnímu majetku včetně vlastnictví nemovitostí. Prohlášení žadatele o vlastnictví nemovitosti však samo o sobě ještě není dostatečným podkladem pro závěr o schopnosti uhradit soudní poplatek. Znamenalo by to totiž, že prostředky k úhradě poplatku mohou být "prostřednictvím“ těchto nemovitostí získány. Tak tomu ovšem může být jen u osob, které nemovitosti vlastní za účelem obchodování s nimi, či za účelem jejich pronájmu. Plní-li však nemovitost účel nezbytného rodinného bydlení či rekreace, nelze po účastníku řízení spravedlivě žádat, aby zpeněžil či zastavil nemovitost kvůli zaplacení poplatku ve výši např. 2000 Kč s tím, že v případě úspěchu ve sporu mu bude tato částka v rámci nákladů řízení přiznána. Zpeněžení i zadlužení konkrétní nemovitosti je navíc úkonem časově náročným, ve vztahu k výši soudního poplatku neadekvátním a zpeněžení pak i nevratným.
25. Z vlastnictví nemovitosti či více nemovitostí však na druhé straně lze soudit na to, že účastník má prostředky, z nichž tyto nemovitosti udržuje, či dokonce, že z těchto nemovitostí má určitý výnos. Vlastnictví nemovitosti, stejně jako jiných hodnotných věcí, tedy je jedním z hledisek, z nichž lze usuzovat na majetkové poměry, jakož i na prostředky, jimiž účastník disponuje. To však bude vždy záležet na konkrétních okolnostech, které nelze obecně kategorizovat.
26. Při úvaze o nezbytnosti osvobození od soudních poplatků, soud musí vzít v úvahu i to, že existují možnosti, které zaplacení soudního poplatku mohou rozložit v čase tak, aby bylo pro účastníka řízení s ohledem na jeho poměry přijatelné, případně, že lze přiznat osvobození pouze částečné.
27. S tímto závěrem rozšířený senát v souladu s § 71 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu věc vrací prvnímu senátu k projednání a rozhodnutí.Právním názorem obsaženým v tomto usnesení, je tento senát vázán.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsouopravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2010JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu
Právní věta
Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s.ř.s. vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí; to však samo o sobě není překážkou osvobození od soudních poplatků.
Usnesení ze dne 24. 6. 2009
Plný text
1 As 23/2009 - 89
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. J. B. a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: E. P., zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2008, čj. 45810/2008/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, čj. 7 Ca 84/2008 - 61,
t a k t o :
Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Skutkové okolnosti věci
Žalobou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkumu rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Benešov jako úřadu stavebního ze dne 29. 10. 2007, kterým bylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby dřevěné kůlny u její chaty v katastrálním území [k.ú.].
Zároveň s podáním žaloby žalobkyně požádala Městský soud o osvobození od soudních poplatků. V předepsaném formuláři uvedla, že je starobní důchodkyní a jejím jediným příjmem je důchod 7659 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu a s tím spojený nájem družstevního bytu v Praze, v němž bydlí. Vlastní dvě rekreační chaty. Konečně uvedla, že její zdravotní stav je špatný, musela se nedávno podrobit závažné operaci a je zcela vyloučeno, aby si k důchodu přivydělávala.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2008 rozhodl, že žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává. V odůvodnění uvedl, že ačkoli má žalobkyně nízký příjem, nemajetnost nelze vykládat úzce pouze ve smyslu nedostatku finančních prostředků, nýbrž je nutné vycházet z celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vlastní dvě chaty a má družstevní byt, z čehož vyplývá, že její majetkové poměry jsou dobré a nevylučují úhradu soudního poplatku. O majetkových poměrech žalobkyně svědčí i to, že si mohla dovolit nechat se zastupovat advokátem. Zdravotní stav žalobkyně je nerozhodnou skutečností.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost. V ní uvedla, že městský soud nevzal v úvahu značné náklady, které musí vynaložit na léčbu své nemoci, a dále i to, že žije osaměle a sama musí hradit veškeré náklady na domácnost.
II.
