Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

10 Ads 154/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 14. 5. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: BEJČKOVÁ MichaelaECLI:CZ:NSS:2026:10.Ads.154.2025.50
Další údaje
Předmět řízení: Zaměstnanost

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 14. 5. 2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: AVEC TEAM CZ s. r. o., Panská 25, Kunovice, zastoupené advokátem Mgr. Petrem Otrusinou, Lešetín II 7147, Zlín, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, Kolářská 13, Opava, proti rozhodnutí ze dne 24. 6. 2024, čj. 5167/1.30/24-3, sp. zn. S9-2023-447, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2025, čj. 55 Ad 3/2024-66,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:
[1] Žalobkyně zaměstnala cizince bez pracovního povolení poté, co nesprávně vyhodnotila údaje v jeho cestovním pase, a dostala proto pokutu za umožnění výkonu nelegální práce. Tato pokuta před soudy obstála. Žalobkyni nesvědčily žádné okolnosti, které by zásadně snižovaly společenskou škodlivost jejího jednání nebo by ji odpovědnosti zprostily.

[2] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a uložil jí pokutu ve výši 55 tisíc Kč (horní hranice pokuty za tento přestupek činí 10 milionů Kč). Žalobkyně pochybila tím, že v období od 27. 4. do 22. 5. 2022 zaměstnávala cizince (státního příslušníka Ukrajiny) bez povolení k zaměstnání, čímž porušila § 89 odst. 2 tohoto zákona. Podle tohoto ustanovení musí mít cizinec jednak oprávnění k pobytu na území České republiky, jednak platné povolení k zaměstnání.

[3] Žalobkyně se odvolala ke Státnímu úřadu inspekce práce. Podle ní bylo z cizincova pasu zřejmé, že mu byla udělena dočasná ochrana, a tedy se na něho hledělo, jako by měl povolení k zaměstnání. Dále namítala, že její jednání postrádá společenskou škodlivost; i kdyby tedy zákon porušila, měla být zproštěna odpovědnosti za přestupek podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Úřad však odvolání zamítl.

[4] Proto žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně. V ní zopakovala, že nenaplnila materiální stránku přestupku, protože její jednání nebylo společensky škodlivé. Krom toho vynaložila veškeré úsilí, které lze po ní požadovat, aby přestupku zabránila. Krajský soud její žalobu zamítl. Jsou-li naplněny formální znaky přestupku, je obvykle dána i jeho materiální stránka (tedy společenská škodlivost), ledaže by tu byly zvláštní okolnosti případu; ty zde ale soud nenašel. Stejně jako úřad pak soud zhodnotil i námitku o zproštění odpovědnosti: udělení víza typu „D“ samo o sobě neopravňuje cizince k výkonu zaměstnání.

[5] V kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatelka) namítá – kromě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů – nesprávné právní hodnocení materiální stránky přestupku a možnosti zprostit se odpovědnosti.

[6] Podle stěžovatelky směšuje krajský soud materiální a formální stránku přestupku. Připustil sice existenci zvláštních okolností případu, které by mohly zásadně snižovat společenskou škodlivost jednání (pochybení se ostatně týkalo jen jednoho zaměstnance, a to jen po dobu jednoho měsíce), ale ve skutečnosti se jimi nezabýval. Stěžovatelka souhlasí s krajským soudem v tom, že tento přestupek je ohrožovací, avšak nemůže se jednat o hypotetické riziko. Zmiňuje také nepoměr mezi uloženou pokutou a druhotným následkem, který spočívá v odnětí povolení k agenturnímu zprostředkování podle § 63 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o zaměstnanosti. Tento závažný následek přitom dopadne i na ni, ačkoli pochybila zcela zanedbatelně.

[7] Druhý okruh námitek směřuje k nesprávnému posouzení možnosti zprostit se odpovědnosti za přestupek. Cizinec měl typ víza „D“, a ten zahrnuje i taková víza, která opravňují k výkonu zaměstnání; dále se tak značí i dočasná ochrana, jejíž nositelé jsou rovněž oprávněni pracovat bez zvláštního povolení. Jestliže cizinec prohlásí potenciálnímu zaměstnavateli, že má povolení k zaměstnání, a tento typ víza mu předloží, zaměstnavatel tím vynaloží takovou míru úsilí, která mu umožní zprostit se odpovědnosti. Podle stěžovatelky ani stát nevěděl, jak rozpoznat cizince, který má pracovní povolení, a úřad jí tak nemůže přičítat k tíži, že to nevěděla ona.

[8] Úřad s kasační stížností nesouhlasí a v obou sporných otázkách odkazuje na rozsudek krajského soudu.

