10 As 157/2026

Plný text

10 As 157/2026 - 31
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Visteria, s. r. o., Vítězné náměstí 1, Praha 6, zastoupené advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, Sluneční náměstí 14, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2026, čj. 25 Af 37/2018295,

takto:

Věc se postupuje rozšířenému senátu.

Odůvodnění:

1. Popis věci
[1] Žalobkyně se u krajského soudu bránila proti rozhodnutí OFŘ ve věci DPH za zdaňovací období leden a duben 2015. Poté, co desátý senát i potřetí zrušil rozsudek krajského soudu ve věci samé, žalobkyně vzala žalobu zpět. Krajský soud proto zastavil řízení. Žalobkyni ovšem přiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože ji na základě svého výkladu § 124a daňového řádu považoval za plně procesně úspěšnou.

[2] Proti usnesení o zastavení řízení podalo OFŘ kasační stížnost, kterou desátý senát odmítl (v části směřující proti zastavovacímu výroku jako tzv. subjektivně nepřípustnou, v části směřující proti nákladovému výroku pak jako nepřípustnou podle § 104 odst. 2 s. ř. s.; viz usnesení ze dne 30. 6. 2026, čj. 10 Afs 4/202665). Protože však žalobkyně požadovala, aby jí z důvodů hodných zvláštního zřetele byla přiznána náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti, zabýval se desátý senát tím, zda jsou pro to splněny předpoklady, tedy zda žalobkyně byla ve věci aspoň částečně úspěšná (§ 60 odst. 8 s. ř. s.). Zvolil přitom opačný výklad § 124a daňového řádu než krajský soud, a opačně tak pro účely svého rozhodnutí o nákladech řízení posoudil i úspěch žalobkyně.

[3] OFŘ následně u krajského soudu podalo návrh na opravu výroku II usnesení o zastavení řízení, tj. výroku o nákladech řízení, který požadovalo změnit tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnilo právním názorem NSS vysloveným v usnesení 10 Afs 4/2026 ve vztahu k (ne)úspěchu žalobkyně ve věci.

[4] Krajský soud návrh zamítl, protože podle něj nejde o opravu chyby v psaní či jiné zjevné nesprávnosti. Výrok, kterým bylo žalobkyni přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení, byl odrazem jeho právního názoru, který v usnesení řádně odůvodnil. Jakkoli se po usnesení NSS ve věci 10 Afs 4/2026 mohou závěry krajského soudu jevit jako věcně nesprávné, není možné tvrzenou nezákonnost napravit cestou opravného usnesení. Nezákonnost by mohl napravit jen NSS v řízení o kasační stížnosti. Ta však byla odmítnuta.

2. Kasační argumentace
[5] Proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu podalo OFŘ kasační stížnost. Je si vědomo toho, že jeho předešlou kasační stížnost NSS odmítl a že krajský soud je za normálních okolností vázán svým vlastním rozhodnutím. Bylo by však přepjatým formalismem nevyhovět návrhu OFŘ na opravu výroku o nákladech řízení v situaci, kdy NSS v usnesení 10 Afs 4/2026 jasně označil původní závěry krajského soudu za nesprávné – a kdy tedy žalobkyně v řízení o žalobě ve skutečnosti neuspěla (uspět neměla).

3. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu
[6] Desátý senát rozhodl o postoupení věci rozšířenému senátu, neboť našel v dosavadní judikatuře dva rozpory, na jejichž řešení závisí jeho rozhodnutí ve věci.

[7] První rozpor se týká obecné přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh na opravu svého rozhodnutí (zjednodušeně tedy proti zamítavému usnesení) – judikatura není jednotná v tom, zda jde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, a zda je tedy kasační stížnost proti němu nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Druhý rozpor pak má smysl řešit jen tehdy, dospějeli rozšířený senát k závěru, že kasační stížnost proti zamítavému usnesení není z tohoto důvodu nepřípustná. Jde o to, zda je kasační stížnost proti takovému usnesení nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s., pokud podání označené jako návrh na opravu výroku o nákladech řízení svým obsahem ve skutečnosti nesměřuje k opravě, ale ke změně nákladového výroku.

