1 Azs 95/2026

Plný text

1 Azs 95/2026 - 55
pokračování
[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: O. K., zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2026, č. j. OAM781/BABA07BA03Z2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2026, č. j. 33 A 42/2026  20,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2026, č. j. 33 A 42/2026  20, se ruší.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2026, č. j. OAM781/BABA07BA03Z2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 91 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta.

V. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Verčimákovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů ve výši 14 692 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Tato věc se týká zajištění žalobce, státního příslušníka Ukrajiny, podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. NSS především posoudí, zda krajský soud, resp. žalovaný přezkoumatelně odůvodnili své úvahy o splnění zákonných podmínek zajištění, zejména závěr o uskutečnitelnosti žalobcova vycestování na Ukrajinu.

[2] Žalobce pobýval po začátku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině v České republice na základě dočasné ochrany, kterou posléze pozbyl. Dne 9. 10. 2025 byl pravomocně odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky a byl mu uložen trest vyhoštění na tři roky. Je proto veden v Evidenci nežádoucích osob. Žalobce z České republiky nevycestoval ani ve lhůtě, která mu k dobrovolnému odjezdu uplynula dne 15. 12. 2025. Policie ČR žalobce 10. 6. 2026 zadržela při kontrole v Plzni; následně byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění.

[3] Žalobce následně požádal o udělení mezinárodní ochrany a žalovaný jej zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť měl obavu, že se žalobce bude vyhýbat nucenému vycestování z České republiky. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil u Krajského soudu v Plzni, který žalobu zamítl. Přisvědčil závěru, že žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat již dříve. Žádost však podal až poté, co mu uplynula lhůta k dobrovolnému vycestování a byl zajištěn za účelem správního vyhoštění. Mírnější opatření by podle krajského soudu nebyla účinná mimo jiné proto, že žalobce neměl v České republice hlášený pobyt ani stabilní zázemí.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že se krajský soud nezabýval uskutečnitelností vyhoštění jako primárním předpokladem zajištění. Žalovaný ani krajský soud podle něj neopatřili aktuální podklady o bezpečnostní situaci a nevypořádali jeho obavy z návratu, které sdělil policii. Jejich závěry odporují zásadě nonrefoulement i judikatuře NSS.

[5] Stěžovatel tvrdí, že je nadále držitelem dočasné ochrany, která mu jako osobě spadající do osobního rozsahu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana náleží přímo z unijního práva. České doklady podle něj toto postavení pouze potvrzují. Marné uplynutí lhůty k prodloužení dočasné ochrany z důvodu absence dokladu o ubytování proto jeho nárok neukončilo. Z toho stěžovatel dovozuje, že se na osoby požívající dočasnou ochranu nevztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, ani rozhodnutí o správním vyhoštění.

[6] Podle stěžovatele žalovaný ani krajský soud dostatečně neodůvodnili, proč nestačilo použít mírnější opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu. Vytýkaná absence oficiálně nahlášeného pobytu je nesplnitelným požadavkem, neboť cizinec bez pobytového oprávnění nemá možnost zaevidovat si adresu do cizineckého informačního systému.

[7] Na podporu tvrzení o nezákonné praxi žalovaného stěžovatel doložil, že žalovaný v Zařízení pro zajištění cizinců B. vrátil jeho konkrétní žádost o dočasnou ochranu. Tento postup podle něj odpovídá širší praxi, která osobám v zařízení brání v osobním podávání těchto žádostí.

[8] Stěžovatel dále namítl, že podle § 6 odst. 5 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále „lex Ukrajina“), se řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu ze zákona přerušilo, neboť mu Česká republika v minulosti udělila dočasnou ochranu. Nebyl proto v postavení žadatele o mezinárodní ochranu a nesplňoval osobní podmínku zajištění podle § 46a odst. 1 zákona o azylu. Tuto otázku považuje za dosud neřešenou; krajský soud k ní podle něj měl přihlédnout i z úřední povinnosti. Napadené rozhodnutí mohlo být z tohoto důvodu i nicotné.

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil za nepřípustné kasační námitky, které stěžovatel mohl uplatnit již v žalobě. K věci uvedl, že samotný ozbrojený konflikt na Ukrajině automaticky nebrání vycestování ani výkonu správního vyhoštění; stěžovatel pochází ze Zakarpatské oblasti, kde se podle bezpečnostních analýz boje prakticky neodehrávají; žalovaný odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Vysvětlil také, proč nepovažoval mírnější opatření za účinná.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná v případě, pokud se týká (i) právní otázky, kterou judikatura NSS dosud neřešila nebo neřešila v plném rozsahu, (ii) právní otázky, na niž dosavadní judikatura odpovídá rozdílně, (iii) otázky vyžadující judikaturní odklon, nebo (iv) zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[11] Kasační stížnost je přijatelná, neboť krajský soud opomenul vypořádat námitku zpochybňující možnost dosáhnout účelu zajištění. Toto pochybení se týká zákonnosti omezení osobní svobody stěžovatele a mohlo ovlivnit výsledek řízení. Kasační stížnost je zároveň důvodná z důvodů uvedených dále.