[9] Kasační stížnost není důvodná, protože krajský soud odpověděl na všechny žalobní námitky správně. Jeho rozsudek není ani nepřezkoumatelný; stěžovatelka ostatně tuto vadu jen stručně zmínila, ale svou zmínku nijak nerozvedla a ve skutečnosti na úvahy krajského soudu reagovala věcně.

[10] Do některých pasáží kasační stížnosti (body 6.2, 6.3 a částečně 6.4 o možném zproštění odpovědnosti) stěžovatelka doslova převzala pasáže své žaloby (její body 5.5, 5.6 a 5.7). V těchto částech je kasační stížnost nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.; usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS), protože nijak nepolemizuje s rozhodovacími důvody krajského soudu (který se právě i k těmto pasážím vyjadřoval).

[11] Nepřípustná (podle téhož § 104 odst. 4) je kasační stížnost i v bodu 5.12, v němž stěžovatelka popisuje druhotný následek svého potrestání za přestupek, a sice fakt, že jí v následném řízení nevyhnutelně bude odebráno povolení k zaměstnání. Žádnou podobnou námitku ale stěžovatelka nevznesla v žalobě, ačkoli ji vznést mohla. Hrozící odebrání povolení sice stěžovatelka popisovala v návrhu na odkladný účinek, ovšem takovou argumentaci nelze považovat za součást žalobních bodů už proto, že podstatou každého z těchto procesních návrhů (žaloby a návrhu na odkladný účinek) je něco jiného. Při zkoumání návrhu na odkladný účinek se soud nezabývá tím, zda je napadené rozhodnutí zákonné, zda jsou přiměřené důsledky konstrukce, kterou zákonodárce zvolil (tedy to, že řízení o odnětí povolení je automatickým důsledkem potrestání za přestupek), a podobně. Soud řeší jen to, zda účastníku hrozí závažná újma, jejíž dopady převáží jak nad újmou jiných osob, tak nad veřejným zájmem. Krajský soud mj. kvůli této hrozbě přiznal stěžovatelčině žalobě odkladný účinek; ve svém rozsudku, kde už řešil jen věc samotnou, se však správně k této otázce nijak nevyjadřoval, protože vlastní žalobní argumentace k ní nemířila. K tomuto druhotnému důsledku potrestání agenturního zaměstnavatele za přestupek se tak nemůže vyjadřovat ani NSS.

[12] Skutkové podstaty přestupků jsou formulovány tak, aby naplnění formálních znaků bylo v běžných případech i společensky škodlivé. Jen pokud se objeví zvláštní okolnosti, které společenskou škodlivost významně snižují, není splněn materiální znak a nejedná se o přestupek (rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS, a navazující judikatura). Stěžovatelka zdůrazňuje, že vůči zaměstnanému cizinci plnila veškeré své povinnosti zaměstnavatele (pojištění, odvody atd.). To soud nezpochybňuje, současně však o to spor není. Bez ohledu na to, jak stěžovatelka postupovala vůči cizinci jednou už přijatému do zaměstnání, zůstává faktem, že jej vůbec zaměstnat neměla. Pokud to udělala, mohla tím získat neoprávněnou výhodu oproti těm agenturním zaměstnavatelům, kteří dbají svých povinností už před uzavřením smlouvy se zájemcem o práci a nabízejí uživatelům jen takové zaměstnance, které si sami předtím řádně prověřili. V tom soud spatřuje narušení veřejného zájmu, který spočívá v ochraně pracovního trhu (přístup na nějž mají cizinci omezen) a férové soutěži mezi zaměstnavateli (rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2020, čj. 2 Ads 83/2019-26, bod 24). Soud se shoduje se stěžovatelkou, že jednání, které stát takto trestá, musí být způsobilé alespoň v obecné rovině ohrozit chráněný zájem, avšak nesouhlasí s tím, že právě stěžovatelčino jednání se fakticky nemohlo tohoto zájmu jakkoli dotknout.

[13] Trest za porušení zákona jen u jednoho zaměstnance a na poměrně krátkou dobu může působit přísně, pokud jinak stěžovatelka všechny své povinnosti dodržuje. V tomto případě však soud nevidí žádné výjimečné okolnosti, které by zásadně snižovaly společenskou škodlivost stěžovatelčina pochybení. Umožnění nelegální práce je jednání se zvlášť vysokým stupněm společenské škodlivosti; proto existuje veřejný zájem na jeho potírání a nelze ho tolerovat (rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2023, čj. 2 Ads 105/2023-34, č. 4559/2024 Sb. NSS, body 32 a 37). I „drobné“ porušení zákona je stále protiprávní a stěžovatelka jako profesionálka v oblasti zaměstnávání cizinců si toho měla být vědoma (srovnej, byť ve vztahu k odnětí povolení k zaměstnání, rozsudek NSS ze dne 1. 7. 2021, čj. 5 Ads 175/2020-33, bod 27).