3.1 Je kasační stížnost, která napadá usnesení o zamítnutí návrhu na vydání
opravného usnesení, nepřípustná, protože míří proti rozhodnutí, jímž se jen
upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]?

[8] K otázce přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh na opravu zjevných nesprávností, se poprvé vyjádřil šestý senát, a to v rozsudku ze dne 23. 5. 2006, čj. 6 Ads 99/2005203. Tehdejší žalobkyně požadovala opravu záhlaví dvou rozhodnutí krajského soudu, a to tak, že tam místo „částečný invalidní důchod“ mělo být uvedeno „plný invalidní důchod“. Kasační stížnost žalobkyně proti zamítavému usnesení shledal šestý senát přípustnou, protože věc podle něj nespadala pod žádný z důvodů nepřípustnosti podle § 104 s. ř. s. K rozsudku je i právní věta: Kasační stížnost směřující proti usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh na opravu záhlaví svého rozhodnutí, není podle § 104 odst. 1 až 4 s. ř. s. nepřípustná.

[9] Na citovaný rozsudek se odkazuje:
- v rozsudku ze dne 25. 7. 2008, čj. 8 As 16/2008244;
- v rozsudcích ze dne 31. 8. 2009, čj. 8 As 49/2009113 a čj. 8 As 51/2009124;
- v rozsudku ze dne 22. 4. 2022, čj. 5 As 262/202126 (bod 9); nebo
- v rozsudku ze dne 24. 6. 2025, čj. 10 As 86/202524 (bod 5).
V těchto věcech šlo o kasační stížnosti proti zamítavým usnesením a NSS je posoudil jako přípustné.

[10] Zanedlouho po rozsudku šestého senátu ještě dospěl čtvrtý senát v rozsudku ze dne 21. 2. 2007, čj. 4 Ans 3/2006123 (č. 1177/2007 Sb. NSS) k závěru, že kasační stížnost je přípustná i proti (vyhovujícímu) opravnému usnesení. Takovým usnesením se neupravuje vedení řízení ani nejde o rozhodnutí dočasné povahy, proto nespadá pod žádný z důvodů nepřípustnosti podle § 104 s. ř. s.

[11] Na citovaný rozsudek se odkazuje např.:
- v rozsudku ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 Ads 125/2008174;
- v rozsudku ze dne 26. 4. 2010, čj. 8 Ans 5/2008121;
- v rozsudku ze dne 9. 12. 2010, čj. 6 As 33/2010301;
- v rozsudku ze dne 27. 4. 2011, čj. 2 As 17/2011117;
- v usnesení ze dne 13. 9. 2012, čj. 7 As 63/201247;
- v rozsudku ze dne 18. 12. 2012, čj. 9 As 160/201219, č. 2769/2013 Sb. NSS;
- v rozsudku ze dne 30. 4. 2014, čj. 2 As 29/201346;
- v rozsudku ze dne 20. 6. 2019, čj. 2 Azs 391/201834 (bod 9);
- v rozsudku ze dne 5. 8. 2019, čj. 1 Afs 113/201949 (bod 28);
- v rozsudku ze dne 29. 12. 2022, čj. 6 Afs 247/202156 (bod 14);
- v rozsudku ze dne 9. 1. 2025, čj. 3 Ads 224/202347 (bod 11);
- v rozsudku ze dne 26. 2. 2025, čj. 1 As 7/202515 (bod 7).
V těchto věcech šlo o kasační stížnosti proti opravným usnesením a NSS je posoudil jako přípustné.

