10 Azs 159/2026

Plný text

10 Azs 159/2026 - 33
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: I. A., zastoupeného advokátem JUDr. Matějem Šedivým, Václavské náměstí 21, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2026, čj. MV352544/SO2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2026, 45 A 16/202642,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal dne 9. 6. 2025 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, kterou Ministerstvo vnitra (správní orgán I. stupně) zamítlo, neboť dospělo k závěru, že se dopustil obcházení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), když s cílem získat povolení k pobytu uzavřel manželství, a uložilo mu lhůtu k vycestování z území. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, kterému žalovaná nevyhověla. Následnou žalobu zamítl městský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl.

[2] Žalobce (stěžovatel) rozsudek městského soudu napadl kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

[3] Přesah vlastních zájmů kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v tom, že se podobná situace může týkat mnoha jeho krajanů. Dále uvádí, že ve správním řízení byly nesprávně interpretovány provedené důkazy, protože nikdy nezastíral, že vztah s manželkou navázal v době svého nelegálního pobytu na území ČR. Na rozdíl od něj je však jeho žena movitá, a proto nelze dovozovat, že s ním uzavřela manželství za účelem získání finančního prospěchu. U osob středního věku, které nemají zájem na plození společných potomků, je prý přirozené, že se pro manželství rozhodnou z důvodu hrozícího vyhoštění jednoho z partnerů, což však nevypovídá o jejich podvodném jednání. Za běžný rozpor považuje stěžovatel rovněž odchylky ve výpovědích, neboť zjištěný nesoulad by nemohl nasvědčovat ani naplnění skutkové podstaty trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu. Pochybnosti správních orgánů mají vést k dalšímu dokazování, nikoli k závěru o obcházení zákona za účelem získání pobytového oprávnění. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem, že spolu manželé nehospodaří, protože není nic neobvyklého na tom, že obstarávají v domácnosti jiné záležitosti, a proto se jejich náklady mohou lišit.

[4] Žalovaná ke kasační stížnosti uvádí, že při posuzování důvodů ve smyslu § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců správní orgány vycházely z časové posloupnosti událostí v řízení o žádosti a že zjištěné shody a rozpory v průběhu řízení hodnotily v kontextu, který vypovídá o skutečném společném životě manželů a povaze vztahu mezi nimi. Stěžejním důvodem pro rozhodnutí o obcházení zákona a zamítnutí žádosti proto skutečně byly významné rozpory ve výpovědích manželů, spočívající nejen v jejich plánech do budoucnosti, ale i v otázce společného bydlení, v neznalosti finančních závazků manželky či v pouhé rámcové znalosti o výdělečné činnosti druhého manžela.

[5] Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení před městským soudem rozhodoval samosoudce, takže se podle § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval nejprve tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy, 1) dotýkáli se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existujeli důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) byloli v rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[6] Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve jeli kasační stížnost přípustná i přijatelná, NSS posoudí její důvodnost.

[7] NSS se nejdříve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Bylali by totiž tato námitka důvodná, mohlo by se jednat o důvod přijatelnosti ve smyslu zásadního pochybení městského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, a NSS by napadený rozsudek zrušil, aniž by zkoumal důvodnost dalších kasačních námitek.

[8] K tomu NSS konstatuje, že stěžovatel sice formálně namítá pochybení podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neuvádí však žádné skutečnosti, pro které považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Přitom je z něj zřejmé, jaké skutečnosti městský soud považoval za rozhodné a jakými úvahami se řídil. Městský soud otázku účelovosti uzavření manželství posoudil v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území členských států, i s přihlédnutím ke sdělení Komise č. KOM(2009)313, upravujícímu otázku účelových sňatků. Náležitě též odůvodnil, z jakých konkrétních skutečností dovodil obcházení zákona a proč dospěl k závěru, že stěžovatel uzavřel manželství právě za účelem získání pobytového oprávnění. Z rozsudku je rovněž zřejmé, že se městský soud zabýval všemi žalobními body a vypořádal jednotlivé námitky i co do rozporů ve výpovědích. Lze tedy učinit dílčí závěr, že napadený rozsudek je přezkoumatelný.

[9] Stěžovatel blíže nespecifikuje ani jiné důvody přijatelnosti kasační stížnosti, pouze namítá, že se jeho situace může týkat i jiných krajanů. NSS proto připomíná, že je na samotném stěžovateli (resp. jeho zástupci), aby soudu poskytl přesvědčivou argumentaci, tedy aby uvedl racionální důvody, proč návrh přesahuje jeho vlastní zájmy. Stěžovatel však neuvedl žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti a omezil se na prostá tvrzení nezákonnosti napadeného rozsudku, která jsou však též pouze obecná a neoznačují žádná pochybení městského soudu. Stěžovatel nezpochybňuje ani neshody označené správními orgány ve vyjádřeních mezi ním a jeho ženou, pouze namítá, že tyto rozpory jsou bagatelní a přirozené, a současně v kasační stížnosti sám uvádí, že k urychlení sňatku došlo právě z důvodu hrozícího vyhoštění.

[10] NSS proto uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a městský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2026

Vojtěch Šimíček
předseda senátu