[14] Stěžovatelka ani neuvádí konkrétní příklad pro ni příznivé okolnosti a jen obecně odkazuje na spis. Významnou okolností, která naopak zvyšuje společenskou škodlivost jejího jednání, je nedbalost stěžovatelky, jelikož zaměstnala osobu bez pracovního povolení, i když tomu mohla předejít. Mohla si totiž bez obtíží zkontrolovat, že razítko bylo do cizincova cestovního pasu uděleno už 3. 2. 2022, zatímco dočasnou ochranu bylo možné udělit až od 24. 2. 2022 (tedy od okamžiku započetí ruské agrese na Ukrajině). Třebaže stěžovatelka zaměstnala cizince bez pracovního povolení jen krátkodobě, NSS upozorňuje, že protiprávní jednání neukončila stěžovatelka, ale sám cizinec, jemuž byla měsíc nato udělena dočasná ochrana (a půl roku poté i trvalý pobyt). Je tedy pravděpodobné, že by stěžovatelka nadále v jednání pokračovala, což vyplývá i z pokynu k dočasnému výkonu práce, podle něhož měl být cizinec přidělen na dané pracovní místo do konce března 2023. Kdyby cizinec protiprávní jednání stěžovatelky sám nevědomě neukončil, mohl by takový stav trvat téměř jeden rok. Není tedy namístě vytýkat krajskému soudu, že okolnosti zásadně snižující společenskou škodlivost řádně nezhodnotil. Krajský soud se naopak dostatečně zabýval všemi okolnostmi, které připadaly v úvahu (body 21‍–‍26 rozsudku). Připustil, že v době počátku ruské agrese mohla být situace při zaměstnávání ukrajinských pracovníků obtížnější, stěžovatelka sama však k tomu netvrdila nic konkrétního.

[15] K možnosti zprostit se odpovědnosti už sama stěžovatelka uvádí, že vízum typu „D“ označuje více druhů víz; k tomu lze doplnit, že ne všechny druhy víz opravňují držitele k vykonávání práce. NSS proto odkazuje na body 31 a 33 napadeného rozsudku, kde to krajský soud podrobně vysvětlil. Spolehnout se na vyjádření cizince ohledně existence pracovního povolení je rovněž nedostatečné; i kdyby to založilo stěžovatelčinu dobrou víru, nelze se na ni odvolávat, protože právnickou osobu stíhá objektivní odpovědnost (rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2003, čj. 5 A 110/2001-34, č. 384/2004 Sb. NSS). Stěžovatelka za celou dobu řízení nevysvětlila, v čem spočívalo její úsilí, aby zabránila spáchání přestupku. Vyjma dotazu na cizince nic aktivně neučinila; místo toho tvrdí, že ani stát prý v té době neznal rozdíly mezi jednotlivými typy ochrany. Tím však nevysvětluje, co udělala pro odvrácení porušení zákona ona sama. Přitom mohla poznat, že razítko v cestovním pasu cizince je dřívějšího data než počátek ruské agrese, a navíc ho udělil nepříslušný orgán (namísto ministerstva vnitra ambasáda v Kyjevě). NSS proto souhlasí s krajským soudem, že stěžovatelka jakožto podnikatelka v oblasti zaměstnávání cizinců má mít přehled o právní úpravě, která se s ním pojí, a že se jednalo o běžný administrativní úkon. Pro zproštění odpovědnosti zde není důvod.

[16] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla, a proto NSS její kasační stížnost zamítl. Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti; Státnímu úřadu inspekce práce nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. května 2026

Michaela Bejčková
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 19. 8. 2025

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: AVEC TEAM CZ, s. r. o., Panská 25, Kunovice, zastoupené advokátem Mgr. Petrem Otrusinou, Lešetín II 7147, Zlín, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, Kolářská 13, Opava, proti rozhodnutí ze dne 24. 6. 2024, čj. 5167/1.30/24-3, sp. zn. S9-2023-447, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2025, čj. 55 Ad 3/2024-66, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti

takto:

I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2025, čj. 55 Ad 3/2024-66.

II. Žalobkyni se ukládá zaplatit ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Oblastní inspektorát práce uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku a uložil jí pokutu ve výši 55 000 Kč. Žalobkyně se provinila tím, že jednomu cizinci na období necelého měsíce umožnila výkon nelegální práce, respektive výkon práce bez povolení k zaměstnání [§ 5 písm. e) bod 2 a § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti]. Žalobkyně se proti tomu odvolala ke Státnímu úřadu inspekce práce, který však rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil a odvolání zamítl. Následnou žalobu pak Krajský soud v Brně také zamítl.

[2] Proti rozsudku krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností. Současně s tím navrhuje přiznání odkladného účinku. Svůj návrh odůvodňuje tím, že v důsledku napadeného rozsudku je nespolehlivým zaměstnavatelem podle § 178f zákona o pobytu cizinců na území ČR (č. 326/1999 Sb.), a tedy nemůže zaměstnávat cizince, neboť jim nebude uděleno vízum. V důsledku napadeného rozsudku také bude stěžovatelce odňato povolení ke zprostředkování zaměstnání. Stěžovatelka je prakticky výlučně agenturou práce, takže odnětí povolení by fakticky zlikvidovalo její podnikání. O práci by přišlo více než 300 lidí, které stěžovatelka zaměstnává, a vážné problémy by vznikly i jejím 16 obchodním partnerům, ke kterým své zaměstnance přiděluje. Přiznání odkladného účinku nezpůsobí újmu jiným osobám a nebude to ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem, protože stěžovatelce byla uložena jen povinnost uhradit pokutu. Stěžovatelce však újma vznikne okamžitě a nebude ji možné dodatečně odčinit, bez ohledu na výsledek kasačního řízení.

[3] Státní úřad inspekce práce s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Trvá na tom, že obě správní rozhodnutí byla vydána v souladu s právními předpisy a jsou správná; stěžovatelka se přestupku dopustila. Není ve veřejném zájmu, aby účinky rozhodnutí byly v tomto případě pozastaveny, protože by tím byl zčásti popřen hlavní účel, pro který byly orgány inspekce práce zřízeny. Součástí toho je i případné uložení správního trestu. Aby byl naplněn účel tohoto trestu, musí být vnímán jako neodvratitelný. To, že by v důsledku odnětí povolení přišli zaměstnanci o práci nebo že by to způsobilo problémy obchodním partnerům, není újmou samotné stěžovatelky. Její tvrzení, že se stane nespolehlivým plátcem, a proto nebude moci zaměstnávat cizince, není pro účely posouzení intenzity újmy a bezprostřednosti její hrozby dostatečné. A to zejména v situaci, kdy je stěžovatelka oprávněna podnikat v širší škále oborů činností a ničím nedoložila, že by její podnikatelská činnost byla v důsledku napadeného rozhodnutí natolik ochromena, aby musela své podnikání ukončit.

[4] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek, NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj.
- zda stěžovateli hrozí (pro případ, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy) újma nepoměrně větší ve srovnání s újmou, kterou by utrpěly jiné osoby, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a současně
- zda odložení účinků napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny.

[6] Stěžovatelka spatřuje újmu jednak v tom, že se v důsledku napadeného rozsudku stala nespolehlivým zaměstnavatelem. To už ovšem byl důsledek samotného rozhodnutí o odvolání. Zákon o pobytu cizinců totiž dočasnou ztrátu spolehlivosti spojuje s pravomocným uložením pokuty zaumožnění výkonu nelegální práce: za nespolehlivého se považuje zaměstnavatel po dobu čtyř měsíců od pravomocného uložení pokuty [§ 178f odst. 1 písm. b)]. V důsledku napadeného rozsudku se však stěžovatelka opět stala nespolehlivým zaměstnavatelem. Pokuta stěžovatelce byla pravomocně uložena dne 27. 6. 2024. Od té doby byla (ze zákona měla být) považována za nespolehlivého zaměstnavatele, a to až do právní moci usnesení, jímž krajský soud přiznal žalobě v této věci odkladný účinek (22. 8. 2024). Tehdy ze čtyřměsíční doby uplynuly necelé dva měsíce. Tato doba pak opět začala plynout od právní moci napadeného rozsudku (10. 7. 2025), kterým byla žaloba zamítnuta. Do dnešního dne, kdy NSS rozhoduje o přiznání odkladného účinku, tedy ještě celková doba čtyř měsíců neuplynula. Ze zákona tak stěžovatelka stále je (má být) považována za nespolehlivého zaměstnavatele, a tvrzená újma jí stále hrozí.