Sporná otázka
První senát Nejvyššího správního soudu došel při předběžné poradě k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. První senát se tak hodlá odchýlit od právního názoru vyjádřeného zejména v rozsudku ze dne 24. 6. 2004, čj. 6 Ads 44/2003 - 63. Věc proto v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil rozšířenému senátu.
V citované věci šestý senát rozhodl, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě měl žalobce příjem z částečného invalidního důchodu 4621 Kč měsíčně a další příjem 8200 Kč ročně. Byl vlastníkem garsoniéry, v níž bydlel, a rekreačního domku. Na obou nemovitostech vázlo zástavní právo ve výši celkem 500 000 Kč. Šestý senát uvedl, že ačkoli má žalobce příjem, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, vlastnictví dvou nemovitostí, byť zatížených zástavou, takovýto závěr vylučuje.
Nejvyšší správní soud se otázkou osvobození od soudních poplatků u navrhovatelů, kteří vlastní nemovitosti, zabýval i dalších rozhodnutích. V rozsudku ze dne 30. 5. 2008, čj. 7 As 35/2007 - 122, sedmý senát odmítl argumentaci stěžovatele, že pojem „dostatečné prostředky“ uvedený v § 36 odst. 3 s. ř. s. je třeba vykládat ve smyslu finanční prostředky. Naopak dle sedmého senátu jde o jakékoli majetkové hodnoty včetně nemovitostí. Na základě tohoto výkladu dospěl sedmý senát k závěru, že stěžovatel nemůže být osvobozen od soudních poplatků, neboť vlastní chatu (byť v nevypořádaném společném jmění manželů a exekučně postiženou), osobní automobil a má práva k družstevnímu bytu.
Naopak usnesením 4 As 49/2008 - 177 ze dne 13. 10. 2008 čtvrtý senát osvobodil od soudních poplatků žalobce, ačkoli bylo zjištěno, že vlastní rodinný dům se zahradou v Čáslavi, a dále další pozemky v Čáslavi a v Potěhách (ovocný sad). Čtvrtý senát v tomto rozhodnutí uvedl (s odkazem na svou dřívější judikaturu: „Vzhledem k náročnosti zjišťování hodnoty a likvidity nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele je Nejvyšší správní soud toho názoru, že posouzení majetkových poměrů stěžovatele musí vycházet především z jeho příjmů. Podle skutečností zjištěných ze soudního spisu je stěžovatel veden na úřadu práce, avšak z tohoto titulu nepobírá žádnou dávku, nárok stěžovatele na dávky péče o osobu blízkou zanikl a v lednu 2007 si stěžovatel požádal o příspěvky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které však mohou dosáhnout maximálně úrovně životního minima a principiálně nemohou sloužit k úhradě nákladů soudních řízení, neboť mají pokrývat náklady na základní životní potřeby žadatele. Předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků v plném rozsahu proto považuje Nejvyšší správní soud za splněné.“ K obdobným závěrům došel čtvrtý senát i v dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 22. 9. 2006, čj. 4 As 49/2005 - 59, v rozsudku ze dne 24. 7. 2007, čj. 4 As 25/2007 - 105 nebo v rozsudku ze dne 23. 10. 2006, čj. 4 Ads 76/2005 - 59.
Rozsudkem ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 54/2007 - 154 čtvrtý senát zrušil usnesení Městského soudu v Praze, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, ačkoli měl nízký příjem, a to z důvodu vlastnictví nemovitosti. Žalobce vlastnil spolu s manželkou rodinný dům. NSS vyjádřil názor, že „je nutné zohlednit nejen majetkové poměry navrhovatele, ale i možnost prodeje nemovitosti, kterou navrhovatel vlastní a jejímž prodejem může získat prostředky pro zaplacení soudního poplatku. (...) Není možné obecně konstatovat, že vlastní-li někdo nemovitost k bydlení (...), nesplňuje podmínku pro osvobození soudních poplatků. To by ve své podstatě znamenalo, že takto by byl žalobce nucen danou nemovitost nejprve zpeněžit, aby mohl účinně iniciovat soudní řízení. (...) Vzhledem k problematičnosti úvahy o vlastnictví nemovitosti k bydlení jako zdroji majetkových poměrů, příp. prodejem ve spojení s otázkou možného osvobození od soudních poplatků, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že posouzení majetkových poměrů stěžovatele musí vycházet především z jeho příjmů.“
III.
Stanovisko předkládajícího senátu
Předkládající senát má za to, že rozhodování o osvobození navrhovatele od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. je především věcí posouzení individuálních okolností každého jednotlivého případu a že lze jen obtížně zobecňovat zásady, kterými se soud má při této úvaze řídit.
Přesto však je třeba i při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vycházet z obecné zásady spravedlnosti, která vyžaduje, aby s podobnými věcmi bylo zacházeno podobně a rozdílnými věcmi bylo zacházeno rozdílně. Proto je nezbytné vypořádat se s určitou nejednotností rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu týkající se osvobození od soudních poplatků u účastníků vlastnících nemovitosti.
Smyslem právní úpravy poplatkové povinnosti spojené s podáváním návrhů na zahájení soudního řízení je jednak určité snížení finanční zátěže státu spojené s fungováním soustavy soudů a jednak i odrazení účastníků od podávání nesmyslných či šikanózních návrhů (regulativní funkce). Tato právní úprava však nemůže vést k tomu, aby účastníkům byl v určitých případech odepřen nebo podstatně ztížen přístup k soudu, který je jedním ze základních práv a je zaručen v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Smyslem právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků v § 36 odst. 3 s. ř. s. je právě to, aby účastníkům nebylo v opodstatněných případech upíráno právo na přístup k soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08). Právo domáhat se předepsaným způsobem svých práv u nezávislého a nestranného soudu „má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 289/03).
Předkládající senát je toho názoru, že restriktivní přístup zastávaný především šestým senátem ve výše citovaném rozhodnutí, který a priori vylučuje osvobození od soudních poplatků u účastníka vlastnícího dvě nemovitosti, může vést v některých případech ke skutečnému odepření přístupu k soudu. Žalobce, který chce dosáhnout přezkumu správního rozhodnutí v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s., má jen omezený čas na shromáždění finančních prostředků potřebných k zaplacení soudního poplatku. Zpravidla není vůbec technicky možné a nelze to od něj ani spravedlivě požadovat, aby tyto finanční prostředky v takto krátkém časovém úseku získával zpeněžením vlastní nemovitosti. Prodej nemovitosti mimoto často znamená nevratný zásah do majetkových a osobních poměrů žalobce, který nemůže být napraven ani následným případným úspěchem žalobce v soudním sporu a s tím spojeným přiznáním náhrady nákladů soudního řízení. Pokud žalobce nemá dostatečný příjem nebo jiné disponibilní finanční prostředky (např. účty v bankách, peněžní hotovost) a vlastní pouze nemovitosti, které z různých důvodů nemůže okamžitě zpeněžit, může pro něj znamenat zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků značnou překážku při uplatnění jeho práv u soudu nebo dokonce znemožnění takového postupu.
S ohledem na tyto úvahy se předkládající senát přiklání spíše k závěrům uvedeným ve výše citovaných rozhodnutích čtvrtého senátu, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků by soud měl vycházet především z příjmů popř. jiných finančních prostředků žalobce; k jinému majetku žalobce, především k nemovitostem, by soud měl přihlížet spíše ve výjimečných případech. Vlastnictví (dvou) nemovitostí by nemělo být bez dalšího překážkou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků.
IV.
Předložená právní otázka
S ohledem na shora uvedené předkládá první senát rozšířenému senátu k posouzení právní otázku, zda pro osvobození od soudních poplatků postačuje nedostatek finančních prostředků nebo zda je nutné při rozhodování o osvobození od soudních poplatků zohlednit veškeré majetkové hodnoty, včetně nemovitostí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. J. B., JUDr. M. D., JUDr. M. M., JUDr. J. V., JUDr. K. Š., JUDr. J. C. a JUDr. M. T.. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
Účastníci se mohou vyjádřit k tomuto usnesení ve lhůtě jednoho týdne od jeho doručení.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. J. B.
předseda senátu