Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: N. U. B., zastoupen advokátem Mgr. Václavem Slukou, U vršovického nádraží 873/2, Praha 10, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2026, čj. CPR-11750-2/ČJ-2026-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2026, čj. 58 A 2/2026-29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie Středočeského kraje uložilo žalobci rozhodnutím ze dne 16. 2. 2026 podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, správní vyhoštění, neboť žalobce pobýval na území České republiky v době od 5. 9. 2025 do 15. 2. 2026 bez platného oprávnění k pobytu. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání.
[2] Následnou žalobu odmítl Krajský soud v Praze nyní napadeným usnesením pro opožděnost, když konstatoval, že žaloba byla podána dne 6. 6. 2026 a doručena byla Městskému soudu v Praze dne 10. 6. 2026; ten ji postoupil Krajskému soudu v Praze dne 15. 7. 2026. Lhůta k podání žaloby však marně uplynula již dne 1. 6. 2026.
[3] Žalobce (stěžovatel) spatřuje pochybení krajského soudu v tom, že neodročil soudní jednání poté, kdy se stěžovatel nedostavil k soudnímu jednání, přičemž jeho „právní zástupce se omluvil z důvodu, že si jeho účast žalobce na jednání výslovně nepřál“. Stěžovatel navíc nerozuměl policejnímu jednání, jelikož správní orgán I. stupně nepřizval soudního tlumočníka z uzbečtiny.
[4] Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, z čehož plyne, že se musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy, 1) dotýká-li se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jedná-li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje-li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo-li v rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Přijatelnost kasační stížnosti je tedy třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
[5] V nyní posuzované věci stěžovatel netvrdí žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti a nepředkládá v tomto směru žádnou argumentaci. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na důvod, pro který krajský soud odmítl žalobu stěžovatele, konstatuje, že přijatelnost by mohla být dána odepřením přístupu k soudu (denegatio iustitiae), neboť žaloba byla odmítnuta pro opožděnost.
[6] Nejvyšší správní soud nicméně uvádí, že argumentace stěžovatele se zcela míjí s důvody, pro které byla žaloba odmítnuta. Je-li totiž žaloba podána opožděně, nejsou tím splněny podmínky řízení a soud se podanou žalobou nesmí věcně zabývat (opožděnost žaloby totiž nelze prominout). Stěžovatel přitom závěr krajského soudu o opožděnosti žaloby nezpochybňuje a jeho jediná námitka učiněná vůči krajskému soudu se týká okolnosti, že neodročil jednání. Z obsahu soudního spisu se přitom podává, že žádné jednání se v této věci ani nekonalo, což je ostatně i logické s ohledem na procesní skončení řízení odmítnutím žaloby pro opožděnost. Je tak zjevné, že stížnostní argumentace je zcela mimoběžná s důvodem, pro který byla žaloba odmítnuta.
[7] Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci totiž nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a krajský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl.
[8] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2026
Vojtěch Šimíček
předseda senátu
11