[12] NSS předně nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že kasační námitky týkající se zákonných předpokladů zajištění jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Při přezkumu zajištění v působnosti unijního práva musí soud z úřední povinnosti posoudit splnění jeho podmínek, vyplývajíli rozhodné skutečnosti ze spisu nebo z řízení; uvedené ustanovení takovému přezkumu nebrání (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022, spojené věci C704/20 a C39/21, bod 94, a rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/202139, č. 4456/2023 Sb. NSS, bod 44).

[13] Zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu má zabránit tomu, aby cizinec účelovou žádostí o mezinárodní ochranu zmařil nebo oddálil hrozící návrat do země původu. Jeho účelem je také zachovat dostupnost žadatele pro případný výkon rozhodnutí o vyhoštění, pokud se toto rozhodnutí stane vykonatelným po zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016  48, bod 24, a ze dne 23. 5. 2019, č. j. 7 Azs 532/2018  38, bod 26). Vyhoštění tedy nemusí být vykonatelné již v okamžiku zajištění; musí však existovat reálná možnost jeho budoucího uskutečnění. O zajištění není možné rozhodnout, pokud nelze důvodně předpokládat, že bude možné dosáhnout jeho zákonného účelu. Jeli již při rozhodování známa překážka vycestování, musí ji správní orgán předběžně posoudit (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011  124, body 30 a 34; srov. také rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 Azs 321/2015  29, vydaný ve věci zajištění podle zákona o pobytu cizinců, a usnesení NSS ze dne 26. 8. 2026, č. j. 4 Azs 103/2026  40, body 89).

[14] Pro posouzení věci je významná judikatura NSS k bezpečnostní situaci na Ukrajině po zahájení ruské agrese. NSS zdůraznil nutnost respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu nonrefoulement (rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022  24, č. 4344/2022 Sb. NSS, body 2123). V rozsudku ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023  35, bod 18, kasační soud uvedl, že tehdejší bezpečnostní situace mohla představovat překážku vycestování ukrajinských státních příslušníků na Ukrajinu, kterou bylo nutné při rozhodování zohlednit. V bodě 19 téhož rozsudku však rozlišil překážku vycestování od samotného vydání rozhodnutí o správním vyhoštění: jsouli splněny zákonné podmínky, lze takové rozhodnutí vydat, i když jeho výkon není možný. Z této judikatury vyšel NSS v usnesení ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 Azs 39/2026  23, bodě 13, a v usnesení č. j. 4 Azs 103/2026  40, bodech 89, které se týkalo zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

[15] Stěžovatel již v žalobě, byť stručně, namítal, že žalovaný neposoudil objektivní překážky jeho vycestování. Krajský soud tuto námitku vůbec nevypořádal, ačkoli zpochybňovala reálnost dosažení účelu zajištění. Uskutečnitelností návratu stěžovatele do země původu byl navíc krajský soud při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince povinen se zabývat i bez žalobní námitky (srov. výše bod [12]).

[16] NSS dále zjistil, že stejnou otázku neobjasnilo ani napadené rozhodnutí. Žalovaný k možnosti vycestování pouze uvedl, že stěžovatel pochází ze Zakarpatské oblasti, kde má část rodiny, a že tato oblast neleží v bezprostřední blízkosti bojových operací. Nevysvětlil však, jak se vypořádal se stěžovatelovými konkrétními obavami z návratu ani z jakých aktuálních informací o zemi původu stěžovatele vycházel. Samotná vzdálenost od frontové linie bez dalšího neprokazuje, že je návrat stěžovatele bezpečný a uskutečnitelný. Při posouzení rizika porušení zásady nonrefoulement musí správní orgán přihlédnout k výpovědi cizince i k relevantním informacím o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/2021  39, č. 4456/2023 Sb. NSS, body 3031). Z napadeného rozhodnutí ani neplyne, že by žalovaný věc takto posoudil; ostatně správní spis neobsahuje žádné informace o situaci na Ukrajině. Žalovaný ani nevysvětlil, jaké okolnosti odlišují stěžovatelovu věc od případů posuzovaných v judikatuře NSS.

[17] NSS shrnuje, že krajský soud nevypořádal podstatnou žalobní námitku, a jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003  130, č. 244/2004 Sb. NSS, a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004  73, č. 787/2006 Sb. NSS). Také rozhodnutí žalovaného je v této části nepřezkoumatelné: neuvádí, z jakých úvah a na základě jakých aktuálních podkladů žalovaný dovodil, že návrat stěžovatele do země původu lze reálně očekávat.

