Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

10 As 51/2021

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 18. 11. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: BEJČKOVÁ MichaelaECLI:CZ:NSS:2021:10.As.51.2021.62
Další údaje
Předmět řízení: Právo na informace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Z. P., zastoupenému advokátkou Mgr. Petrou Macounovou, Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, generální ředitelství, Dobrovského 1278/25, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2020, čj. UPCR-2020/104113-20000402, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, čj. 11 A 140/2020 - 38,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, čj. 11 A 140/2020 - 38, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Petře Macounové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která jí bude proplacena ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Stručné vymezení věci

[1] V květnu 2020 požádal žalobce (stěžovatel) deset krajských poboček Úřadu práce České republiky, aby mu poskytly informace o výsledcích odvolání ve věcech zaměstnanosti, dávek systému pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na bydlení, a aby mu současně poskytly i anonymizovaná rozhodnutí v těchto věcech. Krajské pobočky dospěly k závěru, že by musely provést mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací (anonymizovat 2 863 rozhodnutí), aby žádosti vyhověly. Věci se ujal Úřad práce České republiky, generální ředitelství (který v této věci vystupuje jako žalovaný), a vyzval stěžovatele, aby uhradil náklady vzniklé při poskytnutí informací ve výši 300 615 Kč podle § 17 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (informační zákon). Jelikož stěžovatel tuto částku neuhradil, žalovaný odložil žádost o informace podle § 17 odst. 5 informačního zákona.

[2] Stěžovatel podal proti odložení žádosti správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Ten však zjistil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu odmítl, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, konkrétně stížnost podle § 16a odst. 1 informačního zákona.

[3] Proti usnesení městského soudu se stěžovatel bránil kasační stížností. Městskému soudu vytkl, že věc nesprávně právně posoudil. Žalovaný totiž ve sdělení o odložení žádosti ze dne 9. 11. 2020 neuvedl žádné poučení o opravných prostředcích; v doplnění tohoto sdělení ze dne 13. 11. 2020 pak stěžovatele poučil, že opravné prostředky proti odložení věci nejsou přípustné, avšak lze podat žalobu podle § 65 s. ř. s. Stěžovatel tak podal žalobu v souladu s poučením žalovaného a bylo povinností soudu se jí zabývat. Dále městský soud rozhodl překvapivě, neboť bez předchozího upozornění zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků. Krom toho městský soud nebyl místně příslušný; příslušný byl podle stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové.

II. Právní hodnocení

[4] Kasační stížnost je důvodná.

[5] Je-li poskytnutí informace podmíněno zaplacením požadované úhrady a žadatel ji do šedesáti dnů ode dne oznámení její výše nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží (§ 17 odst. 5 informačního zákona). Proti odložení žádosti o informace není možné využít jako opravný prostředek stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona. Zákon neupravuje ani jiné opravné prostředky proti takovému rozhodnutí. Proto se proti odložení může žadatel bránit přímo žalobou ve správním soudnictví podle § 65 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2013, čj. 6 Ans 16/2012 - 62, č. 2959/2014 Sb. NSS).

[6] Stížnost, o níž se městský soud zmínil v bodě 20 svého usnesení, je opravným prostředkem proti sdělení o výši úhrady [viz § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona], nikoli proti odložení žádosti. Takovou stížnost stěžovatel v této věci neúspěšně podal; předmětem žaloby však není sdělení o výši úhrady, nýbrž sdělení o odložení žádosti. Je ovšem pravda, že v řízení o žalobě proti sdělení o odložení žádosti správní soud přezkoumá mj. i výši úhrady, tedy pokud ji žaloba zpochybňuje (viz usnesení zvláštního senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 15. 9. 2010, čj. Konf 115/2009-34, č. 2301/2011 Sb. NSS; usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 9. 2010, čj. 2 As 34/2008 - 90, č. 2164/2011 Sb. NSS, bod 22; nebo rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2017, čj. 5 As 181/21016-23, bod 43).

[7] Žaloba v této věci byla podána včas, ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí žalovaného (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný doručil sdělení o odložení věci dne 20. 11. 2020 a jeho doplnění dne 21. 11. 2020; stěžovatel pak podal žalobu dne 14. 12. 2020.

[8] Přezkoumání věci ve správním soudnictví nebrání ani neformální podoba odložení žádosti o informace. Odložení žádosti totiž nemusí být vydáno formou usnesení podle správního řádu (srov. č. 2959/2014 Sb. NSS).

[9] Stěžovatel tedy postupoval správně, pokud se proti odložení žádosti bránil žalobou. Výrok III napadeného usnesení, jímž městský soud odmítl žalobu pro nevyčerpání opravných prostředků, tak nemůže obstát.

[10] Současně NSS zrušil i výroky I a II napadeného usnesení, které se týkají neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce. (K tomu pak i výrok IV o nákladech řízení, který je výrokem závislým.)

[11] Městský soud má pravdu v tom, že i nemajetnému účastníku lze upřít dobrodiní osvobození od soudních poplatků, pokud vede spory o informace, které se ani nepřímo netýkají jeho životních podmínek a jsou jen projevem jeho zvýšeného zájmu o veřejné záležitosti. Odůvodnění městského soudu k této otázce je však – i když je poměrně dlouhé – velmi obecné a neobsahuje vlastně žádné konkrétní důvody, pro které by stěžovateli nemělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků. V této otázce je tedy usnesení městského soudu nepřezkoumatelné, protože předmět žádosti o informace v této věci není na první pohled odtržen od podstatných okolností stěžovatelova života, naopak s nimi může souviset.

[12] Stěžovatel již k žalobě připojil doklad, z nějž je zřejmé, že pobírá příspěvek na bydlení. Jeho žádost o informace se přitom týkala částečně právě této otázky, tj. toho, jak žalovaný rozhoduje o příspěvku na bydlení v jiných věcech. Tím NSS nechce říci, že stěžovatel musí být v dalším řízení o žalobě osvobozen od soudních poplatků. Pokud se však městský soud rozhodne jej neosvobodit, měl by lépe vysvětlit, proč podle něj stěžovatelovy žádosti o informace nesouvisejí s jeho životními podmínkami. (K tomu jistě není třeba nařizovat jednání či provádět dokazování, jak to naznačuje stěžovatel v kasační stížnosti.)

[13] Kritériem pro závěr, zda stěžovatele (ne)osvobodit od soudních poplatků, by měl být jak charakter sporů, tak jejich četnost (rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2013, čj. 1 As 32/2013 - 14, body 10–16). Městský soud na podporu svého závěru uvedl, že u něj v současné době probíhá řízení o třech stěžovatelových žalobách s podobným předmětem. Tento nízký počet však sám o sobě nesvědčí o tom, že by stěžovatel nadužíval dobrodiní osvobození od soudních poplatků. Stejně tak není patrné, že by stěžovatel (jako tomu bývá u jiných účastníků ve správním soudnictví) vedl spor s různými institucemi, které by si vybíral jen proto, aby je svými žádostmi o informace obtěžoval.

[14] Rozhodne-li se soud výjimečně neosvobodit nemajetného účastníka od soudních poplatků pro povahu a četnost sporů, které účastník vede, měl by jeho situaci posuzovat konkrétně, a ne paušálně (rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2010, čj. 1 As 54/2010 - 29, body 20–21). NSS souhlasí s tím, že soudy by neměly podporovat kverulantský výkon práva, který by mohl paralyzovat orgány veřejné moci (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS). Z odůvodnění městského soudu však zatím neplyne, že by tu šlo o takový případ (soud nepopsal své dlouhodobé zkušenosti se stěžovatelem a jeho procesní taktikou, nekritizoval jeho procesní postup jako pouhý prostředek k obtěžování orgánů veřejné moci apod.).

[15] V otázce místní příslušnosti odkazuje NSS na rozsudek ze dne 26. 5. 2021, čj. 10 As 66/2021 - 36, body 10 až 12, ve kterém se již vyjádřil k totožné námitce stěžovatele. K řízení je zpravidla místně příslušný soud, v jehož obvodu sídlí správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§ 7 odst. 2 s. ř. s.). Úřad práce České republiky rozhoduje ve správním řízení v I. stupni „prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství“ (§ 5 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky), a tyto pobočky jsou správními orgány ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 5. 2015 č. j. Nad 288/2014-58, č. 3257/2015 Sb. NSS). V této věci vydal napadené rozhodnutí Úřad práce České republiky, generální ředitelství, se sídlem v [adresa] sídlem [adresa] který napadené rozhodnutí vydal, nikoli snad toho orgánu, který byl podle stěžovatelovy představy povinen je vydat. Sídlo orgánu, který napadené rozhodnutí skutečně vydal, je tak i nadále jediným kritériem pro určení místní příslušnosti (bez ohledu na to, zda orgán, který v této věci rozhodl, byl oprávněn tak učinit – srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021, čj. 4 As 3/2021 - 17, bod 18).

[16] K tomu je třeba upozornit na formální nepřesnost, jíž se městský soud dopustil v záhlaví svého usnesení. Ačkoli žalovaným je tu nepochybně autor napadeného rozhodnutí, tj. Úřad práce České republiky, generální ředitelství, a tomuto orgánu také městský soud doručil napadené usnesení, v záhlaví napadeného usnesení je nesprávně označen „Úřad práce pro hlavní město Prahu“ s adresou Domažlická 1139/11, Praha 3, čímž je míněna krajská pobočka Úřadu práce České republiky pro hlavní město Prahu. Tento orgán ale v řízení nevystupuje.

III. Závěr a náklady řízení

[17] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené usnesení městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

[18] Stěžovateli byla v kasačním řízení ustanovena advokátka, které náleží odměna za dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti, § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif)]. Odměna činí 2 x 3 100 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Ke každému úkonu právní služby je třeba připočíst 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. To činí dohromady 6 800 Kč

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2021

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací