10 Azs 168/2026

Plný text

10 Azs 168/2026 - 63
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: T. N. T., zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem, Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: K. K., proti rozhodnutí ze dne 15. 6. 2026, čj. CPR183392/ČJ2026930310V223, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2026, čj. 178 A 17/202650,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce je státní občan Vietnamské socialistické republiky. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy mu uložilo povinnost do 30 dnů opustit území členských států Evropské unie i zbylého schengenského prostoru [§ 50a odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky]. Žalobce následně neuspěl ani s odvoláním, ani se správní žalobou. Protože žalobci bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu, vylučovalo to podle krajského soudu fikci oprávněného pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Policie také dostatečně posoudila to, zda je z hlediska žalobcova soukromého a rodinného života přiměřené uložit mu povinnost opustit území.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Namítá, že policie při posouzení fikce oprávněného pobytu vycházela z aktuálních lustrací jeho pobytové historie, které nejsou součástí správního spisu. Krajský soud se však touto námitkou dostatečně nezabýval. Dále má stěžovatel za to, že se § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců na jeho případ nevztahuje, protože od zrušení jeho trvalého pobytu uplynulo více než deset let a nynější žádost se týká jiného rodinného vztahu. Kasační stížnost je tedy přijatelná, protože se týká dosud neřešené právní otázky – výkladu § 87y odst. 3.

[3] Stěžovatel také namítá, že policie ani krajský soud dostatečně neposoudily, jaký dopad na jeho soukromý a rodinný život bude mít povinnost opustit území. Zdůrazňuje, že v České republice pobývá více než dvacet let a posledních devět let zde žije se svou manželkou, občankou České republiky. Jeho odjezd by vedl k dlouhodobému odloučení manželů, navíc ve Vietnamu nemají žádné zázemí. Konečně policie ani neposoudila, zda stěžovatelovo chování ohrožuje veřejný pořádek.

[4] Stěžovatel navrhl, aby NSS přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. NSS ale o odkladném účinku nerozhodoval, namísto toho bezodkladně rozhodl přímo o kasační stížnosti. Protože v této věci rozhodovala před krajským soudem specializovaná samosoudkyně, je nezbytné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, NSS odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128, body 11 a 12).

[5] Kasační stížnost je přijatelná, 1) dotýkáli se právních otázek, které judikatura NSS dosud neřešila plně nebo vůbec; 2) řešíli judikatura sporné právní otázky rozdílně; 3) jeli třeba změnit judikaturu; anebo 4) dopustilli se krajský soud zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovatelova kasační stížnost však přijatelná není.

[6] Stěžovatel namítá, že krajský soud pochybil, protože nevzal v potaz, že správní spis neobsahuje přehled jeho pobytové historie. Krajský soud ale všechny zásadní námitky, včetně těch spjatých se stěžovatelovou pobytovou historií, vypořádal. Soud nemusí reagovat na každou dílčí námitku. Z napadeného rozsudku je patrné, že přezkoumal, zda se mohl stěžovatel seznámit s důležitými podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Policie rozhodovala jen na základě informací, které stěžovatel znal (typicky z předešlých svých řízení); ostatně na žádnou konkrétní nepřesnost, které by se snad policie při líčení jeho pobytové historie dopustila, neupozornil. Krajský soud tedy svým postupem nezasáhl do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[7] Další důvod přijatelnosti podle stěžovatele spočívá v tom, že NSS dosud neřešil právní otázku, zda se § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců (který vylučuje fikci oprávněnosti pobytu) uplatní v situaci, kdy od zrušení stěžovatelova trvalého pobytu uplynulo více než deset let a nynější žádost se týká jiného rodinného vztahu. Takto formulovaná otázka však navádí k věcnému přezkumu. Jinými slovy se totiž ptá, zda stěžovatel splnil podmínky, které jsou potřeba k tomu, aby nastala fikce oprávněnosti pobytu rodinného příslušníka občana EU. Obsahem těchto podmínek se však už NSS zabýval: pravomocné rozhodnutí o ukončení pobytu brání tomu, aby bylo možné oprávněnost pobytu odvozovat z § 87y zákona o pobytu cizinců (rozsudek ze dne 23. 8. 2013, čj. 5 As 121/201160). Otázka tedy byla vyřešena. (K této konkrétní věci lze dodat, že platnost povolení k trvalému pobytu byla stěžovateli zrušena 9. 3. 2015; o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka české občanky požádal dva týdny nato. Časová souvislost a nesplnění podmínek § 87y jsou tedy zřejmé).

[8] Stěžovatel také namítá nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, ovšem i touto otázkou se NSS už zabýval. Takový zásah je v důsledku uložení povinnosti opustit území zpravidla dán jen ve výjimečných případech, které odůvodňují nezbytnost přítomnosti cizince na území ČR (rozsudek ze dne 24. 10. 2018, čj. 1 Azs 296/201835, bod 17). Samotná existence rodinných vazeb naopak neznamená, že povinnost opustit území nepřiměřeně zasahuje do soukromého a rodinného života cizince (rozsudek ze dne 22. 4. 2021, čj. 1 Azs 43/202132, bod 24). Ani tímto závěrem tedy krajský soud nepochybil. Vztahem stěžovatelovy trestné činnosti a ohrožení veřejného pořádku se pak policie ani krajský soud v této věci nezabývaly a zabývat neměly.

[9] NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci. Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady nevznikly. Osoba zúčastněná na řízení pak neplnila žádnou povinnost uloženou soudem.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2026

Michaela Bejčková
předsedkyně senátu