10 Ads 41/2026

Plný text

10 Ads 41/2026 - 53
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: A. T., zastoupené advokátem Mgr. Milanem Hadravou, Blatenská 46, Chomutov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí ze dne 15. 4. 2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2026, čj. 54 Ad 10/202545,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi Mgr. Milanu Hadravovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 12 269,40 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně požádala o invalidní důchod; neuspěla však ani se žádostí, ani s námitkami. Česká správa sociálního zabezpečení v obou stupních dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí jen 10 %. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně byla duševní porucha podle kapitoly V položky 2a vyhlášky o posuzování invalidity (č. 359/2009 Sb.).

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem, na nějž se žalobkyně obrátila se správní žalobou, zadal posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, aby opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti. Také posudková komise, která žalobkyni i osobně vyšetřila, pokládala za příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu duševní poruchu, byť odlišného původu (podle kapitoly V položky 7b vyhlášky o posuzování invalidity), a pokles pracovní schopnosti žalobkyně určila na 30 %. Ani tak ale nebyla žalobkyně invalidní (nedosáhla hranice 35 %), a krajský soud proto žalobu zamítl.

[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. Ta podle ní přesahuje její vlastní zájmy: je totiž v zájmu všech žadatelů o invalidní důchod vyřešit, jak mají být

posuzovány odlišné závěry posudkových lékařů a zda má být v takovém případě přibrán znalec. Krajský soud také pochybil způsobem, který by mohl mít dopad na stěžovatelčina hmotná práva.

[4] Významnou vadu vidí stěžovatelka v tom, že různá posudková tělesa dospěla k odlišné diagnóze, což svědčí o neúplném a nepřesvědčivém posouzení zdravotního stavu; krajský soud měl proto přibrat soudního znalce. Navíc stěžovatelka kromě duševního postižení trpí i závažným postižením fyzickým a také častými výpadky paměti, což nikdo nezvážil. NSS by měl posoudit i to, zda je v souladu s ústavním pořádkem paušálně stanovovat diagnózy podle vyhlášky.

[5] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval samosoudce, se NSS nejprve zabývá tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. Podstatný přesah vlastních zájmů může podle judikatury nastat v těchto čtyřech případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které NSS dosud neřešil plně nebo vůbec; 2) judikatura řeší sporné právní otázky rozdílně; 3) judikaturu je třeba změnit; 4) krajský soud se dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[6] Kasační stížnost je nepřijatelná. Ve skutečnosti nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, ale jen opětovně polemizuje s konkrétními skutkovými a právními závěry ve stěžovatelčině věci, které mají význam jen pro ni samotnou.

[7] Je pravda, že posudkové lékařky ve správním řízení a posudková komise v řízení soudním dospěly k odlišné míře poklesu stěžovatelčiny pracovní schopnosti, protože její duševní postižení zařadily do jiné položky vyhlášky o posuzování invalidity (původně šlo o duševní poruchu vyvolanou užíváním psychoaktivních látek, později o středně těžkou poruchu osobnosti). Všechna tři posouzení se ale shodla na stejné, tj. duševní, příčině stěžovatelčina zdravotního stavu (poté, co byla stěžovatelka vyšetřována i tělesně), a všechna pracovala se stěžovatelčinou dlouhodobou historií užívání návykových látek. Především je pak podstatné, že ve všech třech případech zůstala stěžovatelka pod minimální hranicí 35 %, od níž by teprve mohla být považována za invalidní v I. stupni. Sama ani neříká, proč konkrétně by míra poklesu v jejím případě měla být vyšší či že by rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (podle § 2 odst. 3 vyhlášky) měla být jiná. NSS přitom souhlasí s krajským soudem v tom, že posudkový závěr byl zdůvodněn přesvědčivě a srozumitelně. Znalecký posudek, který stěžovatelka požaduje, je důkazním prostředkem poslední volby (rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2021, čj. 3 Ads 300/201929, bod 28), kterého v tomto případě nebylo třeba.

[8] Námitku neústavnosti vyhlášky o posuzování invalidity nevznesla stěžovatelka v žalobě, proto je teď námitka nepřípustná. K tomu NSS jen dodává, že soud není vyhláškou – která je podzákonným právním předpisem – vázán, pokud zjistí, že odporuje zákonu. V takovém případě ji nepoužije, a to na základě vlastní úvahy, i bez námitky účastníků (viz čl. 95 odst. 1 Ústavy). Zde ovšem k tomu krajský soud neměl důvod.

[9] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci. Stěžovatelka úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné České správě sociálního zabezpečení toto právo nenáleží, protože jde o věc důchodového pojištění (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

[10] Odměnu a hotové výdaje ustanoveného advokáta (vypočtené podle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb.) hradí stát. Odměna ve výši 9 240 Kč náleží za dva úkony právní služby – jednak převzetí a přípravu zastoupení, jednak doplnění kasační stížnosti. K odměně je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši 900 Kč. Advokát je krom toho plátcem DPH (zde ve výši 2 129,40 Kč). Celková výše odměny a náhrady hotových výdajů proto činí 12 269,40 Kč. Tato částka bude advokátovi vyplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

Michaela Bejčková
předsedkyně senátu