[12] Všechna citovaná rozhodnutí patrně tvoří jednu judikatorní linii, podle které rozhodnutí o návrhu na vydání opravného usnesení – ať už zamítavé, či naopak vyhovující (tj. opravné usnesení ve vlastním slova smyslu) – není rozhodnutím, kterým se jen upravuje vedení řízení. Ostatně např. osmý senát v rozsudku 8 As 16/2008 rozhodoval o kasační stížnosti proti zamítavému usnesení a k její přípustnosti odkázal i na rozsudek 4 Ans 3/2006. Čtvrtý senát v rozsudku ze dne 3. 11. 2011, čj. 4 Ads 139/2011400, také rozhodoval o kasační stížnosti proti zamítavému usnesení, k její přípustnosti přitom odkázal jen na rozsudek 4 Ans 3/2006. Stejně učinil osmý senát v rozsudku ze dne 16. 9. 2014, čj. 8 As 72/201418, když rozhodoval o kasační stížnosti proti usnesení, kterým krajský soud jednak zamítl návrh na opravu výroku rozsudku, jednak opravil část jeho odůvodnění. Materiálně tak v dané věci nešlo o opravné, ale jen o zamítavé usnesení (srov. rozsudek ze dne 18. 1. 2017, čj. 3 As 238/201627).

[13] Druhou judikatorní linii zahájil druhý senát. Ten dospěl v usnesení ze dne 14. 2. 2012, čj. 2 As 13/201214, k závěru (také vyjádřenému v právní větě), že proti usnesení, jímž se zamítá návrh na opravu chyb v psaní a počtech či jiných zjevných nesprávností, není kasační stížnost přípustná podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Usnesení o zamítnutí návrhu na opravu tedy považoval za rozhodnutí, jímž se jen upravuje vedení řízení. K takovým rozhodnutím podle něj patří usnesení vydávaná v průběhu řízení a bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé. Tuto povahu má i usnesení, kterým soud zamítne návrh na opravu zjevných nesprávností. Mohouli totiž tyto nesprávnosti mít dopad do práv, nebrání účastníkovi nic v tom, aby přímo proti vadnému rozhodnutí podal kasační stížnost. Krom toho druhý senát v navazující úvaze odkázal i na úpravu § 106 odst. 2 s. ř. s., která umožňuje podat kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci samé i v situaci opačné – tedy poté, co soud návrhu na opravu vyhoví a ke svému rozhodnutí vydá opravné usnesení. Zákon tedy upřednostňuje přímou obranu proti rozhodnutí, které bylo opraveno, před obranou proti rozhodnutí, jímž bylo opraveno.

[14] Tento právní názor byl následován usneseními ze dne 21. 5. 2013, čj. 6 As 50/201312, a ze dne 25. 10. 2016, čj. 7 As 210/201612 (v obou věcech šlo o kasační stížnosti proti zamítavým usnesením). Krom toho NSS na závěry druhého senátu odkázal při uvádění příkladů usnesení, proti nimž není kasační stížnost přípustná [usnesení ze dne 12. 1. 2018, čj. 2 As 141/201719, č. 3689/2018 Sb. NSS (bod 22); a usnesení ze dne 24. 5. 2018, čj. 8 As 74/201831 (bod 5)].

[15] I když se věc druhého senátu skutkově týkala zamítavého usnesení, plyne podle desátého senátu z právě shrnutého odůvodnění, že druhý senát pokládal za nepřípustnou kasační stížnost jak proti zamítavému usnesení, tak proti (vyhovujícímu) opravnému usnesení. Obě protichůdné judikatorní linie tedy vycházejí z toho, že povaha obou variant rozhodnutí o návrhu na opravu je stejná – a předmětem rozporu jsou proto i rozhodnutí citovaná v bodech [10] a [11]. I kdyby však povaha zamítavého usnesení na straně jedné a opravného usnesení na straně druhé měla být posuzována odlišně (a odlišně by tak měla být posuzována i přípustnost kasační stížnosti proti těmto usnesením), v předkládané věci jde právě o kasační stížnost proti zamítavému usnesení. A právě aspoň ta rozhodnutí, která desátý senát cituje v bodech [8] a [9] (tj. rozhodnutí ve věcech kasačních stížností proti zamítavým usnesením), jsou předmětem rozporu v judikatuře NSS.

[16] Je zde tedy rozporná judikatura NSS k otázce přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na opravu zjevných nesprávností, či aspoň k otázce přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí takového návrhu. Podstatou tohoto rozporu je odlišný názor na to, zda jde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, či nikoli.

[17] Ačkoli je druhá judikatorní linie početně méně zastoupená (připočtouli se k té první i rozhodnutí citovaná v bodech [10] a [11]) a poslední rozhodnutí odkazující na usnesení 2 As 13/2012 se datuje do roku 2018, obě linie se vedle sebe vyvíjely několik let a v tomto období mohlo být dílem náhody, zda rozhodující senáty jako prejudikaturu našly rozsudky 6 Ads 99/2005 či 4 Ans 3/2006, nebo naopak usnesení 2 As 13/2012 To lze ostatně ilustrovat i na komentářích k soudnímu řádu správnímu. Hned ve dvou z nich (Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P. Soudní řád správní – online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016; a Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019) se totiž v části k § 54 odst. 4 s. ř. s. (a ve druhém z nich i k § 106) odkazuje na judikaturu, podle které je kasační stížnost proti opravnému usnesení a proti usnesení o zamítnutí návrhu na opravu přípustná – zatímco v části k § 104 odst. 3 písm. b) je zamítavé usnesení zmíněno (s odkazem na usnesení 2 As 13/2012) jako příklad rozhodnutí, kterým se jen upravuje vedení řízení, a proti kterému tak kasační stížnost přípustná není.
. Všechna tato rozhodnutí jsou přitom opatřena právními větami dávajícími jednoznačnou odpověď na otázku, která je předmětem řešeného rozporu. To, že v posledních několika letech je „živá“ jen první judikatorní linie, nutně neznamená, že ta druhá je „mrtvá“, tj. že pozbyla obecných normativních účinků. Jak uvedl sám rozšířený senát, muselo by jít o situaci, „kdy je z dalšího judikatorního vývoje jednoznačně zřejmé, že by soud, pokud by opětovně řešil tutéž právní otázku, takto již nerozhodl“ (usnesení ze dne 29. 5. 2019, čj. 10 As 2/201831, č. 3896/2019 Sb. NSS, bod 37). V tomto případě to však podle desátého senátu zřejmé není. Jak navíc rozšířený senát dodal: v pochybnostech o faktickém překonání předchozího právního názoru je povinností věc do rozšířeného senátu předložit; jen rozšířený senát sám totiž je a má být finálním arbitrem své pravomoci (tamtéž).

[18] Desátý senát si je vědom toho, že jazykově se rozhodnutí o návrhu na opravu zjevných nesprávností nepodřazuje pod § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. snadno. Jak na to ale upozorňuje druhý senát, nesprávnosti zasahující do práv účastníků řízení lze řešit kasační stížností přímo proti vadnému rozhodnutí. Stejně tak lze řešit i případnou nezákonnost opravy provedené opravným usnesením (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2013, čj. 4 As 1/201321; ze dne 27. 10. 2022, čj. 1 Azs 203/202259; ze dne 23. 3. 2023, čj. 7 Afs 166/202238, body 19 a 20; či ze dne 12. 7. 2024, čj. 4 Afs 343/2023179). Možnost obrany zajišťuje § 106 odst. 2 s. ř. s., který na okamžik vydání opravného usnesení váže nový běh lhůty pro podání kasační stížnosti proti opravenému rozhodnutí (resp. opravenému anebo na něj závislému výroku – viz 4 Ans 3/2006).

3.2 Může být kasační stížnost, která napadá usnesení o zamítnutí návrhu
na vydání opravného usnesení týkajícího se výroku o nákladech řízení, nepřípustná, protože ve skutečnosti míří proti výroku o nákladech řízení [§ 104 odst. 2 s. ř. s.]?

[19] Pokud by rozšířený senát dospěl k závěru, že kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení není nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., předkládá mu desátý senát další otázku, na kterou judikatura nedává jednotnou odpověď.

[20] Z už citovaného rozsudku 4 Ans 3/2006 dále plyne, že i když se oprava týká jen výroku o nákladech řízení, není kasační stížnost proti opravnému usnesení nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s.: „Nejedná se totiž o kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení, ale o kasační stížnost proti usnesení, jehož předmětem byla oprava výroku o nákladech řízení. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak bude správnost provedené opravy, a nikoli výrok o nákladech řízení“ (v právní větě II: „předmětem přezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy“).

[21] O dva roky později ovšem devátý senát odmítl kasační stížnost proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh na opravu výroku přiznávajícího odměnu ustanovené zástupkyni, a to jako nepřípustnou právě podle § 104 odst. 2 s. ř. s. Návrh tehdy podala žalobkyně, která požadovala „opravit“ výrok tak, že se ustanovené zástupkyni odměna nepřiznává. Devátý senát zdůraznil povinnost soudu posuzovat každé podání podle jeho obsahu, nikoli podle jeho formálního označení. Z obsahu podání žalobkyně přitom vyplývalo, že se nedožadovala provedení opravy výroku ve smyslu § 54 odst. 4 s. ř. s., tj. opravy chyby v psaní, počtech či jiné zjevné nesprávnosti, ale usilovala o jeho změnu. Už v rozsudku 4 Ans 3/2006 ale NSS vyslovil, že oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného znění (usnesení ze dne 26. 5. 2009, čj. 9 As 32/2009219).

[22] Obdobnou cestou se nedávno vydal i třetí senát v usnesení ze dne 5. 9. 2024, čj. 3 As 89/202318. Odmítl jím kasační stížnost žalovaného správního orgánu proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh na opravu výroku o nákladech řízení (ten podal žalovaný proto, že soud chybně spočetl výši odměny žalobcova zástupce). I tentokrát NSS zopakoval, že kasační stížnost proti rozhodnutí o návrhu na opravu je obecně přípustná. Rozhodující však podle něj bylo, že požadovaná oprava směřovala nejen formálně, ale především materiálně k úpravě částky přiznané odměny. Žalovaný nenapadl přímo výrok o nákladech řízení, neboť si byl (za situace, kdy neměl v úmyslu napadnout i výrok ve věci samé) vědom nepřípustnosti kasační stížnosti. Proto navrhl vydat opravné usnesení. Materiálně se ovšem jednalo o totéž – cílem žalovaného bylo opravit výrok tak, aby ve výsledku byla zmírněna jeho povinnost k úhradě nákladů řízení vzniklých žalobci. I napadené usnesení o zamítnutí návrhu tak podle NSS mělo povahu rozhodnutí soudu o nákladech řízení, proti kterému je kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s. (body 7 a 8).

[23] Citovaná usnesení mohou, ale nutně nemusejí být v rozporu s rozsudkem 4 Ans 3/2006. Devátý senát si tohoto rozsudku byl vědom a pokusil se od něj odlišit s argumentací, že podání je třeba posuzovat podle obsahu (třetí senát jej v tom pak následoval). Přesto je postup devátého i třetího senátu v napětí s jasnou logikou rozsudku 4 Ans 3/2006, podle kterého předmětem přezkumu v případě opravy výroku o nákladech řízení není tento výrok (a proto kasační stížnost není nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s.), ale správnost jeho opravy, resp. splnění podmínek pro provedení opravy. Přeneseno na zamítavé usnesení: předmětem kasačního přezkumu opět není výrok o nákladech řízení, ale (ne)splnění podmínek pro provedení opravy. To by znamenalo, že ani kasační stížnost proti takovému usnesení nemůže být nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s.

[24] I kdyby rozšířený senát považoval citovaná usnesení za slučitelná s rozsudkem 4 Ans 3/2006, stále bude v judikatuře rozpor, a to mezi těmito usneseními a – už také citovanými – rozsudky 8 As 49/2009 a 8 As 51/2009. V nich osmý senát řešil v podstatě stejnou situaci jako před ním devátý senát: žalobkyně se kasační stížností bránila (mj.) proti usnesení, kterým krajský soud zamítl její návrh na „opravu“ spočívající v tom, aby ustanovenému zástupci nebyla přiznána odměna. Osmý senát s odkazem na rozsudek 6 Ads 99/2005 uvedl, že obecně je kasační stížnost směřující proti rozhodnutí o návrhu na opravu přípustná, v daném případě však zjevně nemohla být úspěšná (tj. důvodná). A dále s odkazem na rozsudek 4 Ans 3/2006 vysvětlil, že opravou výroku není jeho nahrazení zcela jiným výrokem. Se stejnou argumentací, kterou devátý senát použil při odůvodnění nepřípustnosti, považoval osmý senát kasační stížnosti za nedůvodné.

[25] Desátý senát tedy v situaci, kdy se navrhovatel opravy zjevně domáhá jiného výroku o nákladech řízení, nemůže rozhodnout o kasační stížnosti proti usnesení, kterým krajský soud návrh zamítl, a současně se neodchýlit od jednoho z více postupů, které různé senáty v obdobných situacích zvolily. Jakkoli se citované případy shodují v myšlence, že oprava výroku nemůže spočívat v jeho úplné změně, odpověď na spornou otázku určí podobu výroku (odmítavý, nebo zamítavý), a tedy i formu rozhodnutí (rozsudek, nebo usnesení). Také se od toho odvíjí rozhodnutí o náhradě nákladů kasačního řízení.

[26] Vlastní názor desátého senátu na tuto druhou spornou otázku vychází z toho, že už ze samotného návrhu bude prakticky vždy zřejmé, zda navrhovatel skutečně požaduje výrok o nákladech řízení jen opravit, či jej chce nahradit jiným. Návrh na vydání opravného usnesení, které by spočívalo ve změně takového výroku, tedy ukazuje na snahu obejít § 104 odst. 2 s. ř. s. To bude platit jak v případě, kdy navrhovatel předtím podal kasační stížnost proti rozhodnutí, jehož „opravy“ se domáhá, ale ta byla odmítnuta, tak v případě, kdy ji nepodal, vědom si nepřípustnosti kasační stížnosti jen proti výroku o nákladech řízení. Proto se citované ustanovení může a má použít v obou těchto situacích.

4. Otázky pro rozšířený senát

[27] Rozšířený senát by měl proto nejprve zodpovědět tuto otázku: je kasační stížnost, která napadá usnesení o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení, nepřípustná, protože míří proti rozhodnutí, jímž se jen upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]?

[28] Budeli mít rozšířený senát za to, že taková kasační stížnost přípustná je, čeká jej další otázka: může být kasační stížnost, která napadá usnesení o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení týkajícího se výroku o nákladech řízení, nepřípustná, protože ve skutečnosti míří proti výroku o nákladech řízení [§ 104 odst. 2 s. ř. s.]?

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: F. D., L. K., P. M., B. P., I. P., A. R., K. Š.. Při dlouhodobé nepřítomnosti některého z nich může být senát doplněn o jiné soudce, kterými jsou R. H. a V. Š.. Účastníci mohou namítnout podjatost členů rozšířeného senátu (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.

V téže lhůtě se mohou účastníci vyjádřit k právní otázce předkládané rozšířenému senátu.

V Brně dne 21. října 2026

Michaela Bejčková
předsedkyně senátu