Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

1 As 65/2026

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 21. 7. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: POSPÍŠIL IvoECLI:CZ:NSS:2026:1.As.65.2026.27
Další údaje
Předmět řízení: Právo na informace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. UOOU-00187/25-2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2026, č. j. 30 A 52/2025 - 46,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil žalobou u Krajského soudu v Brně proti rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání směřující proti rozhodnutí Ústavního soudu o částečném odmítnutí žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Společně s žalobou podal stěžovatel žádost o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud žádosti nevyhověl a kasační stížnost proti jeho rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. 22 As 223/2025 - 21. Krajský soud následně řízení o žalobě zastavil podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť stěžovatel soudní poplatek ani v dodatečné lhůtě nezaplatil.

[2] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, s níž opět spojil žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2026, č. j. 1 As 65/2026 - 20, rozhodl o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce z důvodu zjevné neúspěšnosti kasační stížnosti a současně stěžovatele mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek. Soud uvedl, že v této fázi již není procesní prostor pro posouzení důvodů, které krajský soud vedly k nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nyní lze hodnotit pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Soud pak nepřihlédl k obecně formulované námitce podjatosti, která směřovala vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu, neboť ji nepovažoval za řádně uplatněnou.

[3] Usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 3. 7. 2026. Dne 10. 7. 2026 obdržel soud stěžovatelovu reakci, v níž zopakoval, že krajskému soudu (stěžovatel však nesprávně uvádí Krajský soud v Praze) dokládal měsíční příjmy ze starobního důchodu i výdaje a že vznesl námitku dle § 12 a 14 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel má za to, že soudy hledají záminky, aby mu upřely právo na soudní ochranu v rozporu s čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Konečně uvedl, že vznáší požadavek dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, a také opětovně namítl podjatost celého soudu.

[4] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[5] Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula v souladu s § 40 odst. 1 a 3 s. ř. s. v pondělí dne 20. 7. 2026; stěžovatel však poplatek v této lhůtě nezaplatil. Soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. zastavil.

[6] Pokud jde o obsah stěžovatelova podání ze dne 10. 7. 2026, Nejvyšší správní soud již stěžovateli v předchozím usnesení vysvětlil, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení o žalobě již není procesní prostor pro posuzování toho, zda existovaly důvody pro osvobození od soudního poplatku za žalobu.

[7] Nerelevantní je pak rovněž odkaz na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, podle něhož soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení nezastaví, „je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit“. Toto ustanovení nemíří na situace, ve kterých poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015; či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017). Smyslem podání dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není ani polemika s důvody, pro něž soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017). Toto ustanovení dopadá pouze na situace, kdy je navrhovatel (žalobce/stěžovatel) ochoten poplatek zaplatit, tvrdí okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit (usnesení NSS ze dne 22. 3. 2024, č. j. 8 As 32/2024 - 18; ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 33/2024 - 20; nebo ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/2024 - 14).

[8] Konečně soud opět nepřihlížel ani k opakované námitce podjatosti, neboť byla formulována zcela obecně a mířila vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu.

[9] O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení:: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2026

Ivo Pospíšil
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací