Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: ALCYONE s. r. o., Křížová 12, Brno, zastoupené advokátem JUDr. Mgr. Markem Orságem, Národní třída 24, Hodonín, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábřeží L. S. 12, Praha, proti rozhodnutí ze dne 4. 7. 2025, čj. 86/2017-150-STK3/40, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2026, čj. 62 A 54/2025-79,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně v roce 2016 požádala o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly (STK) podle § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Krajský úřad Jihomoravského kraje žádost zamítl. Záměr žalobkyně zvýšit kapacity provozovaných STK totiž nebyl v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu Brno – venkov činnostmi STK. Tyto závěry potvrdilo v odvolacím řízení Ministerstvo dopravy. Žalobkyně se proti tomu bránila žalobou podanou ke krajskému soudu, který rozhodnutí ministerstva zrušil. Řekl přitom, že výpočet kapacity obvodu vycházel z údajů, které neměly oporu ve spise. Uložil proto správním orgánům, aby doplnily skutkový stav tak, že bude zřejmé, zda provozovatel STK 37.35 splnil podmínky přechodného ustanovení.
[2] V opakovaném správním řízení krajský úřad doplnil dokazování a poté žádost ze stejných důvodů opět zamítl. Stejně tak ministerstvo zamítlo odvolání žalobkyně. Krajský soud poté nyní napadeným rozsudkem žalobu zamítl, protože se ztotožnil se závěry ministerstva a nepřisvědčil námitkám, že správní orgány nerespektovaly právní názor vyslovený v předchozím rušícím rozsudku.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadá rozsudek pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení a pro vady řízení. Trvá na tom, že nebyly splněny podmínky přechodného zákonného ustanovení, a namítá, že se krajský soud touto otázkou nezabýval dostatečně. Správní orgány nerespektovaly závazný právní názor obsažený v rušícím rozsudku. V opakovaném správním řízení totiž nedoplnily spis o podklady, které je třeba předložit při žádosti o provozování STK. Stěžovatelka považuje předložené podklady za neprůkazné a dodává, že krajský soud nereagoval na její námitky, zejména na ty, které se týkaly čestného prohlášení. Při výpočtu kapacity správního obvodu postupovaly správní orgány nesprávně a krajský soud se s tím nevypořádal. Stěžovatelka rovněž tvrdí porušení zásad správního řízení.
[4] Ministerstvo ve vyjádření upozorňuje na to, že kasační stížnost opakuje argumenty, s nimiž se už vypořádal krajský soud. Trvá na pravdivosti osvědčení STK 37.35. Krajský soud v dřívějším rušícím rozsudku neuložil doplnit spis o konkrétní listiny, ale ověřit splnění povinnosti podle přechodného ustanovení. Tento pokyn správní orgány dodržely, a jednaly proto v souladu s rušícím rozsudkem. Ministerstvo navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[5] NSS zjistil, že kasační stížnost je nepřípustná, protože neobsahuje žádnou skutečnou polemiku se závěry krajského soudu obsaženými v napadeném rozsudku (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS).
[6] Jde tu o téměř totožnou situaci jako v usnesení NSS ze dne 4. 8. 2026, čj. 10 As 107/2026-55, proto soud ze závěrů tam vyslovených vychází i teď. Téměř celá kasační stížnost je převzata z žaloby a použitá argumentace ve skutečnosti nesměřuje proti napadenému rozsudku krajského soudu. Kromě pasáží doslovně zkopírovaných ze žaloby obsahuje kasační stížnost jen stěžovatelčin obecný nesouhlas se závěrem, podle nějž byla povinnost uložená přechodným ustanovením splněna, a tvrzení, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkami, které zpochybňovaly kopii osvědčení STK 37.35. Obdobně stručnou výtku uplatnila stěžovatelka vůči posouzení námitek, které poukazovaly na nesplnění zákonného požadavku podle přechodného ustanovení, a obecné je i její tvrzení, že závěr krajského soudu o roli pana B. v STK 37.35 nemá oporu ve správním spise. K posouzení výpočtu kapacity správního obvodu stěžovatelka jen uvedla, že krajský soud nezvážil kombinovanou povahu STK. Se všemi těmito obecně formulovanými nesouhlasy se přitom napadený rozsudek už dostatečně vypořádal (k tomu viz podrobněji bod 12 usnesení ve věci 10 As 107/2026).
[7] Stěžovatelka tedy ve skutečnosti nenapadá závěry napadeného rozsudku, ale dřívějších správních rozhodnutí. To však nenaplňuje smysl kasační stížnosti jako mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutím krajského soudu.
[8] Protože kasační stížnost neobsahuje skutečnou polemiku s rozsudkem krajského soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Směřuje totiž proti jiným důvodům než vymezeným v § 103 s. ř. s. NSS proto kasační stížnost odmítl.
[9] Byla-li kasační stížnost odmítnuta nebo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí ze svého účtu zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto NSS stěžovatelce vrátil soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2026
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu