Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: E. L., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha, „o nejasné žalobě ze dne 1. 8. 2025“, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 2. 2026, čj. 58 Ad 1/2026-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením odmítl žalobu z důvodu neodstranění vad, neboť i přes výzvu soudu žalobce neuvedl, čeho se domáhá a proti čemu žaloba směřuje. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 12. 2. 2026.
[2] Podáním datovaným ke dni 14. 7. 2026, výslovně označeným jako kasační stížnost a zaslaným Krajskému soudu v Brně dne 17. 7. 2026, žalobce (stěžovatel) krajský soud požádal „o řešení řízení postupu návrhu, aby ČSSZ v Praze navýšila dílčí invalidní důchod na 9 800 Kč“.
[3] Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval, aby doplnil kasační stížnost a potvrdil, že skutečně napadá usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 2. 2026, čj. 58 Ad 1/2026-25. Současně ho upozornil, že toto usnesení mu bylo doručeno již dne 12. 2. 2026, a protože zákonná lhůta pro podání kasační stížnosti činí 2 týdny, vyzval ho, aby se vyjádřil k otázce její včasnosti.
[4] Na tuto výzvu reagoval stěžovatel dne 25. 8. 2026 tak, že ho moc trápí současná výše jeho invalidního důchodu (3 670 Kč) a žádá o jeho zvýšení na částku 9 800 Kč. Nejvyšší správní soud proto i nadále vycházel z toho, že podání označené jako kasační stížnost brojí proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 2. 2026, čj. 58 Ad 1/2026-25.
[5] Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Dle § 106 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Dále je v § 40 odst. 2 s. ř. s. stanoveno, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[6] Z doručenky ve spise krajského soudu (č. l. 25) vyplývá, že stěžovateli bylo napadené usnesení doručeno dne 12. 2. 2026, takže dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti uplynula dne 26. 2. 2026. Kasační stížnost ze dne 17. 7. 2026 tak byla podána zjevně opožděně. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
[7] O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2026
Vojtěch Šimíček
předseda senátu