[18] Vzhledem k tomuto závěru se NSS nezabýval námitkou týkající se použití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Bude ji totiž namístě o ní znovu uvážit až poté, co žalovaný objasní, zda existuje reálná možnost budoucího návratu stěžovatele do země původu. V dalším řízení proto žalovaný nejprve posoudí tuto otázku. Zohlední přitom stěžovatelovy námitky, vyjde z aktuálních zpráv o situaci na Ukrajině a také z judikatury kasačního soudu. Pokud opět dospěje k závěru, že je stěžovatele třeba zajistit, zváží, zda lze účelu zajištění účinně dosáhnout mírnějšími opatřeními ve smyslu § 47 zákona o azylu.

[19] NSS se dále nezabýval námitkami týkajícími se dočasné ochrany a použití § 6 odst. 5 lex Ukrajina. Jejich posouzení nyní brání nedostatek podkladů ve správním spise; rozhodnutí žalovaného navíc kasační soud ruší již z výše uvedeného samostatného důvodu. NSS proto nepředjímá, zda stěžovatel v rozhodné době dočasnou ochranu nadále požíval ani jaký význam má její dřívější udělení a následné ukončení pro postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Budeli žalovaný v dalším řízení rozhodovat o zajištění stěžovatele, musí tyto otázky nejprve skutkově objasnit a řádně právně posoudit.

[20] Stěžovatel dále namítal, že mu žalovaný bránil v osobním podání žádosti o dočasnou ochranu. Zákonnost takového jednání není předmětem nynějšího řízení, které se týká rozhodnutí o zajištění. Proti postupu spočívajícímu ve vrácení žádosti jako nepřijatelné je možné se bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s.; výluka ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. se nepoužije (rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/202327, č. 4683/2025 Sb. NSS).

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Kasační stížnost je důvodná, a proto NSS podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil rozsudek krajského soudu. Zároveň NSS v souladu s § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zrušil rozhodnutí žalovaného, neboť krajský soud by musel učinit totéž, a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Povinnost vyslovit, že se věc vrací žalovanému, platí i tehdy, jeli rušené rozhodnutí prvním a jediným úkonem správního řízení, jako v projednávané věci; trvá i tehdy, nebudeli možné po jeho zrušení vydat nové meritorní rozhodnutí. Další řízení zahrnuje i jiný navazující postup správního orgánu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 1. 2026, č. j. 2 Afs 328/2023  45, č. 4735/2026 Sb. NSS, body 3132). Při případném vydání nového rozhodnutí o zajištění nebude žalovaný právním názorem NSS formálně vázán ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. Měl by však zohlednit závěry kasačního soudu, zejména ty týkající se přezkoumatelnosti rozhodnutí o zajištění občana Ukrajiny.

[22] S ohledem na tento procesní postup NSS rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti i řízení před krajským soudem (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Úspěšný stěžovatel má podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i o kasační stížnosti. V řízení o žalobě mu však nevznikly žádné náklady, jejichž výše by plynula ze soudního spisu. Náklady stěžovatele v řízení o kasační stížnosti tvoří poštovné za zaslání kasační stížnosti dne 31. 7. 2026 ve výši 91 Kč (obálka na č. l. 14 spisu NSS). Žalovaný je povinen stěžovateli tuto částku uhradit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 a § 54 odst. 7 s. ř. s.). Neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

[23] Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží odměna za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 9. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. V souladu s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu jde o částku 2 x 4 620 Kč, tedy 9 240 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tedy 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce činí 10 140 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o tuto daň (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) na částku 12 270 Kč.

[24] NSS dále přiznal ustanovenému zástupci náhradu cestovních výdajů. Zástupce stěžovatele cestoval dne 11. 8. 2026 osobním automobilem Honda Civic ze svého sídla za stěžovatelem do Zařízení pro zajištění cizinců Balková a zpět, celkem 194 km. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně 34,70 Kč za litr a kombinované spotřebě 5,6 l/100 km činí 376,98 Kč; náhrada za použití vozidla při sazbě 5,90 Kč za jeden kilometr činí 1 144,60 Kč. Celková náhrada cestovních výdajů po zaokrouhlení 1 522 Kč (§ 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu). Ustanovenému zástupci náleží také náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč. Cesta z jeho sídla do Zařízení pro zajištění cizinců Balková i cesta zpět trvala 1 hodinu a 25 minut, celkem tedy 2 hodiny a 50 minut. Jde o šest započatých půlhodin po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu].

[25] Odměna a náhrada hotových výdajů tedy činí celkem 14 692 Kč a bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu NSS do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu