Právní věta
I. Závěry vyjádřené právní větou usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, č. 15/2012 Sb. NS, a obsažené i v nálezové judikatuře Ústavního soudu (nálezy ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3409/11, č. 60/2012 Sb. ÚS, a ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 655/11, č. 144/2011 Sb. ÚS) směřují především k problematice dovolání v trestním řízení; lze je však do jisté míry zobecnit i ve vztahu k podání žaloby ve veřejném zájmu dle § 66 odst. 2 s. ř. s. Smyslem těchto závěrů ovšem nebylo a není popřít možnost zastupování nejvyššího státního zástupce jeho náměstkem v jednotlivých úkonech, nýbrž zabránit tomu, aby na něj nejvyšší státní zástupce zcela přenesl tu či onu agendu spočívající ve výkonu jemu svěřené výlučné pravomoci.; II. Omezení zástupčího práva náměstků nejvyššího státního zástupce není podmíněno žádnými „důležitými důvody“. Restrikce jejich zástupčího práva spočívá toliko a právě v zákazu přenést právo nejvyššího státního zástupce a s ním spojenou odpovědnost na náměstka generálně, tedy nikoliv v zákazu zastupování v jednotlivých případech (§ 8 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství).