Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: V. M., zastoupeného advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek, Kašparovo nám. 2271/5, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, čj. OAM-458/ZA-ZA11-ZA13-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2026, čj. 21 Az 28/2025-43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (opětovně) požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný žádost označil za nepřípustnou a řízení o ní zastavil. Žalobu, kterou žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal, městský soud zamítl.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Současně s jejím podáním navrhl NSS přiznání odkladného účinku. Tvrdí, že v případě jeho nepřiznání by byl nucen opustit území České republiky, neboť nemá možnost získat jiné pobytové oprávnění. Uvedl, že po dosažení věku 18 let (nar.X) mu v zemi původu vznikla povinnost nastoupit do vojenské služby, přičemž mu měl být doručen povolávací rozkaz a následně po něm mělo být vyhlášeno pátrání pro vyhýbání se vojenské službě. Namítá, že by mu po návratu do Arménie hrozilo trestní stíhání a případně nucený nástup do vojenské služby. V této souvislosti poukázal na informace o poměrech v arménské armádě, zejména na případy úmrtí vojáků mimo bojovou činnost, nedostatečné vyšetřování těchto případů a riziko šikany a diskriminačního zacházení. Dále tvrdí, že nepřiznání odkladného účinku by představovalo závažný zásah do jeho soukromého a rodinného života a ztížilo by mu výkon práva na spravedlivý proces, zejména možnost osobně se účastnit řízení a být v kontaktu se svou zástupkyní. Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se podmínek pro přiznání odkladného účinku. Konečně uvedl, že jeho setrvání na území České republiky do rozhodnutí o kasační stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem ani s právy třetích osob.
[3] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Uvádí, že stěžovatel v opakované žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádné skutečnosti svědčící o změně situace v zemi původu ani o existenci nových azylově relevantních důvodů. Tvrzené okolnosti podle žalovaného neprokazují riziko pronásledování podle § 12 zákona o azylu ani hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a téhož zákona. Žalovaný setrvává na svých předchozích závěrech, podle nichž stěžovateli v případě návratu do Arménie nehrozí azylově relevantní nebezpečí, a navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[4] Kasační stížnost v této věci nemá odkladný účinek ze zákona, neboť směřuje proti rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany a byla podána až po účinnosti novely č. 314/2025 Sb., tj. po 12. 6. 2026. Pro řízení zahájená od tohoto data platí nově účinný § 33m odst. 1 zákona o azylu, podle kterého má podání kasační stížnosti odkladný účinek jen tehdy, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany anebo o jejich neprodloužení (usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 8 Azs 92/2026-28, body 7 a 8). Nejvyšší správní soud však může odkladný účinek přiznat (§ 33m odst. 2 zákona o azylu).
[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj.
- zda stěžovateli hrozí (pro případ, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy) újma nepoměrně větší ve srovnání s újmou, kterou by utrpěly jiné osoby, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a současně
- zda odložení účinků napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Odkladný účinek je výjimkou ze zákonného pravidla a k jeho přiznání musejí nastat mimořádné okolnosti. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby takovou újmu tvrdil a podrobně uvedl, proč kvůli ní mají být odloženy účinky pravomocného rozhodnutí.
[7] Nejvyšší správní soud vychází z toho, že bez přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného povinen vycestovat do země původu. Je pravda, že k bezprostřednímu opuštění území by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže být důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze totiž předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku, že bude rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, s nímž je navíc zásadně spojen zákaz pobytu v České republice na určitou dobu.
[8] Samotná nutnost opustit území České republiky bez dalších individuálních okolností k přiznání odkladného účinku nepostačuje. V nynější věci však stěžovatel spojil hrozbu návratu do země původu s konkrétními okolnostmi, které se jej bezprostředně týkají. Tvrdí, že po dosažení věku 18 let podléhá v Arménii povinné vojenské službě; že mu již byl doručen povolávací rozkaz a že po něm bylo pro odmítnutí nástupu vojenské služby vyhlášeno pátrání. Posledně uvedené tvrzení doložil listinou založenou ve spise. Stěžovatel dále poukázal na možné špatné zacházení v arménské armádě, zejména na riziko šikany, diskriminačního zacházení a fyzického násilí. Tato tvrzení podpořil odkazem na zprávu o stavu lidských práv v Arménii. Nejvyšší správní soud v řízení o odkladném účinku neposuzuje, zda uvedené skutečnosti odůvodňují udělení mezinárodní ochrany, ani nepředjímá posouzení přípustnosti opakované žádosti či důvodnosti kasační stížnosti. Pro účely rozhodnutí o odkladném účinku však postačuje, že stěžovatel popsal konkrétní a závažné následky návratu a svá tvrzení doložil. Tvrzená újma se navíc týká jeho osobní svobody, tělesné integrity a zdraví, tedy hodnot, u nichž by případné následky vycestování mohly být jen obtížně napravitelné nebo zcela nevratné.
[9] Význam má rovněž skutečnost, že stěžovatel přicestoval na území České republiky společně se svými rodiči a dvěma bratry, kteří rovněž požádali o mezinárodní ochranu. Jeho vycestování před rozhodnutím o kasační stížnosti by proto mohlo zasáhnout i do jeho rodinných vazeb. Tato okolnost sama o sobě přiznání odkladného účinku neodůvodňuje, ve spojení s individualizovanou hrozbou postihu a nástupu vojenské služby však zvyšuje intenzitu újmy, která stěžovateli hrozí.
[10] Při poměření možných následků proto zdejší soud dospěl k závěru, že újma hrozící stěžovateli je nepoměrně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Nepřiznání odkladného účinku může vést k jeho vycestování ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti a následně k jeho zadržení, trestnímu postihu či nástupu vojenské služby. Případný pozdější úspěch stěžovatele v řízení o kasační stížnosti by přitom nemusel být schopen tyto následky účinně napravit. Naproti tomu přiznání odkladného účinku pouze dočasně zachová možnost stěžovatele setrvat na území České republiky po dobu soudního řízení.
[11] Zároveň jsou splněny i ostatní podmínky pro přiznání odkladného účinku. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z obsahu rozhodnutí ministerstva nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky například dopouštěl trestné činnosti. Ani žalovaný neuvedl, že by přiznání odkladného účinku v tomto případě bylo v rozporu s nějakým důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2026
Vojtěch Šimíček
předseda senátu