[7] Současně má NSS za to, že může jít o újmu vážnou. Stěžovatelka totiž zaměstnává převážně cizince, jak vyplývá ze seznamu zaměstnanců, který přiložila k návrhu na přiznání odkladného účinku. To, že je zaměstnavatel považován za nespolehlivého (protože umožnil výkon nelegální práce), podle zákona o pobytu cizinců brání mj. vydání zaměstnanecké karty [§ 46 odst. 6 písm. d)] a je i důvodem pro zrušení její platnosti (§ 46e odst. 1). V důsledku rozhodnutí o přestupku, který v tomto případě spočívá v nelegálním zaměstnávání jediného cizince po dobu kratší než jeden měsíc, tak může stěžovatelka přijít o mnoho svých zaměstnanců a další cizince nesmí zaměstnat. Pro stěžovatelčino podnikání by to jistě znamenalo zásadní komplikaci.

[8] Ještě vážnější může být – další stěžovatelkou tvrzená – újma spočívající v odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Byť nejde o bezprostřední dopad rozhodnutí o spáchání přestupku, z § 63 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o zaměstnanosti ve znění od 1. 1. 2024 (povolení se odejme, jestliže právnická osoba nebo fyzická osoba umožní výkon nelegální práce) je zřejmé, že právě v jeho důsledku bude rozhodnuto i o odnětí povolení (řízení ve věci odnětí povolení už ostatně bylo zahájeno, jak stěžovatelka doložila krajskému soudu). Ministerstvo práce a sociálních věcí, které o odnětí rozhoduje, totiž bude vázáno rozhodnutím o přestupku [§ 57 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Protože je povolení ke zprostředkování zaměstnání nezbytnou podmínkou stěžovatelčiny hlavní činnosti (Státní úřad inspekce práce to nezpochybňuje, jen poukazuje na to, že podle živnostenského oprávnění může stěžovatelka vykonávat i jiné činnosti), lze v jeho odnětí spatřovat újmu, která stěžovatelce hrozí, a to právě v souvislosti s napadeným rozsudkem, respektive jím přezkoumávaným rozhodnutím úřadu (obdobně usnesení NSS ze dne 28. 11. 2022, čj. 8 Ads 83/2022-54, bod 6).

[9] Současně jsou splněny i ostatní podmínky pro přiznání odkladného účinku. Nejsou tu jiné osoby, které by v důsledku vyhovění návrhu mohly utrpět nějakou újmu. Odložení účinků rozhodnutí nebude ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Hájit takový zájem má při rozhodování o odkladném účinku především žalovaný. Státní úřad inspekce práce však jen obecně uvedl, že přiznáním odkladného účinku by byl zčásti popřen účel, pro který jsou orgány inspekce práce zřízeny. To by však odkladný účinek nemohl být přiznán nikdy. Každý správní orgán totiž (mj.) svým rozhodováním naplňuje nějaký účel, pro který je zřízen. Přiznáním odkladného účinku se takový účel zásadně (není-li jeho naplnění v tom kterém případě naléhavé) nepopírá, jen se jeho naplnění dočasně odkládá. Ani se tím nenarušuje účel trestu. Kdyby platilo tvrzení úřadu (které ve své obecnosti nijak nereaguje na stěžovatelčina konkrétní tvrzení o hrozící nenapravitelné újmě), že trest musí být vnímán jako neodvratitelný, opět by to znamenalo, že ve věcech správního trestání nelze nikdy přiznat odkladný účinek.

[10] Úřad krom toho pomíjí, proč byl návrh na přiznání odkladného účinku vlastně podán. Újmu stěžovatelka nespatřuje v uložené pokutě (tedy v samotném trestu za přestupek), ale zejména v tom, že jí v důsledku rozhodnutí o přestupku bude odňato povolení ke zprostředkování. Veřejným zájmem, který by se nabízel jako argument proti přiznání odkladného účinku, by zde tak mohl být například zájem na řádném fungování trhu práce (jemuž by další činnost potrestaného zaměstnavatele nemusela prospívat). Žádný podobný zájem však úřad ve svém vyjádření nehájí. K tomu NSS jen připomíná (aniž by hodnotil zákonnost stěžovatelčina jednání), že stěžovatelka byla potrestána za nelegální zaměstnávání jediného cizince.

[11] NSS tedy přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověl už krajský soud, NSS proto výrok svého usnesení vztáhl k napadenému rozsudku. Obnovuje se tak působení odkladného účinku přiznaného krajským soudem, v důsledku čehož se pozastavují i účinky rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce. Na rozhodnutí, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce, se tak nyní hledí jako na nepravomocné.

[12] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Soud proto vyzval stěžovatelku ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[13] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně NSS;
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol: [VS].

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2025

Michaela Bejčková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací