Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoRozšířený senát35× citovánoSb. NSS

Spisová značka

1 Azs 51/2007

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 18. 12. 2008Senát: 9členný rozšířený senátČ. j.: 1 Azs 51/2007-55Oblast: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím střediskuZpravodaj: KANIOVÁ Lenka, JUDr.ECLI:CZ:NSS:2008:1.Azs.51.2007.55
Další údaje
Předmět řízení: Řízení před soudem: podání kasační stížnosti u nepříslušného soudu
Účastníci a aplikované předpisy

Účastníci

Žalobce:
Andriy S. (Ukrajina)(státní orgán)
Žalovaný:
Ministerstvu vnitra(státní orgán)

Plný seznam účastníků (z vyhledávače NSS)

  • Fyzická osoba (anonymizováno)- navrhovatel
  • Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky- odpůrce
  • Fyzická osoba (anonymizováno)- žalobce/navrhovatel 1.st
  • Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky- žalovaný/odpůrce 1.st

Sbírka NSS

  • č. 101/2004 Sb. NSS

Právní věta

Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 18. 12. 2008

Plný text

Předpisy:

k § 40 odst. 4 a § 106 odst. 4 soudního řádu správního

Prejudikatura: č. 101/2004 Sb. NSS.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 51/2007-55)

Věc:A. S. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2006, jímž žalobci nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Krajský soud dne 24. 5. 2007 žalobu zamítl. Rozsudek byl žalobci doručen dne 11. 6. 2007.

Dne 15. 6. 2007 podal žalobce (stěžovatel) u místně nepříslušného Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ačkoliv byl řádně poučen o místu i lhůtě pro podání kasační stížnosti a přestože sám za soud, jemuž je návrh adresován, označil „Nejvyšší správní soud v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové“. Městský soud v Praze dne 25. 6. 2007, tedy v poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti, toto podání odeslal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb místně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové, jemuž došlo dne 27. 6. 2007, tedy po uplynutí stanovené lhůty. Krajský soud po provedení úkonů dle § 108 s. ř. s. věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

Pětičlenný první senát pro rozhodování o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany se nejprve zabýval splněním podmínek řízení. Při posuzování otázky včasnosti podání předmětné kasační stížnosti dospěl k právnímu závěru, že v případě, kdy je kasační stížnost podána u nepříslušného soudu, postačí k její včasnosti, zašle-li ji tento soud prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nejpozději v poslední den lhůty pro její podání soudu příslušnému dle § 106 odst. 4 s. ř. s., tedy krajskému soudu, jenž napadené rozhodnutí vydal, anebo Nejvyššímu správnímu soudu. Přitom vycházel ze shodného právního názoru, obsaženého např. v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 4 Azs 39/2003-37 a také v právní větě usnesení stejného soudu ze dne 19. 3. 2003, čj. 3 Ads 8/2003-17, č. 101/2004 Sb. NSS.

Výše popsaný právní názor je však v rozporu s právním názorem vysloveným v usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2004, čj. 1 Azs 48/2004-56, dle kterého je lhůta pro podání kasační stížnosti zachována pouze tehdy, pokud nepříslušný soud stihne podání ještě do konce běhu lhůty doručit soudu příslušnému. Proto pětičlenný první senát předložil předmětnou spornou právní otázku k rozhodnutí rozšířenému senátu.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.). Věc vrátil prvnímu senátu k projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:

III.

(...) Spornou je právní otázka, zda za situace podání kasační stížnosti u nepříslušného soudu postačuje pro zachování zákonné lhůty, pokud ji v jejím rámci tento soud odešle soudu příslušnému, anebo zda v této lhůtě musí být kasační stížnost příslušnému soudu též doručena.

Relevantním zákonným ustanovením, jež se nastolené otázky týká, je zejména § 106 s. ř. s., podle něhož platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí (odst. 2), přičemž kasační stížnost „se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu“ (odst. 4). Toto ustanovení je nutno vidět ve spojení s § 40 odst. 4 stejného zákona, podle něhož „lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak“ .

Z dikce a zejména smyslu citovaných zákonných ustanovení je podle přesvědčení rozšířeného senátu dostatečně patrno, že pro zachování předmětné lhůty postačuje, pokud je v této lhůtě kasační stížnost odeslána (resp. předána k poštovní přepravě) příslušnému soudu, kterým je soud, který napadené rozhodnutí vydal (resp. zákon se stejnými důsledky akceptuje také podání přímo k Nejvyššímu správnímu soudu). Za situace, kdy zákonná úprava výslovně nevylučuje, aby podatelem byl ve stanovené lhůtě též nepříslušný soud, přitom určitě nelze dovodit, že tomu tak nemůže být. Při úvahách o včasnosti kasační stížnosti je totiž třeba mít neustále na zřeteli, že se jedná pouze o jednu z podmínek řízení, přičemž při posouzení splnění podmínek řízení je třeba řídit se zásadou in dubio mitius, jelikož v opačném případě by mohlo dojít k odepření přístupu k soudu (denegatio iustitiae).

Lze tak uzavřít, že se rozšířený senát v konkurenci obou citovaných právních názorů přiklonil k právnímu názoru předkládajícího pětičlenného prvního senátu, shodnému s právním názorem obsaženým v citovaném usnesení čj. 4 Azs 39/2003-37. (...)

Právní věta

Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).

Usnesení ze dne 2. 4. 2009

Plný text

1 Azs 51/2007 - 74

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. S., proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2006, č. j. OAM-737/VL-07-HA08-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2007, č. j. 32 Az 47/2006 - 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas (viz rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007 - 55, www.nssoud.cz) kasační stížnost. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a požádal též o ustanovení advokáta. Posledně jmenovaný návrh krajský soud zamítl usnesením ze dne 28. 8. 2007 (č. l. 41).

Posléze krajský soud žalobce usnesením ze dne 2. 2. 2009 (č. l. 64) vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doložil do spisu plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasační stížnosti, případně aby prokázal, že sám má vysokoškolské právnické vzdělání. Současně ho poučil o procesních důsledcích nevyhovění této výzvě. Žalobci bylo usnesení podle § 42 odst. 5, § 40 odst. 1 s. ř. s. a § 46 odst. 3, § 50c odst. 1, 4 o. s. ř. doručeno fikcí dne 16. 2. 2009; v určené lhůtě ani později však soudu nepředložil ani plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, ani doklad o svém vysokoškolském právnickém vzdělání.

Za této situace Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů.

Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Žalobce požádal o ustanovení advokáta pro řízení o předmětné kasační stížnosti, jeho žádost však byla zamítnuta. Přes výzvu k odstranění nedostatku zastoupení žalobce nepředložil ve stanovené lhůtě plnou moc udělenou advokátovi, ani nedoložil, že by sám měl vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem – případně vlastní vysokoškolské právnické vzdělání žalobce – je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění uvedené podmínky řízení na základě § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně podle § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2009

JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací