10 Azs 139/2026

Plný text

10 Azs 139/2026 - 38
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: T. H. A., zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek, Kašparovo náměstí 2271/5, Praha 8, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, čj. MV-37932-4/SO-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2026, čj. 22 A 14/2026-35,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce přicestoval do ČR dne 6. 2. 2024 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia – účast na přípravném jazykovém kurzu ke studiu bakalářského studijního programu Biomedicínská technika a bioinformatika na VUT v Brně. Dne 23. 7. 2024, tj. ani ne půl roku po příjezdu do ČR, podal žalobce první žádost o vydání zaměstnanecké karty na nekvalifikovanou pracovní pozici (prodavač smíšeného zboží) s místem výkonu práce v Šumperku v rozsahu 40 h týdně, kterou Ministerstvo vnitra zamítlo. Tím řízení o první žádosti o zaměstnaneckou kartu skončilo. Následně podal žalobce dne 14. 7. 2025 druhou žádost o zaměstnaneckou kartu na nekvalifikovanou pracovní pozici (prodavač smíšeného zboží) s místem výkonu práce v Přerově v rozsahu 40 h týdně. I druhá žádost žalobce byla zamítnuta, neboť se žalobce dle Ministerstva vnitra dopustil obcházení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), s cílem získat zaměstnaneckou kartu ve smyslu § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců. Proti zamítavému rozhodnutí se žalobce odvolal k žalované, která odvolání zamítla a rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdila. Rozhodnutí žalované žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji jako nedůvodnou zamítl.

[2] Žalobce (stěžovatel) nyní rozsudek krajského soudu napadá kasační stížností a navrhuje, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil. Krajský soud dle stěžovatele zatížil rozsudek nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, když jako irelevantní odmítl poukaz stěžovatele na § 68 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona o pobytu cizinců, dle nějž se pro účely povolení k trvalému pobytu do doby pobytu započítává doba pobytu na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia pouze jednou polovinou (zatímco v případě zaměstnanecké karty se tato doba započítává celá). Hodlá-li totiž cizinec na území ČR setrvat, pak je jeho cílem získat trvalý pobyt jakožto nejvyšší pobytový status co nejdříve. Krajský soud měl proto tuto skutečnost zohlednit při posuzování úmyslu stěžovatele studovat.

[3] V dalších bodech kasační stížnosti stěžovatel zpochybnil jednotlivé okolnosti případu, z nichž krajský soud dovodil důvodnost závěru správních orgánů o záměru stěžovatele obcházet zákon o pobytu cizinců. Za nepřezkoumatelné pak stěžovatel považuje kritérium vědomosti stěžovatele o tom, že i při dosavadním pobytovém oprávnění může pracovat, pokud by se jednalo o vedlejší činnost, neboť k němu krajský soud neuvádí žádné další důvody. Stěžovatel má dále za to, že rozsudek krajského soudu, stejně jako rozhodnutí žalované, spočívá na domněnkách, které nejsou dostatečně podloženy obsahem správního spisu či vysvětlením úvah, které vedly k závěru o obcházení zákona.

[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkázala na své rozhodnutí a rozsudek krajského soudu.

[5] NSS připomíná, že v řízení, kde před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy, 1) dotýká-li se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jedná-li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje-li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo-li v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39). V nyní posuzované věci nicméně stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl. NSS přitom není povinen za stěžovatele důvody přijatelnosti domýšlet. Neuvádí-li proto stěžovatel žádné konkrétní okolnosti svědčící o přesahu jeho vlastních zájmů, vystavuje se riziku, že jeho kasační stížnost bude odmítnuta jako nepřijatelná.

[6] NSS kasační stížnost stěžovatele posoudil a dospěl k závěru, že je nepřijatelná.

[7] Nejprve se ovšem NSS zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel v tomto směru namítá, že krajský soud nepřisvědčil jeho námitce, dle níž bylo při posuzování úmyslu stěžovatele důležité zohlednit započitatelnost pobytu na území ČR pro účely potenciální budoucí žádosti o udělení trvalého pobytu. K tomu NSS poznamenává, že krajský soud v napadeném rozsudku tuto námitku zohlednil a vypořádal se s ní (bod 38 napadeného rozsudku). Nepřezkoumatelnost přitom nelze shledávat v odlišném právním názoru na relevantnost posuzované námitky, je-li z rozsudku zřejmé, proč soud námitku za irelevantní považuje. Jako nepřezkoumatelné dále stěžovatel označuje dílčí kritérium, z nějž krajský soud dovozuje záměr stěžovatele obcházet zákon, spočívající v jeho vědomosti o možnosti pracovat na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Nepřezkoumatelnost stěžovatel spatřuje v tom, že k tomuto kritériu krajský soud neuvádí další důvody. S touto argumentací se NSS neztotožňuje. Z napadeného rozsudku jasně vyplývá, že dané kritérium je dle krajského soudu významné právě proto, že stěžovatel věděl, že právní úpravou není nucen k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, aby mohl na území ČR pracovat. Tato skutečnost tak navazuje na ostatní krajským soudem uvedená kritéria, z nichž odůvodněnost závěru o obcházení zákona dovodil. NSS v napadeném rozsudku nespatřuje ani žádné jiné vady mající za následek jeho nepřezkoumatelnost (viz např. rozsudky ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/201664, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/201738, a ze dne 10. 12. 2021, č. j. 3 As 366/201941).

[8] Dále NSS konstatuje, že se krajský soud jednotlivým žalobním námitkám důsledně věnoval a své závěry vystavěl na konkrétních okolnostech případu vyplývajících ze správního spisu, které opřel o relevantní judikaturu NSS, Soudního dvora EU (např. rozsudek ve věci C-14/23, Perle) a právní úpravu na tuto věc dopadající. Z napadeného rozsudku srozumitelně plyne, jakými úvahami krajský soud dospěl k závěru, že se stěžovatel dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat zaměstnaneckou kartu (k výkladu pojmu „obcházení zákona“ odkázal krajský soud na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 119/01). Výčet podstatných okolností, na základě nichž k tomuto závěru dospěl, pak shrnuje v bodě 33 napadeného rozsudku. Konkrétně zmiňuje, že: 1) stěžovatel podal první žádost o zaměstnaneckou kartu již půl roku po vstupu na území ČR; 2) v obou případech se mělo jednat o pracovní úvazek v rozsahu 40 h u téhož zaměstnavatele ve městě značně vzdáleném od místa studia stěžovatele; 3) samotný stěžovatel sdělil, že se studiu hodlá věnovat pouze 2 dny v týdnu; 4) je tu rozpor mezi tvrzením stěžovatele o tom, co aktuálně studuje, a potvrzením vystaveným vysokou školou; 5) stěžovatel ovládá český jazyk na úrovni A1 nepostačující ke studiu VŠ; a 6) stěžovatel věděl o tom, že i při dosavadním pobytovém oprávnění může pracovat, pokud by se jednalo o vedlejší činnost. Jednotlivým okolnostem se krajský soud podrobně věnuje v dalších částech napadeného rozsudku a odkazuje na relevantní judikaturu (zejména rozsudky NSS ze dne 26. 2. 2021, čj. 2 Azs 325/2020-33, ze dne 11. 3. 2025, čj. 7 Azs 256/2024-43, ze dne 27. 11. 2024, čj. 10 Azs 172/2024-44).

[9] NSS uzavírá, že posuzovaná věc se netýká právních otázek dosud neřešených judikaturou nebo řešených rozdílně; nebyl rovněž shledán důvod učinit judikaturní odklon. NSS neshledal žádné zásadní pochybení krajského soudu; ten se svým postupem nijak neodchýlil od ustálené judikatury ani nepochybil při výkladu práva. Za těchto okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. odmítl.

[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. října 2026

Ondřej Mrákota
předseda senátu